Dílo amerického psychiatra a psychoterapeuta Irvina D. Yaloma je i českým čtenářům dobře známo, neboť jeho podstatná část vyšla právě díky pražskému nakladatelství Portál. Připomeňme si třeba učebnici Teorie a praxe skupinové terapie, dále mimořádně inspirativní text Existenciální psychologie nebo romány Když Nietzsche plakal a Lži na pohovce. Nyní se může každý zájemce seznámit s knihou Ruthellen Josselsonové, která přibližuje Yalomovu výraznou osobnost a provází nás na cestě jeho hledání smyslu lidské existence stejně tak, jako smyslu psychoterapeutické práce.
Ruthelen Josselsonová je také psycholožka, která se z profesních důvodů postupně seznamovala Yalomovými texty. Když si přečetla jeho Existenciální psychologii, rozhodla se, že autorovi napíše. Jistě k tomu přispěla i okolnost, že „prožívala nešťastné období“ a stejně tak jako I.Yalom hledala „recept“ jak řešit otázky smyslu života a jak bojovat se osaměním. Slavný psychoterapeut ji tehdy odepsal, a „tak započalo naše přátelství a spolupráce, které trvají už 27 let“. Je nabíledni, že R.Josselsonová zná I.Yaloma jak po odborné stránce, tak i osobní.
Text R.Josselsonové je rozdělen do šesti kapitol. Po předmluvě Zdeňka Jančaříka, který je šéfredaktorem nakladatelství Portál a úvodním slově autorky, následuje kapitola s názvem Počátky. V ní R.Josselsonová reprodukuje rozhovor s I.Yalomem, který se týká jeho dětství, dospívání, volbě povolání i původu jeho koncepce psychiatrie a psychoterapie. V druhé kapitole autorka přibližuje nejen Yalomovo dílo, ale především jeho důraz na to, že vlastně terapeuti i pacienti hledají odpovědi na tytéž existenciální otázky. Aby se jim zdařilo najít praktické řešení, je nutné, aby byl psychoterapeut vybaven nejen dostatečnou erudicí a aby dbal na kvalitu vztahu s pacientem, ve kterém přizná to podstatné: i když je někdy život těžký, je třeba si „zamilovat vlastní osud“. Yalomovi k takovému pojetí existenciálních dilemat dopomohlo intenzivní studium filosofie. Nepopírá, že oslovil ho zejména F.Nietsche.
Třetí kapitola se jmenuje Spolucestující a R.Josselsonová přibližuje obsahy děl I.Yaloma, kde lze najít jak takové společné cestování psychoterapeuta a jeho pacientů konkrétně vypadá. Jedná se o tyto knižní tituly: Každý den o trochu blíž, Pohled do slunce a Láska a její kat.
Obsahem čtvrté kapitoly Mezi psychoterapií a filosofií je vysvětlení, proč I.Yalom napsal knihy Když Nietzche plakal a Léčba Schopenhauerem. V celém životě I.Yaloma je dominantní upřímná snaha o pochopení existenciálních dilemat při současném a důrazném odmítnutí jakékoliv víry. Jeho zřeknutí se víry v Boha je promyšlené i procítěné.
V páté kapitole s názvem Příslib psychoterapie odkrývá R.Josselsonová skutečnosti, které vedly I.Yaloma k napsání Lží na pohovce. I když má být vztah terapeuta k nemocnému otevřený a transparentní, závažnou otázkou je „nakolik“. Tento a příbuzné okruhy témat se staly obsahem Yalomovy knihy Chvála psychoterapie.
Závěrečná šestá kapitola je opět, tentokrát ale stručným, rozhovorem autorky, která se I.Yaloma dotazuje na to, co si vlastně slavný autor myslí o svém díle. Je smutné, že Yalom, který celý život zasvětil autentickému psychoterapeutickému, konstatuje dnešní dramatický příklon k farmakologickému řešení problémů nemocných. Důvodem je možná to, že se současní psychiatři vyhýbají „autentickému setkání“. Naděje do budoucna spočívá snad v tom, že obliba nebo „zatracení“ psychoterapie funguje na principu „houpajícího se kyvadla“.
Stručný doslov z pera autorky a poznámkový aparát pak knihu uzavírají. Recenzovaná kniha je čtivá a jistě zaujme všechny, kteří se zajímají o psychologii a také ty, kteří chtějí vědět něco víc o autorovi pozoruhodných textů. Některým právě tato knížka umožní seznámit se s podstatou Yalomových psychoterapeutických postupů, aniž by museli studovat celé jeho obsáhlé dílo. Právě proto může být tato knížka přínosem i pro praktické lékaře, kteří mají málo času a kterým výklad R.Josselsonové rozšíří psychoterapeutické „obzory“.

Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Zpracováno v rámci Výzkumného záměru: Antropologie komunikace a lidské adaptace MSM 0021620843

Zdroj: Vedení lékařské praxe, Praha, Dash!ofer 2009, /července/, část 1, kap. 3.1., str. 1-4

Významného amerického představitele skupinové a existenciální psychoterapie a emeritního profesora psychiatrie na Stanfordské univerzitě Irvina D. Yaloma (nar. 1931) český čtenář dobře zná, v nakl. Portál vyšly všechny jeho stěžejní práce připomeňme jen jeho proslulé knihy-romány Láska a její kat, Lži na pohovce, vlastní kriticky podané zkušenosti s různými terapeutickými technikami Chvála psychoterapie, monumentální Existenciální psychoterapii (2006) a Teorii a praxi skupinové psychoterapie (2007, spolu s M. Leszczem). Yalom sám sebe označuje za „vypravěče příběhů“, což neznamená, že v popisu a vysvětlování psychiatrických případů ustoupil od užívání vědecké terminologie. Na jeho příklon k existenciální psychoterapii měl rozhodující vliv jeden z jejích nejvýznamnějších představitelů, americký psychoterapeut Rollo May. Autorka této knihy o Yalomovi, profesorka psychologie na jedné americké univerzitě (původně profesorka na jeruzalémské univerzitě) se rozhodla napsat tuto knihu, protože, jak říká v jejím úvodu: „Irvin Yalom je jedním z nejznámějších, nejčtenějších a nejvlivnějších psychiatrů této doby“ a jak ukázal nedávný průzkum, „je vnímán jako jeden ze tří nejvýznamnějších žijících terapeutů“. Proslulost a úctu si Yalom získal svým „románově-esejistickým“ přístupem k individuální etiologii duševních poruch a svou snahou integrovat v psychoterapeutické praxi z jejích dosavadních humanizujících směrů vše, co se v interakci s pacientem osvědčuje. Již jako student si získal úctu kritické odborné veřejnosti, když demonstroval případ jedné pacientky-lesbičky jako zvláštní životní příběh bez nadbytečného používání abstraktní terminologie. Sám řekl, že také S. Freud je v řadě svých knih takovým vypravěčem životních příběhů, které mají funkci ilustrativní kazuistiky. Své „mapování intelektuálního vývoje Irvina Yaloma“ založila autorka této knihy na rozhovorech s ním a na vyprávění jeho vlastního životního příběhu amerického chlapce z rodiny židovských přistěhovalců z Ruska, který se v silně diskriminujícím prostředí doby svého dětství a mládí dokázal propracovat až k pozici váženého světoznámého psychiatra. Závěrečná kapitola je věnována Yalomovým úvahám o jeho vlastním díle, o němž sám řekl: „Existenciální filozofie byla základem všeho, co jsem napsal…Všechny mé povídkové soubory a romány jsou rozvinutím jednoho či více aspektů Existenciální psychoterapie“, která však, podle něho není terapeutickým směrem, nýbrž „rozvíjením citlivosti k existenciálním otázkám“, a která „je určena lidem na obou stranách terapeutické pohovky“.Milan Nakonečný

Předmětná kniha je monografií o životě a díle, zájemcům o knihy Portálu, dobře známého amerického psychiatra a psychoterapeuta I.D. Yaloma, neboť celá řada jeho, originální formou integrované vědy, filosofie a beletrie psaných děl byla v tomto vydavatelství již uveřejněna: připomeňme si z nich jen některé, které tvoří významnou trojici, v níž Yalom poukazuje na psychologický vliv filosofie a tak i na její úzké propojení s psychoterapií: to je patrné zejména u  výše zmíněné trojice, kterou tvoří jeho díla: Problém Spinoza, Léčba Schopenhauerem a Když Nietzsche plakal. Znalec Yalomova díla ve své knize, kterou recenzujeme, v pasáži o Yalomově pojetí Nietzscheho dobře ilustroval Yalomovu metodu výše uvedeného literárně-vědeckého výkladu některých psychologicky vlivných filosofických děl. „Možná Nietzsche přitahoval Yaloma víc než všichni ostatní filosofové, které horlivě studoval, proto, že v něm nalezl základní prvky psychoterapie. Na základě četby jeho děl chápe Yalom Nietzscheho jako někoho, kdo se přál být léčitelem. Podle Yalomova pojetí byla Nietzscheho myšlenka smrti Boha příležitostí vytvořit nový systém hodnot, hodnot založených nikoli na iluzích na existenci nadpřirozena, ale na lidské zkušenosti“. Poznamenávám k tomu však, že měl-li Nietzsche jako „léčitel lidstva“ na mysli eliminaci křesťanství jako „náboženství slabých“ a tehdejšího člověka jako něco, co „musí být překonáno“, pak se mu to léčení s přihlédnutím k současného stavu lidstva moc nepodařilo. Nicméně předmětná Yalomova kniha o Nietzschem, jak uvádí Josselson, Yaloma proslavila, byla srovnávána s Freudem, získala mnoho cen a byla přeložena do dvaceti čtyř jazyků. Stejně podnětný a oceňovaný byl i Yalomův román Léčba Schopenhauerem, kde se jeden terapeut (Yalomovo „alter-ego“ jak poznamenává Josselson) názorově střetává se Schopenhauerovým životním passimismem. A také v románu Problém Spinoza Yalom poukázal na to, že psychoterapie je úzce spojena nejen s  psychologickými teoriemi, zvláště osobnosti, ale i s filosofií. Yalom ostatně, jak uvádí Josselson, prohlásil, že: „Všechny mé povídkové soubory a romány jsou rozvinutím jednoho či více aspektů „Existenciální psychoterapie“.

Lze doporučit nejen číst, ale i studovat Yalomovy „romány“, neboť to jsou hluboké exkurze do problematiky psychoterapie, která je víc než rutinní technikou. Josselsonova kniha zde recenzovaná je dobrým úvodem k tomuto studiu.

Milan Nakonečný

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.