Hodnocení knihy

Kniha přináší životopisný rozhovor o slavném psychologu Zimbardovi, který se proslavil hlavně jako organizátor Stanfordského vězeňského experimentu. Daniel Hartwig vede ze Zimbardem rozhovor, ve kterém slavný psycholog vzpomíná na své dětství a celý svůj život, především také na svou práci, své psychologické výzkumy a jejich výsledky. V závěru knihy pak v příloze najdete Zimbardovy velice zajímavé články, které byly publikované v různých odborných časopisech a podobně. Jsou to například články o vnímání časové perspektivy našeho života, o rasismu, o Orwellově románu 1984 s ohledem na současné politické vůdce či třeba o sexualitě v internetovém věku nebo o tom, jak se stát hrdinou. Pro mě to bylo velice obohacující čtení.

Neúnavný psycholog Jméno psychologa Philipa Zimbarda je dnes pojem i mezi poučenými laiky. Je autorem slavného stanfordského vězeňského experimentu, kdy se studenti hrající vězně a dozorce tak vžili do svých rolí, že „dozorci“ tyranizovali „vězně“. Napsal knihu o zlu a naději Luciferův efekt i publikaci Odpojený muž o negativním vlivu technologií na dospívající chlapce. Kromě toho se zabýval třeba výzkumem sociální netečnosti a je jedním ze zakladatelů léčby nesmělosti. Ale Zimbardo toho dělal a dělá mnohem víc, což ukazuje právě kniha Paměti psychologa. Jde o rozhovor na pokračování, který s ním vedl v rámci projektu orální historie Stanfordské historické společnosti historik Daniel Hartwig. Zimbardo se tu představuje jako politicky angažovaný jedinec a vtipný vypravěč, který podává vhled do psychologie posledního více než půl století a zároveň popisuje i život v newyorském ghettu i na několika univerzitách. Pro toho, kdo zná v základu Zimbardovo dílo, může být čtení těchto pamětí možná přínosnější než čtení jeho knih.

Světoznámý psycholog, „stvořitel zla“, společenský aktivista a propagátor hrdinství se představuje v zatím nejobsáhlejším rozhovoru, který čtenáři nabízí napínavé líčení jeho nejdůležitějších životních milníků.

Philip Zimbardo se proslavil jako autor Stanfordského vězeňského experimentu, nejdramatičtější studie v historii společenských věd. Sám by si ale na náhrobek nechal napsat „Vysvobodil lidi z vězení, které mají v hlavě“. V knižním rozhovoru s archivářem Danielem Hartwigem bilancuje svůj život a se zapálením špičkového vysokoškolského pedagoga vypráví o tom, jak se z diskriminovaného otloukánka stal jeden z nejslavnějších psychologů na světě, který díky průlomovým objevům dodnes inspiruje mladé lidi k tomu, aby se nebáli stát hrdiny všedního dne. Bez ohledu na to, zda se jedná o budoucí psychology, vědce, anebo ty, které svazuje epidemie zvaná nesmělost.

Životopisný rozhovor vznikl v rámci Programu orální historie realizovaného na Stanfordově univerzitě, kde Zimbardo působí již od roku 1968. Svými fascinujícími přednáškami, do nichž neváhal zakomponovat experimentální prvky všeho druhu, zde plnil sály s kapacitou dvanácti set studentů. Kromě Stanfordského vězeňského experimentu je Zimbardo autorem více než šedesáti knih, pěti set článků, tvůrcem populárního televizního pořadu Objevování psychologie, bojovníkem proti diskriminaci a dodnes prezidentem Projektu hrdinské představivosti.

Knižní rozhovor postupuje chronologicky. Začíná otázkou na Zimbardovo dětství a končí ohlédnutím za jeho dosavadní prací v kontextu tehdejší i dnešní doby. S jistou dávkou humoru a ironie Zimbardo popisuje své netradiční setkání s psychologií, jež bylo podmíněno zkušenostmi z nelehkého dětství. Od rozčarování nad vysokoškolskými přednáškami z „předmětu zvaného psychologie“ rozhovor plynule přechází k zapálení pro univerzitní výuku a spolupráci se studenty, jimž Zimbardo dovolil zkoušet tehdy nemyslitelné – stát se na jeden den devianty, rozmlátit v noci auto, házet si balonem v dezorientačních brýlích anebo hrát o přednášce koncert. Obsáhlá část publikace je věnována zákulisí Stanfordského vězeňského experimentu. Jak je možné, že tak kontroverzní studie vůbec mohla být realizována? Co se dle Zimbarda nepovedlo ve stejnojmenném hollywoodském velkofilmu? A jak tehdy výsledky experimentu přijala akademická obec?

Zimbardo odmítá nálepku tvůrce Stanfordského vězeňského experimentu zejména proto, že tato sedm dní trvající studie iniciovala širokou škálu dalších výzkumných podnětů, klíčových pro pochopení lidského jednání. Dokazuje to zbylá část knihy, jež se zabývá počátkem zkoumání nesmělosti, šílenství, diskriminace a paranoie. Závěrem se Zimbardo dostává k využití analýzy různých podob zla pro výzkum hrdinství. Nadšeně vypráví o Projektu hrdinské představivosti, s nímž doposud objíždí celý svět a vybízí k tomu, aby lidé konali „drobné, ale velmi dobré skutky“.

Ačkoliv Daniel Hartwig publikaci označuje za životopisný rozhovor, kniha je ve skutečnosti poutavým shrnutím Zimbardových nejdůležitějších poznatků, které i po padesáti letech od uskutečnění průlomových objevů nikterak neztrácejí na aktuálnosti. Zimbardo v knize propojuje své bohaté profesionální znalosti a zkušenosti s neutuchajícím odhodláním předat je dál, neboť „myšlenky nejsou k ničemu, pokud se o ně s lidmi nepodělíte“. Kromě sedmi hlavních kapitol rozhovoru kniha obsahuje deset příloh – kondenzovaných výňatků ze Zimbardových nejvýznamnějších článků, ve kterých dostupným stylem a jazykem vysvětluje techniky, které političtí vůdci používají ke zmanipulování jednání svých následovníků, dokazuje, že neposlušnost je někdy povinností a prozrazuje deset kroků, „jak podporovat občanskou slušnost a jiskru hrdinství v občanech každé země, mladých i starých“.