http://www.vaseliteratura.cz/odborna-literatura/6955-zmena-lepsimu
Nakladatelství Portál vydalo v českém překladu Ondřeje Fafejty publikaci Změna k lepšímu: šestistupňový program pro překonání zlozvyků (původně kniha vyšla v roce 1994 pod názvem Changing for Good). Kniha čtenáře seznamuje s transteoretickým modelem změny, který pomáhá lidem usilujícím o změnu.
Kniha pochází z pera Jamese O. Prochasky, profesora psychologie a ředitele Výzkumného centra pro prevenci rakoviny při University of Rhode Island, Johna C. Norcrosse, profesora a bývalého vedoucího katedry psychologie na University of Scranton, a Carla C. DiClementa, profesora a vedoucího katedry psychologie na University od Maryland. Všichni tři působí i jako praktikující kliničtí psychologové. Někteří čeští čtenáři již znají společnou publikaci Prochasku a Norcrosse nesoucí název Psychoterapeutické systémy (1999).
Autoři se v knize Změna k lepšímu: šestistupňový program pro překonání zlozvyků věnují otázce, jestli „...existují nějaké základní principy, které odhalují strukturu změny." (str. 11)
Publikace je rozdělena na dvě části, které se dále člení na kapitoly. V úvodu první části (Věda) autoři představí samotný transteoretický model změny, jenž je postaven na jednotlivých přednostech většiny psychoterapeutických teorií, seznámí čtenáře s devíti hlavními procesy změny (zvyšování vědomí, sociální osvobození, emoční vyburcování, sebepřehodnocení, závazek, vzdorování, kontrola prostředí, odměna, podpůrné vztahy) a pak vysvětlí rozdíl mezi procesem a technikou (pro jeden proces mohou existovat stovky technik). Následně v krátkosti ozřejmí jednotlivá stadia změny, její spirálovitý charakter a některé mýty týkající se sebezměny.
Druhá, obsáhlejší část publikace (Aplikace) pojednává podrobně o jednotlivých stadiích změny (kterými jsou: prekontemplace, kontemplace, příprava, akce, udržení, ukončení) a procesech, které se v nich nejčastěji uplatňují. Tedy procesech, které jsou pro dané stadium statisticky neužitečnější (např. lidé ve stadiu kontemplace značně spoléhají na proces zvyšování vědomí a na proces emočního vyburcování). Sami autoři uznávají, že klíčovou strategií, kterou jejich kniha předkládá, je spojení procesu a stadia. Efektivní sebezměna totiž závisí na tom, že „...děláme správné věci ve správný čas.“ (str. 53)
Druhá část však neobsahuje jenom teoretický návod. U každého procesu je možné najít krátké sebeposouzení. Tento dotazník je nejen zdrojem informací, ale zejména, jak autoři uvádí (str. 84), nástrojem sebekorekce, který může dramaticky zvýšit šance posunutí se do dalšího stadia změny.
Druhá část je rovněž doplněna o příběhy lidí, kteří změnu podstoupili – podíváme se tak např. za Gail, která se pokoušela zhubnout, či za Georgem, který chtěl přestat pít.
V závěru publikace je pak možné nalézt pětistránkový seznam literatury věnující se dané tématice a literatury obsahující studie zkoumající transteoretický model změny.
Co se týče nedostatků svépomocných knih, tyto si uvědomují i autoři a sami na ně upozorňují v krátké podkapitole s názvem Omezení svépomocných knih (na str. 221-222). Řadí mezi ně problémy s porozuměním informacím uvedeným v knize, neschopnost uplatnit výklad v praxi, neschopnost pustit se do samotné akce jenom na základě knihy.
I když z pochopitelných časových důvodů recenzent nestihl v průběhu psaní této recenze vyzkoušet úspěšnost transteoretického modelu změny představeného autory, tak kniha jej minimálně přiměla k podobnému kroku se odhodlat a s její pomocí se do procesu změny u některých zlozvyků pustit.
I z tohoto důvodů recenzent nelituje, že po knize sáhl, a doporučuje ji těm, kteří o nějakou změnu usilují, i těm, kteří v rámci své profese přicházejí do kontaktu s lidmi, kteří se potýkají s emočními problémy, zavilostmi apod. A samozřejmě i těm, kteří se věnují otázkám zdravého životního stylu a prevence některých onemocnění.