Bezpečná vazba mezi náhradními rodiči a dítětem

Autorka, britská sociální pracovnice a školitelka místní asociace pro adopci a náhradní péči (British Association for Adoption and Fostering), otevírá svou knihu předmluvou, která vedle jiného obsahuje důležité upozornění: Tato kniha není „kuchařka“, neřekne vám, jak to máte dělat.

Publikace je rozdělena do dvou částí s poetickými názvy „Jak se rodí láska“ a „Hledání smyslu“. Osy obou částí jsou tvořeny stejnou trojicí témat: vazba – trauma – odolnost (resilience), jež se vyskytuje v originálním názvu této knihy. Už od první kapitoly stručně shrnující emocionální vývoj dítěte je zřejmé, že Cairns ve svých úvahách o opuštěných a traumatizovaných dětech vychází převážně z psychoanalytických vývojových konceptů a teorie hlubinné psychoterapie. Klíčovým vývojovým konceptem se pro ni stává Bowlbyho teorie vazby a její četné aplikace rozvíjené stoupenci tohoto nyní tak rozšířeného a populárního přístupu. Pojem vazba nebo připoutání, jak je termín „attachment“ v češtině překládán, tak čtenáře provází celou knihou.

Beletristická forma úvodních kapitol, které jsou, navzdory závažnosti tématu, prodchnuty vtipem a humorem, čtenáře spolehlivě vtáhne do tématu. Zlomkovité, kurzívou vyvedené vsuvky a úvodníky jednotlivých podkapitol o vzteku, strachu, zármutku, samotě, soucitu a dalších emocích, přiléhavě ilustrují popisovanou dynamiku lidské mysli. Tyto působivé útržky ze života opuštěných a traumatizovaných dětí v pěstounské péči podporují v čtenáři zaujetí pro problém, které bude potřebovat ve druhé, náročnější části knihy.

Druhá část publikace je na popularizační text poměrně složitá. Přes veškerou snahu autorky vyložit téma srozumitelně, čtivě a přehledně, se s narůstajícím počtem stran lehkost a jasnost postupně vytrácí. Nejde v žádném případě o autorčinu neobratnost. Daň z čtivosti si zde vybírá složitost samotného tématu péče o opuštěné, týrané a zanedbané děti. Souvislosti aktuálního, mnohdy nepochopitelného chování dětí v pěstounské péči autorka hledá v celém jejich dosavadním vývoji. Pro svou argumentaci nachází oporu nejen ve svých letitých zkušenostech pěstounky, ale také v mnoha psychologických teoriích a moderních poznatcích výzkumu o fungování mozku.

Autorka předpokládá, že základem dobré a poučené péče o trpící děti je porozumění jejich potřebám v celé šíři. Teprve tehdy, když chování a prožívání těchto dětí porozumíme, můžeme odpovědně zvážit, co pro ně můžeme udělat, abychom jim ulevili. Specifičnost chování a prožívání traumatizovaných dětí ovšem vyžaduje zásadní revizi běžného výchovného přístupu k dětem. Cairns doslova uvádí: „Rodičovská péče o nejistě připoutané děti je velmi často v rozporu s přirozenou intuicí; pečovatelé se musejí naučit, jak přistupovat k dětem, které nedokážou regulovat stres a impulzy.“ Autorka dává k dispozici obsáhlý arzenál vědomostí, praktických rad a návodů, jak se s touto náročnou prací co nejlépe vypořádat. Obecná doporučení a rady jsou v závěru kapitol shrnuty a konkretizovány v přehledných tabulkách. Nejen z obsahu těchto tabulek je zřejmé, že si autorka plně uvědomuje důležitou funkci dalších pomáhajících osob, které nepečují přímo o trpící dítě. Opakovaně zdůrazňuje nutnost fundované podpory pro pěstouny a jejich rodiny, stejně jako funkční sociální sítě, které budou společně pracovat ku prospěchu opuštěných dětí.

Ještě než se dostaneme k závěru knihy, čeká nás kapitola věnovaná traumatu, kterou je možné označit za jeden z nejlepší úvodů do problematiky, který kdy byl v češtině publikován. Lze jej proto doporučit i jako samostatnou četbu pro všechny, kterých se téma traumatu a jeho zpracování osobně nebo profesionálně dotýká.

Závěrečné kapitoly zhodnocují relativně nový a stále populárnější koncept odolnosti (resilience). Nabízejí zajímavé podněty k zamyšlení a inspiraci, které je možné využívat při práci s opuštěnými a traumatizovanými dětmi. Otevírají širší obzor možností rozvíjení duchovních potřeb a seberealizace. Kniha by se mohla stát povinnou literaturou pro všechny, kdo se chtějí věnovat péči o opuštěné děti. V době, kdy u nás dochází k zásadním změnám v systému péče o puštěné děti je nakladatelský počin tohoto druhu třeba ocenit a doufat, že nezůstane nezužitkován.

Petr Sakař
Psychologie Dnes 9/2013