Vzpomínání a vyprávění patři již odedávna k vytváření prostoru, ve kterém se člověk setkává s člověkem. Ten, kdo vypráví, oživuje příběh. Ten, kdo naslouchá vnímá jeho barvy, nechává v sobě působit obsah sděleného. Pokud na obsah takového setkání přistoupí všichni zúčastnění, odcházejí vzájemně obohaceni.
Reminiscenční terapie je zaměřena na vedení rozhovoru, během kterého si klient, často za pomoci vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, hudba, filmy), rozpomíná a vypráví o svém životě. Tato technika má svá pravidla a vychází z principů péče orientované na člověka, respektujícího a validizujícího přístupu.
Publikace, kterou obě zkušené autorky předkládají čtenářům, je zakotvena v dlouhodobé práci se seniory a založena na dobré orientaci v seniorské problematice. Autorky těží z proběhlých výzkumů a ze spolupráce nejen s odborníky, ale i klienty mnoha zařízení pro tuto věkovou skupinu. To se odráží i ve způsobu, jak je kniha napsána – srozumitelně a s mnoha konkrétními, pro pracovníky užitečnými výstupy. Ti, kdo se seniory pracují, ať již v sociálních službách nebo ve zdravotnictví, ocení zejména praktické návody jak aplikovat reminiscenční terapii individuálně či ji zúročit během vedení reminiscenční skupiny. Nesporným přínosem je rozpracování využití reminiscenční terapie u osob s demencí. Pro ty, kdo se seniory žijí bude jistě zajímavé využití této techniky v domácím prostředí.
Publikace je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V Úvodu teoretické části je čtenářům představen kontext reminiscence jako metody, její definice a přístupy. O tom, že výstupy reminiscence jsou měřitelné a že tato technika má přínos pro vytváření lepšího vztahu klientů s personálem hovoří kapitola číslo tři. Ve čtvrté kapitole teoretické části nalezneme informace o praktickém využití vzpomínek jako odkazu historické paměti jednotlivce dalším generacím. Zároveň se dozvíme, že reminiscence mohou být důležitou zpětnou vazbou pro personál, určitým vodítkem dalšího zkvalitňování služeb pro jejich uživatele. Pátá a poslední kapitola teoretické části se zabývá vztahem osobnosti a reminiscence, popisuje nejčastější reakce uživatelů reminiscenční terapie a interpretuje možná východiska jejich postojů k reminiscenci.
V praktické části se hned v úvodu hovoří o předpokladech k uplatnění reminiscence ze strany personálu. Mezi ty hlavní patří jednoznačné východisko práce s klientem založené na principech péče orientované na člověka a respektování jeho důstojnosti. Zdůrazněn je význam vzpomínek během různých fází pobytu seniora v instituci. Velká pozornost je věnována překážkám reminiscence, které se mohou vyskytnout jak ze strany klienta, tak ze strany pracovníků. Za velkou překážku považují autorky nedostatečně vstřícnou a podpůrnou atmosféru zařízení. V knize čtenář najde také stručný vhled do možností využití reminiscenční terapie formou projektů a kreativních aktivit určených seniorům.
V kapitole zaměřené na typologii reminiscenčních aktivit se dostáváme ke konkrétním příkladům využití reminiscenční terapie. Jsme postupně uváděni do přípravy reminiscenčních programů, seznamováni s nároky, které jsou kladeny na osobu facilitátora vzpomínkových aktivit. Nechybí zejména praktické informace o využití vzpomínek v práci se skupinou seniorů. Důležité jsou informace o rizicích a problémech, které se během této aktivity mohou vyskytnout.
Samostatná kapitola je věnována využití reminiscence v péči u osoby s demencí. U těchto osob přínos reminiscence souvisí především s jejich potřebou někam patřit, ještě něco dokázat. Reminiscenční aktivita musí být vždy mírně modifikována na základě individuálních reakcí klienta. V knize nechybí ani velice užitečné konkrétní techniky a tipy, jak s lidmi s demencí pracovat.
Velmi důležité je zpracování tématu využití reminiscence v rodině a ve spolupráci instituce a rodiny. Autorka seznamuje čtenáře s projekty, které ukazují jak reminiscenční techniky účinně napomáhají lepšímu vzájemnému dorozumění mezi členy rodiny a podporují život člověka v domácím prostředí. U osob s demencí mohou např. usnadnit orientaci (rozmístění starých známých předmětů, reminiscenční stezka ap.).
V závěru knihy se seznamujeme i s kreativním využitím vzpomínek pomocí např. reminiscenčního divadla, kdy se senioři během dramatizace některé významné životní události nebo i každodenního života v určitém prostředí přenášejí do vzpomínek. Mohou např. hercům napovídat, vzpomínají spolu s nimi a čerpají radost díky vtažení právě probíhajícího dění. Další možností, jak pracovat se vzpomínkami je vytváření knih života, životních map či knih životního příběhu. Klient sám, ve spolupráci s rodinou nebo personálem může psát svůj životní příběh, což posiluje vědomí jeho identity, rodové sounáležitosti. Kniha je pak cenným rodinným materiálem.
Neméně zajímavá je další z technik reminiscence – vytvoření vzpomínkové krabice, ve které jsou předměty, které mají pro klienta osobní význam a smysl (staré fotografie, dopis, rukavičky, klíče atp.). Vzpomínková krabice slouží pro radost seniora a je velmi dobrým prostředkem k navazování kontaktu.
V přílohách najde čtenář příklady časové osy, vzor sebehodnotícího dotazníku pro asistentky reminiscenčních skupin a návrh dohody o pravidlech průběhu reminiscenční skupiny. Přehled zdrojů a literatury dobře poslouží jako orientace pro zájemce o hlubší studium seniorské problematiky.
Tato publikace bude užitečná všem pracovníkům ve zdravotnictví a v sociálních službách, kteří pracují se starými lidmi a hledají způsoby jak zlepšit kontakt s nimi a celkovou kvalitu péče. Kniha ukazuje, jak zapojení reminiscenčních technik přispívá k větší pohodě uživatelů služeb, působí jim radost, zlepšuje jejich sociální začlenění. Podporuje individuální přístup ze strany personálu a zvyšuje jeho kompetenci při práci s touto cílovou skupinou. Reminiscenční terapie si uplatnění v praxi stoprocentně zaslouží.
PhDr. Martina Hasalíková
Poradna pro pečovatele
Neurologická klinika FNKV
Šrobárova 50, Praha 10
