Dva kolegové z kněžského semináře v Litoměřicích a bývalí duchovní se sešli v rozhovoru jako dnes již uznávané osobnosti kulturního a společenského života. Publicista týdeníku Euro J.Jandourek, známý autor beletrie a odborných knih, ale i knižního rozhovoru s prof. T.Halíkem, sekunduje atypickými otázkami (obsahujícími vlastní názor i vzpomínku) D.Hermanovi. Kdysi dlouholetý mluvčí biskupské konference, po listopadu 89 spolupracovník kardinála M.Vlka a  nedávno odvolaný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů hovoří o svém soukromém i veřejném životě v kontextu doby.

Českobudějovický rodák (1963) letmo zmiňuje dětství a své židovské předky, vzpomíná na léta v semináři, kam vstoupil jako pomocný dělník z Jihočeských pekáren takřka na protest proti tehdejšímu režimu. Po krátké službě ve farnosti a v následující funkci mluvčího biskupské konference však podle svých slov „přišel o iluze, aniž ztratil ideál“ a uvědomil si, že užitečný může být i jinak. Prošel tedy stejně jako jeho kolega Jandourek krátce a bezbolestně procesem laicizace. Protože nějaký čas studoval v Americe a pohyboval se v diplomatických kruzích, nebylo pro něj obtížné vplout do proudu sekulárního života. Jeho výpovědi podávají cenné informace zvláště o práci v Ústavu pro studium totalitních režimů, o jeho záměrech a cílech, ale i politickém tlaku, jemuž se nakonec s čistým svědomím Herman podvolil a odešel.

Podstatná část knihy je věnována hovoru o církvi a vlastním duchovním přesvědčení obou protagonistů, jež prošlo náročnou zkouškou. Oba si kladou otázku, proč není církev po staleté zkušenosti a nadějném listopadovém vykročení schopna reagovat na nové situace; na tak složitou otázku se jim kupodivu daří upřímně a věrohodně odpovědět. Přes svůj rozdílný přístup k autoritám i povahové naladění jsou si v zásadě jejich názory blízké, a pokud ne, oba zůstávají při vzájemné shodě na svém.

Kniha z nakladatelství Portál, doplněná fotografiemi a výběrovým rejstříkem, by mohla být četbou pro každého, kdo se chce bez předsudků dozvědět o věcech, s nimiž se v životě setkal, i třeba jen z doslechu. Navíc se to dozví od dvou povolaných, kteří to prožili a nemají tedy důvod nic zamlčovat. Mnoha čtenářům může zůstat hádankou, jak vlastně D.Herman vyrazil „proti ostnatému drátu srdcem“ (titul knihy je poněkud zavádějící), avšak jeho odpovědi na otázky doby i osobní nasazení v jejím kontextu je jasné a srozumitelné.

Karla Ladwigová

Zdroj: Český rozhlas – České Budějovice – Literární matiné