Sexualita osob s postižením a znevýhodněním

Kniha rozkrývá ještě poměrně tabuizované téma. V jejím úvodu se autoři zabývají lidskou sexualitou i její variabilitou a psychosexuálním vývojem člověka i jeho možnými poruchami na úrovni dysfunkcí a deviací.

Následuje velmi důležitá až klíčová kapitola o práci se sexualitou v rámci organizací, poskytujících sociální, popř. zdravotně-sociální služby. Autoři zdůrazňují, že práce se sexualitou tvoří nedílnou součást aktivit pracovníků s klienty, a interpretují tzv. osu zapojení pracovníka do práce se sexualitou člověka s postižením. Zmiňují i tzv. protokol sexuality, jenž se již stává standardním materiálem v řadě organizací, a o nějž se opírá filozofie a metodika přístupu k sexualitě v organizaci.

Další část publikace se věnuje osvětě klientů – jejím předpokladům, cílům, formám, obsahům a také častým chybám při její realizaci, což je velmi užitečné a reflektující situaci v praxi.

Následující kapitoly se podrobněji věnují podstatným aspektům sexuality tří specifických klientských skupin – osobám s mentálním postižním, seniorům a lidem s duševním onemocněním. Každá skupina je zevrubně a srozumitelně rozebrána z hlediska symptomatologie jejího postižení, resp. nemoci, i možných předsudků, zvláštností, problematických projevů a také rizika násilí či zneužívání. Jsou zde popsány kompetence pracovníků či profesí, jež se sexualitě věnují, a východiska i principy práce s příslušnou klientelou, přičemž je kladen důraz na respekt k její individualitě a potřebám.

Kniha je pro protkána řada příkladů nebo krátkých kasuistik z praxe, které dobře ilustrují probíraná témata.

Autoři odvedli dobrou práci, kniha je čtivá, názorná, tematicky přehledná a přináší poznatky užitečné jak profesionálům v pomáhajících profesích, tak rodičovské a dobrovolnické veřejnosti. Je i dobrým studijním materiálem pro studující v oborech, jako je sociální práce, zdravotně-sociální péče, sociální a speciální pedagogika, psychologie aj. Každá kapitola je doplněna validní bibliografií.

Zbývá konstatovat, že autoři dokázali vytvořit textový celek, vyváženě spojující odborná východiska a poznatky s fakty a zkušenostmi z oborové praxe, která je autorům zjevně blízká.

Lze předpokládat, že kniha přispěje k úctě, toleranci a odpovědnosti vůči lidem s postižením a znevýhodněním (nejen) v oblasti jejich sexuality a napomůže jim jejich sexualitu prožívat způsobem, který si sami zvolí, který odpovídá jejich schopnostem i možnostem a je na bázi dobrovolnosti a rovnocennost. Tedy mj. v důstojných, intimitu respektujících podmínkách a způsobem, který jim osobně vyhovuje s tím, že to nemůže být v rozporu s lidsko-právními a sociálními normami, ani to nesmí vést ke stigmatizaci klientů, kteří jsou, stejně jako lidé bez postižení, přirozeně sexuálními bytostmi.

PhDr. Mgr. Libor Novosád,PhD.

poradenský speciální pedagog a sociální pracovník, VŠ učitel

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Publikace s názvem Sexualita osob s postižením a znevýhodněním si klade za cíl ukázat nový pohled o sexualitě osob s postižením a znevýhodněním. Jak uvádí autorka publikace: „Příliš se neliší představy, přání a tužby každého z nás. Co je ale velmi odlišné, jsou možnosti, jak je naplnit.“

Recenzovaná publikace vyšla v roce 2013 v nakladatelství Portál a je kolektivním dílem odborníků z různých oborů Martiny Venglářové, Petra Eisnera, Jany Spilkové a Lucie Hrdé.

Monografie je zpracována v rozsahu 207 stran a je rozdělena na devět kapitol. Na konci každé kapitoly je uveden seznam použité literatury. Text je obohacen o příklady z praxe, kazuistiky, fotografie.

První kapitola stručně čtenáře seznamuje s historií zájmu o lidskou sexualitu, s vývojem oboru sexuologie, se sexuologií v České republice. Autorka v kapitole stručně charakterizuje komponenty, které sexualita obsahuje - sexuální identifikaci (jako pocit příslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví), sexuální orientaci (jako reakce člověka na erotické signály), sexuální emoce a sexuální chování. Pozitivně hodnotím tabulku mýtů v oblasti sexuality a jejich opravenou variantu. V poslední části této kapitoly autorka vymezuje předpoklady dobrého přístupu k sexualitě klientů. Za významné považuje znalost specifik sexuality různých skupin klientů, nastavení profesionálního přístupu a udržování hranic mezi personálem a klienty.

Druhá kapitola pojednává o stupních postnatálního sexuálního vývoje od narození do adolescence. Autorka popisuje, že sexuální chování se vyvíjí i v kontextu vývoje společnosti, vývoje technologií a v přístupu okolí dítěte k informacím. Vliv hraje sociální zázemí, způsob života i náboženské hledisko.

Problematice sexuálních poruch je věnována pozornost ve třetí kapitole, kde autorka popisuje jejich příčiny a léčbu. Neopomíjejí ani otázku sexuálních deviací. V tabulce jsou pak přehledně rozdělené deviace na deviace v objektu, tedy poruchy sexuální preference a deviace v aktivitě, tedy poruchy dosahování sexuálního vzrušení. V poslední části této kapitoly je stručně popsána léčba sexuálních deviací.

V nejobsáhlejší kapitole publikace se její autor věnuje jednotlivým krokům práce se sexualitou v rámci sociální služby. Pokud se organizace rozhodne se sexualitou pracovat, měla by zajistit sjednocení organizace/týmu v otázce přístupu k sexualitě, zjištění potenciálu pracovníků, zajištění kompetencí k výkonu práce se sexualitou, stanovení rámce a obsahu služeb v oblasti sexuality, vypracování Protokolu sexuality, transparentní sdělení nabídky uživatelům a veřejnosti a poskytování samostatné služby nebo začlenění práce se sexualitou do stávajících poskytovaných služeb. Pracovníci, kteří poskytují služby lidem s postižením, by měli znát svou roli, hranice vztahu a své možnosti pomoci. Autor prezentuje tzv. osu zapojení pracovníka do práce se sexualitou člověka s postižením. Za velmi přínosné považuji vymezení pravidel pro bezpečnost práce s klientem. Další podkapitola vymezuje pomůcku „Dům sexuality“, která odpovídá „ose zapojení“, ovšem na úrovni celé organizace. Závěr kapitoly je věnován Protokolu sexuality, tedy souhrnnému materiálu, který vymezuje působnost organizace, soubor pravidel, metodiku, práva a povinnosti pracovníků a klientů, apod. Kapitola nabízí rovněž několik modelových příkladů Protokolu sexuality.

Pátá kapitola je zaměřena na důležitost sexuální osvěty pro osoby s mentálním postižením. Autor kapitoly vymezuje deset základních cílů osvěty. Dále popisuje ideálního pracovníka, který by měl poskytovat sexuální osvětu. Neopomíjí časté chyby pracovníků při poskytování osvěty, které autor zaznamenal během své praxe. Osvěta může být poskytována jak jednotlivci, páru tak i skupině osob. Čtenáři kapitola přináší informace o obsahové koncepci, metodických postupech a pomůckách, které jsou zobrazeny na fotografiích pod textem. Závěr kapitoly je věnován zamyšlení nad otázkou intimity osob s postižením.

Sexualita lidí s mentálním postižením je zpracována v šesté kapitole. Autoři se věnují mýtům a předsudkům o sexualitě lidí s postižením a zabývají se postoji a náhledy na sexualitu osob s mentálním postižením z pohledu laika, rodiče, opatrovníka, lékaře, pracovníka v sociálních službách a samotného člověka s postižením. Důležitou součástí jsou principy přístupu k sexualitě lidí s mentálním postižením. Čtenáři získají informace týkající se specifik sexuálního života lidí s mentálním postižením podle jednotlivých stupňů mentální retardace. V poslední části je pozornost věnována problematickým situacím a doporučeným řešením, které autoři čerpají z praxe.

Na téma sexuální násilí a zneužívání u lidí s mentálním postižením je zaměřena sedmá kapitola. První část kapitoly se zabývá vymezením právních pojmů. Druhá část se týká prevence sexuálního násilí. Člověk s mentálním postižením je důvěřivý, má omezenou sociální zkušenost a nedokáže předvídat nebezpečí, snadno se tak může stát obětí sexuálního násilí. Autorka kapitoly se dále věnuje doporučené intervenci po činu.

Následující kapitola se zabývá sexualitou seniorů. I přestože je tato problematika zatím na okraji zájmu odborné veřejnosti, brzy bude nutné jí věnovat více pozornosti, vzhledem ke stárnutí populace. Problematika sexuality lidí dlouhodobě žijících v institucích se dostává do popředí v rámci zlepšování kvality života v sociálních a zdravotních službách. Na sexuální život ve stáří mají vliv jak biologické změny, tak psychické a sociální. V další podkapitole se čtenář dozvídá o sexualitě v institucích. Významná část této kapitoly je věnována problematickému chování, jako je obnažování a masturbace na veřejnosti, obtěžování pracovníků v přímé péči apod. Text je dále zaměřen na doporučenou intervenci. Podle autorky patří senioři mezi tzv. znevýhodněnou skupinu obyvatel a jsou ohroženi sexuálním násilím. Tomuto tématu je věnován závěr kapitoly.

Poslední kapitola představuje sexualitu lidí s duševním onemocněním. V úvodu kapitoly autorka vymezuje pojem schizofrenie. Lidé, kteří trpí psychózami, jsou podle autorky kapitoly více ohroženi sexuálním násilím, což dokládá uvedený příklad ženy onemocněné schizofrenií. V další podkapitole mohou čtenáři nalézt řešení různých problémů osob s duševním onemocněním z oblasti sexuálního života. Zejména problémy týkající se ztráty intimity, sexuálních dysfunkcí či sexuální nezdrženlivost. Následná podkapitola popisuje v praxi osvědčené programy, zaměřené na rozvoj dovedností potřebných pro navázání vztahu. Lidé s psychózami jsou často snadno manipulovatelní, což může přitahovat dominantní jedince a může docházet nejen k sexuálnímu zneužívání. Poslední část publikace uzavírá vymezení dalších duševních poruch jako je deprese, porucha bipolárního spektra a závislost na psychoaktivních látkách a alkoholu a jejich nejčastější problémy s dopadem na sexualitu.

Recenzovaná publikace je velice zdařilá. Čtenářům poskytuje jak teoretický tak zejména praktický pohled na sexualitu osob s postižením a znevýhodněním. Publikaci je možné doporučit pracovníkům v sociálních službách a zdravotnických zařízeních, rodičům a příbuzným osob s postižením a znevýhodněním a také může být vhodným doplňkem pro studenty nejen speciální pedagogiky, ale i dalších oborů. Doufejme, že publikace přispěje k diskuzi nad touto problematikou, a že pomůže vytvořit nový pohled na sexualitu osob s postižením a znevýhodněním.

Kontakt na autorku:
Mgr. Naďa Petrová
Univerzita Palackého v Olomouci
Pedagogická fakulta
Ústav speciálněpedagogických studií
Žižkovo nám. 5
771 40 Olomouc

Sexualita patří k základním lidským potřebám a je hodnotnou součástí života všech lidských bytostí bez rozdílu. Přes tento nezpochybnitelný fakt však můžeme vysledovat, že osoby se zdravotním postižením/znevýhodněním byly prizmatem medicínského modelu velmi často vnímány jako „pasivní příjemci péče“, kteří jsou „asexuální“, což generovalo řadu mýtů o jejich sexuálních potřebách. Humanizační tendence ve společnosti odrážející paradigmatický posun k sociálnímu modelu postižení (Pfeiffer, 2005) však mají za následek, že postupně dochází ke zplnomocnění těchto jedinců jako aktivního subjektu sexuálních práv. Nastíněný myšlenkový přerod, podpořený mj. Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (2007), způsobuje, že ačkoliv oblast sexuálních potřeb námi sledované skupiny osob patřila v diskurzu sociální práce ještě na počátku nového milénia k výrazně teoreticky i empiricky poddimenzovaným tématům, v současné době stojí, i s přihlédnutím k její lidskoprávní dimenzi, v centru pozornosti mnohých odborníků.

Většinu dosavadní knižní produkce v této oblasti ovšem musíme připsat zejména zahraničním autorům. V tomto ohledu je proto nutno ocenit recenzovaný počin, který v době jeho vydání patřil k vůbec prvním odborným publikacím (viz např. jen Kracík, 1984, 1992; Drábek, 2013) tuzemské provenience o naplňování sexuálních potřeb u vybraných skupin uživatelů sociálních a zdravotních služeb. Kromě toho bohaté profesní zkušenosti dvou hlavních autorů ve čtenáři budí naději, že publikace nebude pouhou syntézou teoretických poznatků, ale i praktickou příručkou, po níž mohou sáhnout jak poskytovatelé sociálních a zdravotnických služeb, tak i samotní lidé se zdravotním postižením a znevýhodněním.

Jak se jí tato očekávání podařilo naplnit? Úvodem je třeba říct, že hodnocenou knihu, na níž v různém mentálním podílu participovali celkem čtyři autoři, lze z hlediska obsahu pomyslně diferencovat na dvě části: Obecnou, která nabízí základní vhled do tématu a je pokryta celkem třemi kapitolami. Ta první, Lidská sexualita a její změny, od Martiny Venglářové je otevřena historickou exkurzí do fenoménu lidské sexuality, na niž je navázáno introspekcí do vývoje oboru sexuologie, včetně akcentu na specifika sexuologie v českém prostředí. Je na škodu, že teprve až v druhé polovině kapitoly je obšírněji vymezen klíčový pojem kapitoly – sexualita a dílčí aspekty s ní související, v souvislosti s čímž působí text poněkud nekonzistentním dojmem. Kladně však kvituji, že tato obecněji pojatá část kapitoly je prokládána praktickými příklady a v závěru osvětluje principy přístupu k sexualitě klientů různých typů služeb. Uvedená pasáž, jež si jistě najde své příznivce na poli sociálních služeb, by tedy mohla vytvořit ideální platformu pro více prakticky zaměřené kapitoly, které monografie rovněž nabízí.

Druhá kapitola, nazvaná Psychosexuální vývoj a jeho poruchy, od sexuoložky Jany Spilkové však tohoto potenciálu nevyužívá. Na pouhých sedmi stranách textu je totiž čtenář seznámen s fázemi sexuálního vývoje člověka, přičemž jen dva závěrečné odstavce textu jsou specificky vztahovány ke sledované skupině osob s postižením. Na seznam použité literatury navíc není v textu řádně odkazováno, což poněkud snižuje odborné vyznění kapitoly.

S podobnými úskalími se, žel, setkáme i při čtení třetí kapitoly, v níž se Martina Venglářová zaměřuje na Sexuální poruchy. Tato je totiž nasycena jenom dvěma tematickými celky: (1) Sexuálními dysfunkcemi, jejich příčinami a možnostmi léčby a (2) Sexuálními deviacemi a možnostmi jejich sexuologické léčby. Znovu se však jedná o generalizovaný náhled na pojednávané téma, kdy pouze zanedbatelné množství informací je cíleno na osoby s postižením/ znevýhodněním.

Jakkoliv první části recenzovaného počinu nelze upřít, že obsahuje relevantní informace, nabízí se otázka, jestli by tyto obecné informační toky nebylo možné syntetizovat do homogennějších celků, na něž by bylo plynule navázáno zbylými šesti praktičtěji zaměřenými kapitolami, jež tvoří druhou pomyslnou část publikace. Text by tak působil o poznání přímočařeji.

Pokud čtenář prožíval při čtení vstupních kapitol drobné rozčarování, toto bude zcela určitě rozptýleno při čtení druhé části knihy, jež téma sexuality osob se zdravotním postižením/ znevýhodněním zaostřuje a přináší v této souvislosti převážně prakticky pojímaný materiál. Dokladuje to hned čtvrtá kapitola nazvaná Práce se sexualitou v rámci organizace od Petra Eisnera. Jedná se o informačně hutný, přesto však čtivý text, který je jasně vztahován k praxi sociálních a zdravotnických služeb. Kapitola, přestože je rozsáhlá, je obsahově vyvážená, logicky uspořádaná, reflektující různé aspekty spjaté s tématem, a hojně doplněna o praktické příklady, což patří také k jejím nejsilnějším bodům. Oceňuji, že značná pozornost je věnována ose zapojení pracovníka do práce se sexualitou člověka s postižením, a to s dostatečnou reflexí možných úskalí a etických dilemat, ale i cílových skupin (od uživatele služby až po jeho rodinné příslušníky), s nimiž je třeba v této souvislosti spolu/pracovat. Kladně hodnotím také zevrubnou deskripci Domu sexuality v organizaci a Protokolu sexuality, včetně příkladů dobré praxe a možných rizik.

Obsah páté kapitoly – Osvěta – jež je rovněž autorským příspěvkem Petra Eisnera, je navzdory obecnému názvu primárně koncentrován na uživatele s mentálním postižením. V textu jsou adekvátním způsobem diskutována všechna relevantní subtémata, přičemž pozitivně hodnotím zejména představení jednotlivých forem, metodických postupů a pomůcek, jichž lze při poskytování sexuální osvěty této cílové skupině v zařízeních sociálních služeb využít, ale i uvedení praktických příkladů jak z domácího, tak zahraničního prostředí.

Je na škodu, že teprve až v druhé třetině knihy se – vzhledem k převažujícímu zájmu autorů o cílovou skupinu osob s mentálním postižením (viz např. 5. kapitolu) – objevuje samostatná kapitola věnující se sexualitě lidí s mentálním postižením. Dovedu si totiž představit, že by měla své opodstatnění spíše na začátku druhé části publikace. Kompenzací ale budiž fakt, že Martina Venglářová a Petr Eisner v ní praktickou optikou nahlížejí na aktuální a rovněž i některá „palčivá“ témata. Ať už jde o nejčastější mýty o sexualitě lidí s postižením anebo o specifika doprovázející sexuální život těchto osob, včetně problematických aspektů souvisejících s naplněním těchto jejich potřeb, a to s přihlédnutím ke stupni jejich mentálního postižení.

V tuzemských akademických kruzích lze tematiku sexuálního násilí páchaného na osobách s postižením považovat za teoreticky i empiricky neukotvenou. Kladně proto hodnotím zařazení takto zaměřené kapitoly do recenzované monografie, jež je výsledkem tvůrčí spolupráce Martiny Venglářové a advokátky Lucie Hrdé. Druhá jmenovaná spoluautorka do textu přispěla úvodním vymezením právních pojmů souvisejících se sexuálním násilím, zatímco hlavní autorka už konkrétně zaměřuje svou pozornost na specifika sexuálního násilí u osob s mentálním postižením, a to s akcentem na signály indikující sexuální násilí u sledované skupiny osob, na profil pachatele a doporučené intervence při vzniku incidentů, přičemž musím znovu ocenit praktické pojetí předložených informací. Nemalá pozornost je věnována také prevenci sexuálního násilí. Drobnou výtku směruji snad jen k místy nevhodně užité terminologii (např. „mentální handicap“) a nejasné práci s použitými zdroji, neboť jejich seznam plně nekoresponduje se skutečně uvedenými citacemi v textu.

Jestliže autoři doposud intenzivně diskutovali možná specifika doprovázející naplnění sexuálních potřeb u osob se zdravotním postižením, osmá a devátá kapitola, jež jsou shodně příspěvkem od Martiny Venglářové, tuto linii zajímavým způsobem doplňují o další dvě cílové skupiny ohrožené nižší mírou saturace sexuálních potřeb – seniory a lidi s duševním onemocněním. V předposlední kapitole pojednávající o sexualitě seniorů oceňuji reflexi možných limitů, s nimiž mohou být osoby v seniorském věku konfrontovány při snaze saturovat sexuální potřeby, či představení možností podpory jejich intimity v kontextu podmínek panujících v zařízeních sociálních služeb. Logickým krokem se jeví také zařazení podkapitoly o problematickém chování seniorů se sexuálním podtextem (např. masturbace na veřejnosti, obtěžování pracovnic v přímé péči) a následném postupu při řešení takových situací. V závěru kapitoly pak kladně kvituji pasáž o sexuálním násilí páchaném na této skupině osob.

Závěrečná kapitola o sexualitě osob s duševním onemocněním se pokouší alespoň v základních obrysech postihnout téma, jemuž není v českém prostředí věnována dostatečná pozornost, což si bezesporu zasluhuje slova chvály. Jelikož by nebylo v rozsahových možnostech knihy postihnout všechna onemocnění spadající do této kategorie, autorka se selektivně zaměřuje na schizofrenii, depresi, manické afektivní poruchy a závislosti na psychoaktivních látkách a alkoholu. V širších souvislostech je nicméně primárně propracováno pojednání o sexualitě osob s psychózou, zatímco v případě zbylých zmíněných duševních poruch jde jen o stručný (často v rozsahu čtyř až pěti odstavců) vhled do tematiky, bez hlubšího postihnutí souvisejících aspektů.

Jak tedy zhodnotit recenzovaný počin jako celek? Budeme-li se na něj dívat jako na odbornou monografii, pak je třeba ocenit šíři diskutovaných témat i snahu nabídnout čtenáři integrující pohled na zvolený fenomén, v návaznosti na což autoři čerpají z poznatků psychologie, sexuologie, speciální pedagogiky, sociální práce anebo vývojové psychologie. Toto komplexní pojetí si tedy určitě najde širokou škálu příznivců mezi odbornou i laickou veřejností. Současně je však nutno kriticky reflektovat jisté rezervy publikace, jež spočívají zejména v místy nelogickém uspořádání jednotlivých kapitol (jakkoliv mají v knize své opodstatnění), méně obratné analýze a syntéze problému v kapitolách sytících první třetinu knihy, ale i ve volnější práci s odbornými zdroji. Pokud bychom ale knihu vnímali z hlediska jejího praktického přínosu, tedy spíše jako příručku, pak je třeba uznat, že se jedná o cenný materiál, který může v českém prostředí přispět k otevření odborné diskuse na toto téma, a tedy i k jeho detabuizaci. Platí to zejména o kapitolách ve druhé a třetí třetině knihy. Oceňuji přitom, že autoři nenahlíží na pojednávaná témata nekriticky, ale reflektují taktéž možná rizika, resp. úskalí, s nimiž mohou být sociální pracovníci konfrontováni při práci se sexualitou jejich uživatelů. I proto se domnívám, že by se publikace měla stát jakousi „povinnou četbou“ pro všechny sociální pracovníky. Text je navíc psán čtivým jazykem a je doplněn o bohatý obrázkový a grafický materiál, v návaznosti na což si v něm každý čtenář najde pasáže, které ho, ať už při prvotním seznámení s tématem, anebo snaze implementovat ho do praxe, obohatí. I proto se některé výše formulované slabší stránky recenzovaného počinu v konečném důsledku stanou nepodstatnými.