Pilát, Miroslav: Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi - recenzent Ing. Bc. Jan Sembdner

V roce 2015 vydalo nakladatelství Portál v Praze další odbornou publikaci resp. monografii, jejímž autorem je vysokoškolský pedagog, působící na Slezské univerzitě v Opavě, PaedDr. Miroslav Pilát, Ph.D. Název monografie je „Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi“, ISBN 978-80-262-0932-4

Pan Dr. Miroslav Pilát je uznávaným odborníkem na oblast komunitního plánování sociálních služeb v naší zemi. Autor si klade za cíl představit „komunitní plánování sociálních služeb v ČR jako dynamicky se rozvíjející nástroj zajišťování faktické dostupnosti sociálních služeb a plánování jejich rozvoje na určitém území“.

V situaci, kdy v letošním roce uplyne právě 10 let od schválení zákona o sociálních službách a kdy tato právní úprava přinesla do systému sociální péče v ČR řadu vpravdě revolučních změn, přichází Dr. Pilát s další publikací zaměřenou právě na oblast komunitního plánování v ČR.

Pokud bychom se dotázali proč se právě v této době další autorský počin Dr. Piláta, jeví tak významným(?), jistě bychom nalezli odpověď.

Zhruba před sedmdesáti lety skončila druhá světová válka. Do důchodového věku se dostávají silné poválečné ročníky. Dynamicky stoupá počet klientů sociálních služeb pro seniory, klientů v terénních, pobytových i ambulantních službách. Populace v Evropě výrazněji stárne, což s sebou nese celou řadu příležitostí a předpoklady rozvoje sektoru sociální péče a sociálních služeb v celé Evropě.

V současné době se také zásadním způsobem mění podmínky financování sociálních služeb v ČR v tom smyslu, že se naplňuje ustanovení § 101 a n., zákona o sociálních službách a financování přechází na kraje, resp. na krajské úřady. Do procesu komunitního plánování sociálních služeb vstupuje v ČR celá řada účastníků, zejména veřejnost, poskytovatelé a  uživatelé služeb a také jejich zadavatelé.

Pro všechny zmíněné skupiny možných účastníků procesu komunitního plánování je monografie Dr. Piláta jistě vítaným obohacením dostupných informací a zkušeností, které je možno do probíhajících procesů komunitního plánování promítnout. Zejména skutečnost, že se podařilo tyto informace, poměrně novátorským způsobem shrnout pod jeden odborný titul, je chvályhodná.

Současně je třeba konstatovat, že monografie je koncipována přehledně, obsahuje řadu historických a teoretických východisek i praktických zkušeností a doporučení, která stojí za zaznamenání a aplikaci v praxi. Je nutno také ocenit práci se zdroji literatury, bohatý rejstřík i poznámkový aparát a vlastní autorovu práci s použitou literaturou.

Publikaci Dr. Piláta vidím celkově jako přínosnou přičemž se přirozeně jedná o logické vyústění mnohaletých zkušeností nabytých v činnosti zpracovatele, metodika a vzdělavatele v několika procesech komunitního plánování.

Monografie však pouze okrajově obsahuje informace týkající se některých zákonem stanovených povinností krajů, nejen „zajistit na svém území proces komunitního plánování“, ale zejména zajistit na realizaci procesu nutné finanční zdroje. Na otázku kdo komunitní plánování na území kraje zaplatí (?) v monografii odpověď nenajdete. Jako přínosné se jeví naopak praktické zkušenosti se zapojením uživatelů sociálních služeb do procesu plánování.

Kraje, které působí ve veřejném prostoru v ČR již více jak 15 let , plní v procesu komunitního plánování sociálních služeb klíčovou, zákonem o sociálních službách definovanou, netastupitelnou roli. Přebírají kompetence a také odpovědnost (!) nejen v plánování, ale zejména v zajištění zdrojů financování nejen na komunitní plánování na území kraje, ale zejména na provoz sociálních služeb samotných. Aktivně, v samosprávné rovině, zajišťují proces. tzv. síťování sociálních služeb na území kraje a vytvářejí metodiky pro aplikaci SGEI , resp. uplatnění změn ve způsobu financování sociálních služeb (§ 101 zákona č. 108/2006 sb. v platném znění) prostřednictvím tzv. vyrovnávací platby pro poskytovatele sociálních služeb.

K naplnění výše definovaných, zákonem předepsaných kompetencí kraje v procesu komunitního plánování sociálních služeb je nutné, aby kraj disponoval potřebnými finančními zdroji, resp. aby k financování komunitního plánování měl dostatek finančních prostředků.

Komunitní plánování sociálních služeb z roviny kraje, ale i regionu má tedy vlastní ekonomiku. Ekonomická východiska, možnosti financování procesu komunitního plánování, jsou však v publikaci Dr. Piláta zmíněny pouze okrajově.

S ohledem na skutečnost, že poměrně vysoké procento aktivit, týkajících se komunitního plánování sociálních služeb na území krajů a regionů, bylo do roku 2015 financováno z prostředků tzv. evropských fondů, bylo jistě možné očekávat, že podobný vývoj ve financování procesů komunitního plánování sociálních služeb nastane i v novém programovacím období EU.

Doporučení ke způsobu, jak aktivity spojené s komunitním plánováním sociálních služeb, financovat v následujícím programovém období EU, bude muset odborná veřejnost však hledat v jiné odborné literatuře, než v publikaci Dr. Piláta.

Monografie by podle zkušeností z praxe rovněž mohla obsahovat například i doporučení k propojení procesů komunitního plánování sociálních služeb s nově vznikajícími strategickými rozvojovými dokumenty krajů, regionů a obcí v ČR.

Publikaci Dr. Piláta bych zcela jistě doporučil do knihovny odborné literatury poskytovatelů sociálních služeb, představitelů samospráv, obcí, krajů, regionů a vůbec všech účastníků procesu komunitního plánování. Především však těch účastníků procesů komunitního plánování, kteří mají skutečný zájem na dalším faktickém rozvoji poskytovaných sociálních služeb ve své působnosti, zejména s respektem k vůli a potřebám zájemců a uživatelů sociálních služeb.

Ing. Bc. Jan Sembdner
sembdner@centrum.cz
FHS UK

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

Komunitní plánování sociální služeb v současné teorii a praxi je kvalitní publikací, která obsahuje historii, vývoj a systemickou spolupráci občanů, obcí, krajů a poskytovatelů sociálních služeb v procesu komunitního plánování v České republice, kde hlavními zdroji jsou výchozí autorovy práce a rozsáhlý seznam použité literatury.

Tato dvousetstránková kniha je určena odborné veřejnosti, poskytovatelům, pracovníkům sociálních služeb a také studentům se zaměřením na sociální vědy, kteří v rámci svých kompetencí budou potřebovat více ucelených informací o komunitní práci.

Komunitní plánování podle uvedených definic v první části knihy lze nejvýstižněji shrnout do podoby: Komunitní plánování je nástrojem a metodou zajišťování dostupnosti sociálních služeb, plánování jejich rozvoje, aby sociální služby odpovídaly individualizovaným potřebám populace a specifikům jednotlivých územních oblastí, tzn. krajům. Jedná se i o moderní manažerskou metodu, která je využívána v oblasti sociální ekonomiky.

V kapitole o vývoji komunitního plánování nalezne čtenář informaci o stoleté tradici komunitního plánování ve světě. V ČR byl v rámci komunitního plánování stěžejní rok 1989. V tomto roce vznikla potřeba vytvoření nového systému sociálního zabezpečení občanů. Výchozím nosným prvkem této reformy bylo nastavení záchranné sociální sítě, a to jako reakce na zmírnění negativního dopadu „ nových“ nepříznivých sociálních situací občanů. S tímto konceptem se pracuje i  nyní v rámci současné podoby komunitního plánování a vytváření optimální sítě služeb sociálních služeb. Po roce 1989 jsou nově zakládány také nestátní neziskové organizace, kde řada z nich v rámci současné sítě sociálních služeb tvoří velmi důležitý prvek, bez kterého by optimální síť nebyla zcela funkční a efektivní. Vznik zákona o sociálních službách č. 108, s účinností od 1. 1. 2007 vnímá autor jako další vlnu reformy, kde ke klíčovým cílům patří ochrana zranitelných skupin obyvatelstva, a to jak formou zajištění patřičné kvality sociálních služeb, tak prostřednictvím komunitního plánování.

V další kapitole autor píše informaci, že kraje mají povinnosti zpracovávat ve spolupráci s dotyčnými subjekty (uživatelé, poskytovatelé, zadavatelé) střednědobý plán sociálních služeb, kdy je za něj považován podle zákona o sociálních službách v § 3 písm. h) strategický dokument obce nebo kraje, který je výsledkem aktivního zjišťování potřeb osob na území obce nebo kraje a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů.

V knize je zmíněna i současná aktuální problematika sociálních služeb, které nedisponují registrací své služby, a jejich činnost není upravena zákonem o  sociálních službách, což je velmi rizikové.

Ve třetí kapitole autor uvádí fáze a postupy komunitního plánování sociálních služeb podle různých autorů. Někteří ovšem v rámci uzavřeného koloběhu komunitního plánování – přípravy, zpracování, zavádění do praxe, opomíjená je ovšem podle mého názoru důležitost fáze systematického posuzování kvality a  hodnoty plánu, což se odrazí na kvalitě dalšího rozvoje komunitního plánu.

Za účelné autor považuje v rámci organizační struktury komunitního plánování vyprofilovat i místo odborného garanta, včetně jeho kompetencí a odpovědností, nicméně zde autor neuvádí konkrétní „praktické“ odpovědnosti.

V páté kapitole se autor věnuje výzkumnému šetření v oblasti zapojování uživatelů sociálních služeb do komunitního plánování v Olomouci, kde byly využity techniky kvalitativních i kvantitativních metod výzkumu, byl zjištěn nezájem o problematiku komunitního plánování, a to se zdůvodněním nedostatku času. Podle mého názoru by za zvážení stálo zrealizovat výzkum v jiném kraji na území ČR. Byly by výsledky výzkumu stejné?

V závěru publikace je uvedena velmi cenná kapitola, kde se autor zabývá i komunitním plánováním na Slovensku, což může být pro čtenáře velmi přínosné v  získání dalšího pohledu na komunitní plánování.

Text všech jednotlivých kapitol je velmi čtivý, výborně graficky zpracován, ale objevuje se v něm řada cizích slov, která mohou být pro čtenáře těžce uchopitelná, což ale pro odbornou veřejnost jistě nebude problémem. Knihu lze doporučit všem čtenářům.

Mgr. Rostislav Mrlina