Pověz mi...

Pověz mi...

Delfos, Martine F.

Portál, 2018

379 Kč322 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Zkušená dětská psycholožka popisuje možnosti, jak zjistit, co si děti opravdu myslí a co prožívají, aniž bychom jimi manipulovali. Jak se máme dětí ptát? Jak s nimi hovořit o jejich smutku, úzkostech, fantaziích či sexualitě? Techniky a postupy, které můžeme využít, se liší podle věku, a autorka je ve své knize podrobně popisuje. Publikace je určena pro terapeuty, sociální pracovníky, učitele, právníky, policisty, studenty těchto oborů, výzkumníky i rodiče, kteří chtějí dětem lépe porozumět.
Publikace, která bývá v originále i překladech opakovaně dotiskována a aktualizována, je lehce srozumitelná a oživená příklady, přehledy základních myšlenek a cvičeními.
Dr. Martine Delfos je holandská psycholožka a terapeutka, která již od roku 1975 pracuje s dětmi, mladistvými a mladými dospělými. Přednáší na několika univerzitách po celém světě a podílí se na vzdělávání psychologů, lékařů a sociálních pracovníků. Její knihy na téma vývojové psychologie byly přeloženy do několika jazyků.
Internetové stránky Martine F. Delfos: https://www.mdelfos.nl

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Jak vést profesionální rozhovor s dětmi mezi 4-12 lety

  • Překladatel:Pellar, Ruben

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1327-7

  • Počet stran / vazba:232 / Brožovaná

  • Rok vydání:2018

  • Kód:22310201

  • EAN:9788026213277

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze

  • http://casopisagora.cz/2018/12/povez-mi-jak-vest-profesionalni-rozhovor-s-detmi-mezi-4-a-12-lety/

    „Posloucháš mě!?“ je otázka, kterou děti často slýchávají, a to nejen od svých rodičů. Stejnou otázkou začíná nizozemská autorka Martine F. Delfos svou knihu Pověz mi. Autorka má dlouholetou praxi v práci s dětmi, mladistvými i mladými dospělými, a specializovala se mj. na vztahovou terapii, poruchy autistického spektra či poruchy příjmu potravy. V její knize se otevírá prostor na zamyšlení, zda i rodiče a další dospělí poslouchají děti a zda se jich umí ptát. A co vy, umíte se dětí ptát a mluvit s nimi o těžkých tématech?

    Kniha se zaměřuje zejména na vedení otevřených rozhovorů s dětmi, jejichž cílem je, aby děti mohly sdělit svůj názor, prožívání a potřeby. Autorka klade důraz na respekt vůči dítěti a skromnost ze strany dospělého. Oboje je založeno na předpokladu, že samo dítě je expertem na sebe sama.

    Pověz mi obsahuje 6 kapitol, včetně úvodu, kde autorka ukazuje na dominanci jazyka jako zásadního lidského dorozumívacího prostředku, a epilogu, kde Delfos nabízí drobné zamyšlení nad tím, jak je možné se dívat na způsoby komunikace stran dětí osvěžujícím způsobem. Začátek knihy je přehledně věnován psychosociálnímu vývoji dětí od 4 do 12 let, který nám pomáhá dát si do kontextu, co vše se podílí na rozhovoru, ač si to v první chvíli nemusíme uvědomovat (např. vývoj paměti).

    Podmínky pro vedení rozhovoru se liší podle věku dětí. U dětí kolem 4 let a méně podle Delfos nelze zcela mluvit o vedení rozhovoru, protože teprve dochází ke správnému osvojování jazyka. Autorka zde hovoří o komunikaci, a to i té neverbální. Zohlednit je pak třeba i mentální věk. Jeho odhad není třeba provádět na základě zdlouhavého psychologického vyšetření, nýbrž na základě znalostí správného vývoje. Tento náš závěr samozřejmě nesmí sloužit jako diagnostické kritérium, jeho cílem je navodit lepší vztah s dítětem a nastavit správnou úroveň společného rozhovoru. Prvky, které jsou podle Delfos při vedení rozhovoru specifické pro věk, a tudíž jim patří naše pozornost, se řadí do 6 okruhů: a) metakomunikace, b) forma, v níž se rozhovor uskutečňuje, c) verbální a d) neverbální aspekty, e) techniky ptaní a f) motivace.

    V rozhovorech, které s dětmi vede ať už sociální pracovník, vyšetřovatel nebo terapeut, máme určité cíle. Ty většinou ve vztahu dítě – dospělý stanovuje právě dospělý, a takových cílů pak může být dosahováno manipulativním způsobem, který si omlouváme dobrým úmyslem. Vždy je dobré se na věc podívat očima dítěte (s jeho schopnostmi a možnostmi). Když např. vidíme, že dítě má potřebu při rozhovoru často chodit po místnosti, nemusíme to vždy svádět na ADHD, ale je dobré mít na paměti, že úplně jednoduše jsme zrovna s dítětem narazili na téma, které je pro něj náročné, a toto své napětí ventiluje motoricky, stejně jako si my občas hrajeme s propiskou či rovnáme papíry na stole.

    Kniha normalizuje různé situace, se kterými je možné se v každodenní praxi potkat. A zároveň vybízí k přemýšlení, jakým způsobem klademe otázky. Zda příliš nedoplňujeme za dítě, nevkládáme svá slova do jeho úst. Zda moc nemyslíme za něj a nechováme se jako vševědoucí odborníci.

    Čtenáři jistě ocení i kapitolu věnovanou technikám rozhovoru, která je založena na již zmíněném respektu vůči dítěti, a pečlivě vedené struktuře. Máme různé druhy otázek – vedle klasických otevřených a uzavřených nás autorka upozorňuje na vícečetné otázky, sugestivní, ale např. i otázky „proč“, které směřují opačně, než jsme zvyklí (tedy od dítěte k dospělému). Putují od dospělých směrem k dětem, obvykle s úmyslem změnit chování, kterým se dítě projevuje.

    Dalo by se říct, že kniha je interaktivní. Kromě množství ukázek a kazuistik, jsou v příloze k dispozici i cvičení, na které je v průběhu četby odkazováno. Každá kapitola také nabízí shrnutí v podobě nejdůležitějších bodů. Knihu lze doporučit dospělým, kteří přichází do kontaktu s dětmi a kteří by jim chtěli lépe rozumět. Patří tak do školního prostředí, ale i do oblasti forenzní psychologie, sociální práce či psychoterapie.

    Knihu Pověz mi vnímám jako důležitý přírůstek, který je dobré mít při ruce. Osobně oceňuji hodnoty, o které se kniha zasazuje a které shledávám užitečné ve své práci s dětmi. Kniha se mi líbila a díky příkladům se četla lehce. Jednou z nejpodstatnějších věcí pro mne bylo uvědomění, že dítě často ví, co potřebuje, a že je dobré mu v tom věřit a dát prostor. Nebýt rychlejší než ono samo, nedokončovat za něj věty a být trpěliví.

    Zmíněné principy se mohou některým zdát logické a intuitivní, přesto se domnívám, že je k užitku si je občas připomenout, uvědomit se, že žádná kouzla, co se týče vedení rozhovoru s dětmi, nejsou, a je třeba se vrátit k základům. K naslouchání, prostoru a respektu.

    - Delfos, Martine F.: Pověz mi... - autor recenze: Laura Bechyňová

Čtenářské recenze

  • Jak vést rozhovor s dětmi - autor recenze: Mgr. Michal Vybíral
    http://www.ilom.cz/kniha-jak-vest-profesionalni-rozhovor-s-detmi/

    V nakladatelství Portál vyšla na jaře letošního roku kniha s názvem Pověz mi… Jak vést profesionální rozhovor s dětmi mezi 4 a 12 lety. Její autorkou je nizozemská psycholožka a terapeutka Martine F. Delfos. Přinášíme vám za LOM krátkou upoutávku od Mgr. Michala Vybírala, odborného garanta projektu Muži proti násilí.

    Uvedenou knihou dle mého mínění Portál dobře doplňuje již vydané publikace, které se věnují efektivní výchovné práci s dětmi a na které také LOM často upozorňuje nebo je doporučuje při workshopech Agrese je ok, – namátkou Agresivní dítě? od A. Hergenhana (zde odkaz na recenzi) nebo Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku od Jana Svobody (této knize jsme se zatím podrobněji nevěnovali, ale rádi bychom to na podzim napravili). Kniha Pověz mi… je určena především profesionálům pracujícím s dětmi (učitelům, sociálním pracovníkům, terapeutům, vychovatelům atd.), ale i rodičům, kteří se vědomě věnují efektivní komunikaci s dětmi. Klíčovým tématem knihy je otázka: Jak zjistit, co si děti opravdu myslí a co prožívají, aniž bychom jimi manipulovali? Autorka se snaží velmi podrobně a z mnoha různých stran využít svých znalostí různých vývojových stádií dětí, a proto člení svá doporučení, jak s dětmi mluvit, podle jejich věku: 4 – 6, 6 – 8, 8 – 10, 10 – 12 let. Nejprve ovšem na mnoha stranách popisuje, jak vést rozhovor tak, aby se dítě cítilo dospělým respektováno a přijímáno. Velkou pozornost věnuje autorka navázání kontaktu (navazování očního kontaktu, aktivní naslouchání, možnost kombinovat rozhovor s hrou – zvláště u menších dětí) a způsobům, jak navázaný kontakt udržovat (např. pojmenováváním cíle rozhovoru nebo v průběhu pocitů jak dítěte, tak svých).

    V další velké části knihy (s. 113 – 148) autorka rozkrývá způsoby a druhy kladení otázek (celkem pojmenovává 13 druhů otázek), přičemž největší pozornost věnuje otázkám pokračovacím či prohlubovacím (tzv. vyptávání, které umožňují dítěti i nám více zkoumat dané téma do hloubky). Jak říká autorka: „Nejběžnější způsob, jak se ptát dále, je ten, že tázavým tónem opakujeme slovo z věty, čímž je druhý stimulován, aby se tématem zabýval hlouběji. Vyptávání je vlastně nejvhodnější způsob navázání hlubšího kontaktu, způsob, jak se důkladněji zabývat nějakým předmětem a dát druhému na vědomí, že ho bereme vážně, a současně zábrana toho, aby v komunikaci vzniklo nedorozumění.“ (s. 139).

    Za největší přínos knihy považuji její velkou konkrétnost a šíři (i když tu může čtenář někdy prožívat až jako zahlcující), s jakou se tématu komunikace a tázání s dětmi ve věku 4 – 12 let věnuje. Ale pokud se čtenář knihou „prokouše“ (a může i na přeskáčku, neb některé probírané oblasti mu mohou být známé odjinud), pak může být odměněn větším nadhledem, porozuměním a hlavně novými znalostmi a dovednostmi, které mu posléze pomohou k větší spokojenosti i účinnosti jeho komunikace s dětmi.

    - 10.09.2018

Další informace

Internetové stránky Martine F. Delfos
https://www.mdelfos.nl

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)