Kniha doktorky Preiβmannové má dvojí hodnotu. Jednak odborně pojednává o problematice jedné z poruch autistického spektra – Aspergerově syndromu (AS), čímž se informačně příliš neliší od jiných již v českém jazyce dostupných zdrojů. Druhá hodnota je významnější – text je zároveň protkán osobní výpovědí autorky, která sama má AS. Ch. Preiβmann vystudovala medicínu a AS u ní byl diagnostikován až ve 27 letech. Nyní pracuje jako lékařka v centru pro osoby závislé na návykových látkách. Autentická výpověď a prožitky dávají knize rozměr, který nutí k zamyšlení nad mnoha „teoretickými“ poznatky o vnitřním světě lidí s AS.
I u nás se zažil pojem speciálních potřeb v souvislosti s dětmi (lidmi) s nějakým druhem vývojové odchylky či postižení. Christine to uvádí na pravou míru. Její potřeby nejsou až tak „speciální“, pouze některé situace prožívá „více“ či poněkud „jinak“ a nejčastěji naráží na neznalost a nepochopení svého okolí. Problém tak spočívá spíše v dekódování jejích potřeb a následném vytvoření podmínek pro jejich uspokojení. Většinou by nebylo potřeba mnoho, základem je však porozumění těmto potřebám a povzbuzení nositele AS k tomu, aby své pocity vyjádřil.
Autorka se velmi otevřeně vyjadřuje k potřebě blízkého přátelského či partnerského vztahu a k potřebám sexuálním. Textem se prolíná vyzdvižení významu své vlastní dlouhodobé psychoterapie a praktické návrhy, které by mohly zlepšit vyhlídky na samostatnější život některých lidí s AS – týkají se vytvoření lepších podmínek ve škole (klidná místa k odpočinku o přestávkách), asistovaného bydlení, úpravy pracovních podmínek a služeb na podporu trávení volného času.
Poruchy autistického spektra tvoří kontinuum, projevy osob na okraji tohoto spektra mohou být málo manifestované navenek a spočívat především v prožívání, ve zvýšené citlivosti vůči některým podnětům či častější potřebě relaxace. Knihu by si měli přečíst hlavně učitelé běžných základních škol, případně školní psychologové. Pokládám za prozíravé počítat s výskytem žáků s vysoce funkčním autismem, AS či dalšími vývojovými zvláštnostmi v běžném vzdělávacím proudu, jejichž diagnostický proces nebyl dosud ukončen nebo dokonce dosud nezačal.
Velký přínos může kniha mít i pro asistenty pedagoga či osobní asistenty, jejichž zatím mnohdy jedinou kvalifikací pro tuto práci je jejich nadšení a ochota pomoci dítěti v momentálně propagovaném trendu inkluze. Lze ji ale doporučit i profesionálům angažující se v problematice PAS či rodičům, kteří dítě s AS vychovávají.
Situace „diagnostikovaných“ je v současné době v České republice už trochu lepší. Organizace věnující se lidem s PAS (APLA, Autistik, JAN aj.) usilují o zvýšení informovanosti veřejnosti o těchto poruchách a rovněž se zasazují o vznik a další rozvíjení služeb pro usnadnění uspokojování potřeb svých klientů, případně blízkých pečujících osob. Knihu vnímám jako další kamínek do mozaiky, jak lidem s AS lépe porozumět, což vytváří předpoklad pro smysluplnou a cílenou pomoc při výchově v rodině i v širší společnosti.
Mgr.Eva Pavlíková