Publikace je koncipována jako manuál. Snaží se přinést ucelený pohled na problematiku, s odpovídajícím právním podkladem a ukotvením v rámci našeho státního systému. Je ale oživena konkrétními příběhy a kazuistikami (samozřejmě citlivě pozměněnými, aby nemohlo dojít k identifikaci protagonistů). Kniha, jak jsem vnímala i při čtení, je především psána pro sociální pracovníky, zaměřuje se spíš na předložení a vysvětlení možností a limitů našeho systému a na to, jaké faktory je nutné brát v potaz, než na hloubkovou analýzu pocitů. Což neznamená, že by v ní nebyly zajímavé věci jak pro psychology, tak pro studenty psychologie.

V knize se rozebírají všechny druhy pěstounské péče: od pěstounské péče na přechodnou dobu přes dlouhodobou, po příbuzenskou. Publikace se nevyhýbá ani složitějším tématům jako děti z minorit, postoj vlastních dětí v rodině nebo otázkám sexuální orientace. Mě hodně zaujala kapitola o fungování pěstounské péče na přechodnou dobu.

Začátek knihy je věnován aktuální situaci pěstounské péče v České republice a procesu náboru pěstounů, s kapitolou věnující se osobnosti pěstounů. Čtenář najde v publikaci konkrétní příklady postupů a například i finančního ohodnocení různých situací pěstounů. Poté se věnuje různým fázím procesu pěstounské péče, od přijetí dítěte a adaptace po ukončení péče. Následuje popis různých typů pěstounské péče a publikace je ukončena rozborem rizikovějších situací.

Mně osobně se lépe četla druhá polovina knihy, která se zabývá víc konkrétními, potenciálně obtížnými, situacemi, jako kontakt dítěte s původní rodinou, než první část, která se víc zabývá obecným rámcem.

Já pro sebe hodnotím jako přínos mnohem lepší orientaci v problematice pěstounské péče, praktický pohled do toho, jak funguje náš systém a jakými procesy prochází (nebo neprochází v případě rodinné PP) budoucí pěstouni a hodně mě vždycky zaujaly konkrétní příběhy.

Alžběta Krejčovácasopisagora.cz/2016/12/1087/

Recenze byla zpracována pro časopis Agora