Ať již je či není vítána, změna je nevyhnutelná. Nicméně jen málo změn, které zakoušíme, máme pod kontrolou. I proto můžeme pociťovat bezmoc či alespoň omezenost vlastních možností. A ačkoli nemůžeme úmyslně změnit mnoho aspektů světa, můžeme mít určitou moc nad tím, jak se vyvíjí náš vlastní život. Neboť existují jisté změny, které můžeme provést sami – změny v chování, myšlení a cítění. A právě těmito změnami se zabývá kniha Změna k lepšímu od autorů Prochasky, Norcrosse a DiClementeho.

Autoři knihy, významné osobnosti v oblasti integrativní psychoterapie, již více než 12 let studují, jak se lidí záměrně mění. Hledají podstatu struktury změny, jež by mohla být společná pro svépomocnou i terapeutickou léčbu návykového chování. A na základě svých zjištění vypracovali model, který čerpá ze základních principů mnoha rozmanitých psychoterapeutických teorií, a především pak z vlastní praxe a rozsáhlé studie zaměřené na změnu chování.

Kniha nejprve představuje devět hlavních procesů změny (zvyšování vědomí, sociální dovednosti, emoční vyburcování, sebepřehodnocení, závazek, vzdorování, kontrola prostředí, odměna a podpůrné vztahy). Následně přestavuje techniky, které je možné – a vhodné – užívat v rámci těchto jednotlivých procesů. Následně se již přesouvá k šesti stádiím změny (prekontemplace, kontemplace, příprava, akce, udržení a ukončení). Ty jsou hlavním obsahem knihy, proto jsou následně velmi detailně rozebírány v samostatných kapitolách, přičemž jsou tato stadia propojena s dříve zmíněnými procesy a technikami.

Kniha je velmi přehledně strukturovaná. Čtenář se v ní brzy naučí orientovat, a tedy si následně vyhledávat ty informace, které pro sebe může v různých fázích změny potřebovat. Mimo balíček informací a technik nabízí i jakési „nahlédnutí pod pokličku“, v rámci kterého autoři představují své studie, s nimi spojené dosažené úspěchy a neúspěchy, a jiné. Kniha taktéž nabízí četné příklady z praxe, kterými jednotlivá stádia změny i procesy čtenáři přibližuje.

Publikace bude jistě velmi prospěšná nejen pro terapeuty, poradce či jiné odborníky, kteří pracují s klienty toužícími po změně. Přínosem bude také pro všechny, kteří se o nějakou změnu sami pokouší. Velkou výhodou je, že ji ocení jedinci v jakémkoli stádiu problematického chování: od těch, kteří se změnit nechtějí, až po ty, kteří již dlouhé roky žijí v naději, že se jednou změní.

Kniha neslibuje rychlé a snadné řešení jakéhokoli problému. Nabízí možnost vyhnout se opakování chyb, které udělalo již mnoho lidí před vámi, a tedy rychleji dosáhnout vytyčeného cíle.

Přiznám se, že k programům, které slibují zlepšení života “v 6. bodech” mám silnou nedůvěru, protože to obvykle za moc nestojí. Takže jsem se musela trochu do čtení přemáhat. Naštěstí jsem zjistila, že spíš než “zlepšení v 6.bodech” se jedná o popis 6. fází procesu změny, který stojí na teroretických a praktických zkušenostech autorů. Bohužel to není jediné problematické místo překladu textu z anglického originálu. Věty typu: “Poté co jste vyhodnotili svou sebeúčinnost…(str. 203)”, zní opravdu zvláštně.

Byť je na začátku hodně (potřebné) teorie, je prezentována populárně-naučným stylem, který se dobře čte. Je zjevné, že autoři zasvětili svůj profesní život sledování principů “proč”, “jak” a “kdy” se lidé mění. Proč jsou někteří lidé ve změnovém procesu úspěšní a někteří ne?

Zjednodušeně by se dalo říct, že podstata spočívá ve správném načasování. Kniha popisuje 6 stádií změny, ze kterých až na čtvrtém místě je “akce” (předchází jí “předkontemplace”, “kontemplace” a “příprava”). Tím mimo jiné vysvětlují i to, proč 45% klientů opouští předčasně psychoterapii. Většina dostupných programů je totiž zaměřená na fázi “akce” a pokud klient na ní ještě není připraven, šance na úspěch (tj. “udržení” a “ukončení” procesu změny) je prakticky nulová. Kritikou a střízlivým posouzením omezení jednotlivých psychoterapeutických směrů a podpůrné literatury autoři rozhodně nešetří. Je to spíš dobře. Speciálně pokud je vše podloženo argumenty.

Jedno ze zásadních sdělení knížky je, že změny obvykle probíhají spirálovitě, tj. je normální “klopýtnout” a vrátit se o jedno, dvě stádia zpátky, než se dostaví úspěch. Důležité je zkoušet to zas a znovu. Prostě efektivní změna závisí na tom, že děláme správné věci ve správný čas (str. 53).

Jak poznat v jakém stádiu změny se nacházíte? Odpověď najdete uvnitř knížky ve druhé, praktické části. Obsahuje hromadu návodů a příkladů. Autoři dělají maximum pro to, abyste nejenom pochopili principy, ale dokázali je i prakticky uplatnit. Jsou na můj vkus možná až moc důslední, např. pořád vybízejí k testování, jak to s danou fází změny “máte” pomocí krátkých dotazníků. Byť je tohle praktická část, pro každé ze 6. změnových stádií popisují spoustu podkategorií. Ztrácela jsem se v tom a knížka pro mě dost ztratila své úvodní kouzlo.

?

Pokud však chcete dobře rozumět tomu, co musíte udělat pro to, aby jste něco ve svém životě změnili, přečtěte si jí. Jistě, jde to i bez toho, ale možná podobně jako já najdete jistou inspiraci. Pro mě bylo celkem objevné uvědomit si, že naše zlozvyky nám v určitém stádiu života pomohly zvládnout situace, které jsme neuměli zvládnout jinak. Dobře nám posloužili a teď když už je nepotřebujeme, máme svobodnou vůli je nahradit novým zdravějším způsobem myšlení.

Nakladatelství Portál vydalo v českém překladu Ondřeje Fafejty publikaci Změna k lepšímu: šestistupňový program pro překonání zlozvyků (původně kniha vyšla v roce 1994 pod názvem Changing for Good).  Kniha čtenáře seznamuje s transteoretickým modelem změny, který pomáhá lidem usilujícím o změnu.

Kniha pochází z pera Jamese O. Prochasky, profesora psychologie a ředitele Výzkumného centra pro prevenci rakoviny při University of Rhode Island, Johna C. Norcrosse, profesora a bývalého vedoucího katedry psychologie na University of Scranton, a Carla C. DiClementa, profesora a vedoucího katedry psychologie na University od Maryland. Všichni tři působí i jako praktikující kliničtí psychologové. Někteří čeští čtenáři již znají společnou publikaci Prochasku a Norcrosse nesoucí název Psychoterapeutické systémy (1999).

Autoři se v knize Změna k lepšímu: šestistupňový program pro překonání zlozvyků věnují otázce, jestli „...existují nějaké základní principy, které odhalují strukturu změny." (str. 11)

Publikace je rozdělena na dvě části, které se dále člení na kapitoly. V úvodu první části (Věda) autoři představí samotný transteoretický model změny, jenž je postaven na jednotlivých přednostech většiny psychoterapeutických teorií, seznámí čtenáře s devíti hlavními procesy změny (zvyšování vědomí, sociální osvobození, emoční vyburcování, sebepřehodnocení, závazek, vzdorování, kontrola prostředí, odměna, podpůrné vztahy) a pak vysvětlí rozdíl mezi procesem a technikou (pro jeden proces mohou existovat stovky technik). Následně v krátkosti ozřejmí jednotlivá stadia změny, její spirálovitý charakter a některé mýty týkající se sebezměny.

Druhá, obsáhlejší část publikace (Aplikace) pojednává podrobně o jednotlivých stadiích změny (kterými jsou: prekontemplace, kontemplace, příprava, akce, udržení, ukončení) a procesech, které se v nich nejčastěji uplatňují. Tedy procesech, které jsou pro dané stadium statisticky neužitečnější (např. lidé ve stadiu kontemplace značně spoléhají na proces zvyšování vědomí a na proces emočního vyburcování). Sami autoři uznávají, že klíčovou strategií, kterou jejich kniha předkládá, je spojení procesu a stadia. Efektivní sebezměna totiž závisí na tom, že „...děláme správné věci ve správný čas.“ (str. 53)

Druhá část však neobsahuje jenom teoretický návod. U každého procesu je možné najít krátké sebeposouzení. Tento dotazník je nejen zdrojem informací, ale zejména, jak autoři uvádí (str. 84), nástrojem sebekorekce, který může dramaticky zvýšit šance posunutí se do dalšího stadia změny.

Druhá část je rovněž doplněna o příběhy lidí, kteří změnu podstoupili – podíváme se tak např. za Gail, která se pokoušela zhubnout, či za Georgem, který chtěl přestat pít.

V závěru publikace je pak možné nalézt pětistránkový seznam literatury věnující se dané tématice a literatury obsahující studie zkoumající transteoretický model změny.

Co se týče nedostatků svépomocných knih, tyto si uvědomují i autoři a sami na ně upozorňují v krátké podkapitole s názvem Omezení svépomocných knih (na str. 221-222). Řadí mezi ně problémy s porozuměním informacím uvedeným v knize, neschopnost uplatnit výklad v praxi, neschopnost pustit se do samotné akce jenom na základě knihy.

I když z pochopitelných časových důvodů recenzent nestihl v průběhu psaní této recenze vyzkoušet úspěšnost transteoretického modelu změny představeného autory, tak kniha jej minimálně přiměla k podobnému kroku se odhodlat a s její pomocí se do procesu změny u některých zlozvyků pustit.

I z tohoto důvodů recenzent nelituje, že po knize sáhl, a doporučuje ji těm, kteří o nějakou změnu usilují, i těm, kteří v rámci své profese přicházejí do kontaktu s lidmi, kteří se potýkají s emočními problémy, zavilostmi apod. A samozřejmě i těm, kteří se věnují otázkám zdravého životního stylu a prevence některých onemocnění.