Čtenářům, kteří se zajímají o psychologii a mají povědomí o hlavních významných osobnostech, které do vývoje psychologie výrazně zasáhly, není asi potřeba Philipa Zimbarda představovat. Jedná se o výrazného soudobého amerického psychologa, který je i mezi laickou veřejností často spojován hlavně s přípravou a koordinací tzv. "vězeňského experimentu". Studoval na Yaleu a následně působil jako vysokoškolský učitel tamtéž, a dále pak na Newyork University, Columbia University a Stanford University. Je autorem či spoluautorem celé řady odborných i populárně naučných článků a více než 60 knih. Hlavní oblastí jeho zájmu byla sociální psychologie (vliv situace na chování jedince, poslušnost, nesmělost, kognitivní disonance, podoby zla, hrdinství, šílenství, vliv hraní počítačových her a pornografie na lidský mozek a chování apod.). Kromě toho se zabýval i výraznými osobnostmi (Donald Trump, Jim Jones), rasismem, získáváním a upevňováním moci v různých systémech (politických, náboženských apod.) a hodně času, energie a financí věnoval také programu tzv. "hrdinství všedního dne".

Kniha pamětí Philipa Zimbarda vznikla na základě rozhovoru s Danielem Hartwigem, historikem, filosofem a archivářem Stanfordovy univerzity v rámci Programu orální historie Stanfordské historické společnosti Stanfordovy univerzity. Je rozčleněna do dvou hlavních částí, přičemž první z nich je tvořena vzpomínkami psychologa na jeho život a dílo a druhá, téměř stejně obsáhlá, je věnována přílohám zaměřeným na vybraná témata, jimž se Zimbardo ve svých výzkumech a publikační činnosti věnoval především.

V první části knihy můžeme jako čtenáři nahlédnout do rodinných poměrů malého Philipa, dozvědět se něco o jeho dětství v Jižním Bronxu, vlivech, které na něj působily, myšlenkách, jimiž se jako dítě a dospívající zabýval, o jeho studiu a náročných pracovních začátcích. Dozvíme se, jak vnímal svůj politický aktivismus, jaký důraz kladl na práci se studenty, jak pečlivě promýšlel jejich zapojení do přednášek a seminářů i rozvíjení blízkých kontaktů s nimi (např. psaním osobních dopisů, prostorem pro vyjádření jejich názorů či hudebního nadání apod.). Nechá nás nahlédnout jak do okamžiků, kdy se mu dařilo, tak do těžké práce, která za tím vším stála (např. příprava a realizace seriálu Objevování psychologie, který měl 26 dílů, a který Zimbardo označuje jako nejdůležitější věc, kterou udělal pro vzdělání, dále pak rozsáhlá publikační činnost, letní kurzy apod.). Jednotlivá témata se přitom volně prolínají, k některým se autor v rozhovoru s historikem vrací opakovaně, aby je rozvinul či zasadil do jiného kontextu. Velký prostor je věnován popisu vězeňského experimentu a novým tématům pro výzkum, která z něj vyplynula (viz. také film Stanfordský vězeňský experiment), ale i reálným událostem (např. událost z 11. září 2001 či události v Abú Ghrajb). Zmiňuje také další osobnosti psychologie, s nimiž v průběhu své profesní kariéry spolupracoval.

V druhé části, tzv. Přílohách, které již nejsou psané formou rozhovoru s historikem, čekají čtenáře rovněž zajímavé podněty k přemýšlení. Zimbardo zde např. reaguje na kritiku stanfordského vězeňského experimentu, vyvrací některá nepravdivá tvrzení, odmítá úvahy o tom, že si své místo v moderní psychologii zasloužil hlavně díky zmíněnému experimentu a vysvětluje, proč tomu tak z jeho pohledu nebylo. Sám zmiňuje určité nedostatky experimentu, ale zdůrazňuje také jeho přínos pro pochopení lidského chování a komplexní dynamiky vztahů. V Přílohách jsou dále otištěny jeho články o časové perspektivě, občanské slušnosti a hrdinství všedního dne i situacích, kdy je neposlušnost vlastně lidskou (či občanskou) povinností. Zajímavé jsou jeho úvahy o rasismu, vlivu Orwellova románu 1984 na reverenda Jima Jonese (sekta Chrám lidu), hrozbách, které vyplývají ze skupinových stereotypů či sexualitě v internetovém věku. Ke každé kapitole v druhé části jsou uvedeny zdroje, z nichž Zimbardo čerpal.

Z knihy Paměti psychologa mám pocit, že tak, jak se Zimbardo nebránil změnám, diskuzím, novinkám a otevřenosti v průběhu svého života, na přednáškách, v kontaktu se studenty i kolegy, nebrání se jim ani v této knížce. I zde připouští různé úhly pohledu na věc, odkrývá slabiny, ale také obhajuje to, co považuje za podstatné, argumentuje, vysvětluje, zasazuje do kontextu. A to je mi velmi sympatické. Neútočí na své kritiky, ale ukazuje svůj pohled na skutečnost, předkládá fakta. Nebojí se jít do rizika a když je přesvědčený o tom, že je něco pro společnost důležité, napře do toho obrovské množství energie. Knížka je zajímavá, je napsána srozumitelně a doporučuji ji všem, kteří se nechtějí spokojit s tím, "co se o Zimbardovi říká či píše", ale chtějí si na něj a jeho práci udělat vlastní názor.