Don Miller žije ve šťastném manželství se ženou, která je pro něj vším. Zároveň však celý život trpí záhadnými výpadky paměti a jen zřídkakdy se rozpomíná na některé podivné příhody z jejich společné minulosti. Teprve na sklonku života Don odhaluje, proč se vlastně bojí tmy, proč ho tak děsí dveře do sklepa ve venkovském domě, který jeho manželka zdědila, a co všechno se skrývá v okolních lesích. Laird Barron předkládá v tomto románu zatím nejkomplexnější obraz svého lovecraftovského hororového mýtu o bytostech z jiného světa, nazývaných „Děti Staré pijavice“, který nastínil již v několika kultovních povídkách.