Problémy jsou a budou, ale to není důležité. Podstatné je to, že v každém člověku jsou současně zdroje, kterými je lze překonat. Tak by se dala stručně shrnout filozofie terapie zaměřené na řešení, které se věnuje i nová publikace s poetickým názvem Zázrak tří květin. Napsali ji společně Leoš Zatloukal a Daniel Žákovský a čtenáře provázejí jak teoretickým rámcem terapie zaměřené na řešení, tak konkrétními způsoby její aplikace v praxi.

Název knihy Zázrak tří květin odkazuje na tři základní principy terapie zaměřené na řešení. Jsou jimi naděje, spolupráce a tvořivost. Na rozdíl od mnoha současných psychologických směrů se tato terapie nesoustředí na problém samotný, kvůli kterému klient psychologa vyhledal. Naopak podle teorie, že problém se stává vážným, když mu vážnost přikládáme, zaměřuje raději pozornost klienta na všechny zdroje, které už k dispozici má, aby daný problém mohl překonat. Že příliš nerozumíte, jak toho lze dosáhnout v praxi? Kniha Zázrak tří květin vám odpoví na všechny otázky.

Autoři se v publikaci zaměřují především na způsoby vedení terapie s dětmi a dospívajícími. Teoretický rámec i mnoho konkrétních metod však lze využít i během vedení terapie s dospělými klienty. Jediným rozdílem je to, že v knize naleznete spoustu hravých nápadů, jak přistupovat k terapii s dětmi, které tam jsou v mnoha případech kvůli přání rodičů či blízkých a ne z vlastní vůle. Také by mnoha věcem nemusely porozumět, kdyby na ně terapeut mluvil „řečí dospělých“. Zázrak tří květin tedy přináší nepřeberné množství nápadů, jak během terapie využít maňásky, obrázky, kamínky, kreslení, jak podpořit dětskou představivost či jak na děti mluvit přiměřeně jejich věku.

Kniha je rozdělena do pěti hlavních kapitol. V první části se dozvíte, co to terapie zaměřená na řešení vlastně je a jaké jsou její principy. Podle autorů je totiž velmi důležité pochopit, jak tento přístup funguje. Pokud terapeut správně chápe, v čem terapie zaměřená na řešení spočívá, nebude pro něj problém vymýšlet nové a nové hravé varianty.

Druhá kapitola je už zaměřená více prakticky. Pojednává o takzvaném připojení ke klientovi a navázání spolupráce. Zkrátka to, aby klient terapeutovi věřil a spolupracoval s ním, je pro vedení terapie velmi důležité.

V další části se autoři věnují nasměrování terapie. Práce psychologa totiž není jen prázdné povídání si s klientem, ačkoli se to tak někdy laikům může zdát. Terapii je třeba cíleně směřovat. Kam ji směřovat a jak na to, prozradí třetí kapitola.

Čtvrtá kapitola se zaměřuje na to, co již bylo zmíněno výše – každý klient má ve skutečnosti obrovské množství vlastností, schopností či souhrnně zdrojů, které může využít na cestě směrem, který si spolu s psychoterapeutem stanovil. Autoři opět přináší velké množství nápadů a metod, jak tyto zdroje hledat a především nacházet.

Závěrečná část knihy pojednává o tom, jak všechny získané poznatky uvést do pohybu, aby byla terapie skutečně účinná. Obsahuje množství příkladů z praxe a také nápadů na takzvané experimenty – tedy s čím může klient mezi jednotlivými sezeními „experimentovat“. Experiment v tomto slova smyslu je hravý, tvořivý, předem naplánovaný pokus, díky kterému se klient může naučit něco nového a užitečného pro terapeutickou změnu.

Leoš Zatloukal a Daniel Žákovský mají mezinárodní certifikaci jako trenéři metody Kids’ Skills. Zároveň působí jako lektoři psychoterapeutického výcviku v terapii zaměřené na řešení. Oba jsou členové organizace Dalet, která sdružuje kouče, terapeuty, supervizory a lektory přístupu zaměřeného na řešení. Leoš Zatloukal působí jako terapeut v Olomouci a v Brně, také vyučuje hned na několika vysokých školách. Daniel Žákovský pracuje jako terapeut ve Zlíně a Kroměříži.

Kniha Zázrak tří květin je vhodná pro studenty psychologie a začínající psychology, kteří potřebují navést, jak během terapie vlastně postupovat. Ocení ji ale i psychoterapeuti s bohatou praxí, kteří naopak vnímají, že potřebují do své práce vnést nové metody a hravé prvky. Hlavní přidanou hodnotou je, že publikace obsahuje opravdu velké množství příkladů zcela konkrétních vět, otázek, metod, návodů, jak postupovat, když se v terapii něco nepodaří, i inspirace v podobě příkladů z praxe. Za velké pozitivum považuji také jazyk, kterým je kniha napsaná. Autoři nepoužívají žádné krkolomné výrazy, pokud se lze vyjádřit jednoduchým, lidským a srozumitelným způsobem. Díky tomu je kniha velmi čtivá a bez problémů pochopitelná i pro laiky.

Kniha Zázrak tří květin je letošní novinkou nakladatelství Portál, která podle vlastních slov autorů volně doplňuje dřívější knihu Koučování zaměřené na řešení autorů Zatloukala a Vítka (2016). Oba autoři pracují jako terapeuti a jsou mezinárodně certifikovanými trenéry metody Kids´ Skills a lektory komplexního psychoterapeutického výcviku v terapii zaměřené na řešení. A právě jejich rozhodnutí sdílet vlastní i zprostředkované zkušenosti s tímto druhem terapie u dětí a dospívajících bylo motivem k napsání výše zmíněné publikace. Terapie zaměřená na řešení patří do proudu systemických či rodinných terapií a je postavená na myšlence, že není dobré věnovat při práci s klientem čas popisu a rozboru problému, který klienta do terapie přivádí, ale je účinnější zaměřit se přímo na hledání řešení.

235 stran textu je rozděleno do pěti hlavních kapitol, v nichž se čtenář vedle teorie setká s řadou příkladů, metod, přehledů i přepisů rozhovorů z konkrétních terapeutických sezení. První kapitola vysvětluje teorii tří květin, tedy tři hlavní principy terapie, mezi něž patří naděje, spolupráce a tvořivost v terapeutickém procesu. Najdeme zde také rozpracovaná specifika práce s dětmi a dospívajícími i specifika jednotlivých věkových skupin a nechybí ani teoretické srovnání s terapiemi, jež jsou orientovány na problém.

Druhá kapitola je věnována procesu připojování ke klientům a rozvíjení spolupráce, popisuje různé modely pro reflexi spolupráce s klienty, věnuje se tématům neverbální komunikace, tempu klienta, využití humoru nebo prvku překvapení a tomu, jak je pro zdárný postup terapie důležité, aby terapeut dokázal odložit předsudky, teorie a očekávání, přijal klienta takového, jaký je a skutečně naslouchal tomu, co mu sděluje. Autoři se v této kapitole také věnují významu parafrázování, shrnování a opakování slyšeného při rozvíjení spolupráce s klientem, uvádějí řadu příkladů i doporučení, kdy a jakým způsobem který druh formulace využít, přičemž kladou důraz na to, aby byl terapeut schopen se co nejvíce přiblížit jazyku a způsobu vyjadřování klienta. V této kapitole je uvedena také řada metod, které jsou u dětí a dospívajících někdy efektivnější než prostý rozhovor (např. stavění, kreslení, maňásci apod.), a to včetně doporučení, pro jakou věkovou skupinu jsou navržené metody vhodné. Velmi zajímavé jsou také způsoby přerámování, "zmenšení" problému či metody přechodu od problému k hledání zdrojů.

Ve třetí kapitole je důraz věnován práci s preferovanou budoucností, tedy jakémusi nasměrování terapie, určení cíle, k němuž celý terapeutický proces směřuje a rozvíjení potřebných dovedností na straně klienta či jeho blízkých. Kromě teoretického vysvětlení důležitosti cíle v terapii nalezneme i v této kapitole řadu konkrétních postupů, metod i příkladů, které mohou být využity u dětí i dospívajících. Setkáme se zde s klasickou "otázkou po zázraku", ale i s řadou dalších návrhů a způsobů, jak pomoci klientovi v terapii k tomu, aby si uvědomil, co je jeho cílem, co si přeje a čím by se vyřešil jeho současný problém.

Čtvrtá kapitola logicky navazuje na tu předchozí v tom smyslu, že v ní autoři popisují důležitost nalezení zdrojů podpory, které klienta přiblíží ke stanovenému cíli. Terapie přitom vychází z předpokladu, že klienti mají potřebné zdroje v nějaké formě už sami k dispozici a úkolem terapeuta v této fázi je pomoci klientovi tyto zdroje najít a využít je k naplnění vize preferované budoucnosti. Setkáme se zde s návrhy, jak využívat tzv. škálu pokroku, a to v nejrůznějších variantách, které jsou přiměřené dětskému věku či období dospívání. Zmíněna je zde i důležitost všímat si cíleně výjimek a pokroků, tedy situací, kdy problém u klienta nenastal, nebo byl méně intenzivní než dříve. Zajímavé jsou i myšlenky týkající se oceňování a povzbuzování klienta.

Poslední, tedy pátá kapitola, přináší návrhy, jak určitou změnu u klienta skutečně nastartovat, jak iniciovat akci či zvládnout nástrahy a obsahuje opět kromě konkrétních návrhů postupů a experimentů také příklady z terapeutické praxe.

Kniha Zázrak tří květin osloví spíše odborníky, studenty psychologie, terapeuty různých proudů či případné zájemce o rodinnou či systemickou terapii, ale i její frekventanty a absolventy. Je přehlednou publikací propojující teoretická východiska terapie zaměřené na řešení s praktickými příklady, návrhy, metodami i zkušenostmi a může být zdrojem inspirace i pro školní či poradenské psychology.

Kniha Zázrak tří květin je letošní novinkou nakladatelství Portál, která podle vlastních slov autorů volně doplňuje dřívější knihu Koučování zaměřené na řešení autorů Zatloukala a Vítka (2016). Oba autoři pracují jako terapeuti a jsou mezinárodně certifikovanými trenéry metody Kids´ Skills a lektory komplexního psychoterapeutického výcviku v terapii zaměřené na řešení. A právě jejich rozhodnutí sdílet vlastní i zprostředkované zkušenosti s tímto druhem terapie u dětí a dospívajících bylo motivem k napsání výše zmíněné publikace. Terapie zaměřená na řešení patří do proudu systemických či rodinných terapií a je postavená na myšlence, že není dobré věnovat při práci s klientem čas popisu a rozboru problému, který klienta do terapie přivádí, ale je účinnější zaměřit se přímo na hledání řešení.

235 stran textu je rozděleno do pěti hlavních kapitol, v nichž se čtenář vedle teorie setká s řadou příkladů, metod, přehledů i přepisů rozhovorů z konkrétních terapeutických sezení. První kapitola vysvětluje teorii tří květin, tedy tři hlavní principy terapie, mezi něž patří naděje, spolupráce a tvořivost v terapeutickém procesu. Najdeme zde také rozpracovaná specifika práce s dětmi a dospívajícími i specifika jednotlivých věkových skupin a nechybí ani teoretické srovnání s terapiemi, jež jsou orientovány na problém.

Druhá kapitola je věnována procesu připojování ke klientům a rozvíjení spolupráce, popisuje různé modely pro reflexi spolupráce s klienty, věnuje se tématům neverbální komunikace, tempu klienta, využití humoru nebo prvku překvapení a tomu, jak je pro zdárný postup terapie důležité, aby terapeut dokázal odložit předsudky, teorie a očekávání, přijal klienta takového, jaký je a skutečně naslouchal tomu, co mu sděluje. Autoři se v této kapitole také věnují významu parafrázování, shrnování a opakování slyšeného při rozvíjení spolupráce s klientem, uvádějí řadu příkladů i doporučení, kdy a jakým způsobem který druh formulace využít, přičemž kladou důraz na to, aby byl terapeut schopen se co nejvíce přiblížit jazyku a způsobu vyjadřování klienta. V této kapitole je uvedena také řada metod, které jsou u dětí a dospívajících někdy efektivnější než prostý rozhovor (např. stavění, kreslení, maňásci apod.), a to včetně doporučení, pro jakou věkovou skupinu jsou navržené metody vhodné. Velmi zajímavé jsou také způsoby přerámování, „zmenšení“ problému či metody přechodu od problému k hledání zdrojů.

Ve třetí kapitole je důraz věnován práci s preferovanou budoucností, tedy jakémusi nasměrování terapie, určení cíle, k němuž celý terapeutický proces směřuje a rozvíjení potřebných dovedností na straně klienta či jeho blízkých. Kromě teoretického vysvětlení důležitosti cíle v terapii nalezneme i v této kapitole řadu konkrétních postupů, metod i příkladů, které mohou být využity u dětí i dospívajících. Setkáme se zde s klasickou „otázkou po zázraku“, ale i s řadou dalších návrhů a způsobů, jak pomoci klientovi v terapii k tomu, aby si uvědomil, co je jeho cílem, co si přeje a čím by se vyřešil jeho současný problém.

Čtvrtá kapitola logicky navazuje na tu předchozí v tom smyslu, že v ní autoři popisují důležitost nalezení zdrojů podpory, které klienta přiblíží ke stanovenému cíli. Terapie přitom vychází z předpokladu, že klienti mají potřebné zdroje v nějaké formě už sami k dispozici a úkolem terapeuta v této fázi je pomoci klientovi tyto zdroje najít a využít je k naplnění vize preferované budoucnosti. Setkáme se zde s návrhy, jak využívat tzv. škálu pokroku, a to v nejrůznějších variantách, které jsou přiměřené dětskému věku či období dospívání. Zmíněna je zde i důležitost všímat si cíleně výjimek a pokroků, tedy situací, kdy problém u klienta nenastal, nebo byl méně intenzivní než dříve. Zajímavé jsou i myšlenky týkající se oceňování a povzbuzování klienta.

Poslední, tedy pátá kapitola, přináší návrhy, jak určitou změnu u klienta skutečně nastartovat, jak iniciovat akci či zvládnout nástrahy a obsahuje opět kromě konkrétních návrhů postupů a experimentů také příklady z terapeutické praxe.

Kniha Zázrak tří květin osloví spíše odborníky, studenty psychologie, terapeuty různých proudů či případné zájemce o rodinnou či systemickou terapii, ale i její frekventanty a absolventy. Je přehlednou publikací propojující teoretická východiska terapie zaměřené na řešení s praktickými příklady, návrhy, metodami i zkušenostmi a může být zdrojem inspirace i pro školní či poradenské psychology.