Kniha „Spiritualita v pomáhajících profesích“ je výsledkem týmové práce tří spoluautorů, Zdeňka Vojtíška, Pavla Duška a Jiřího Motla, kteří v ní propojují a zhodnocují své hluboké poznatky a zkušenosti nabyté nejen na jim společném poli religionistiky, ale i v dalších profesních oblastech: psychoterapii (Z. Vojtíšek), teologii a historické etnologii (P. Dušek) a psychologii náboženství (J. Motl).

Kniha nabízí širokému spektru příslušníků pomáhajících profesí (od psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů přes sociální pracovníky až k duchovním) erudovanou teoretickou základnu, z níž vycházejí cenné podněty k zamyšlení nad vlastní i klientovou spiritualitou, která je nedílnou součástí osobnosti.

V první kapitole přináší přední český religionista Z. Vojtíšek důkladné vymezení klíčových pojmů spiritualita, religiozita a Posvátno. V rámci komplexního přístupu ke studované problematice prezentuje užitečný model sedmi rovin spirituality, tj. sedmi způsobů vyjádření vztahu člověka k Posvátnému. Osvětluje také možné zdroje a kontextuální souvislosti spirituality, jejichž znalost může napomoci k lepšímu porozumění prožívané i vyjadřované spirituality daného jedince.

Ve druhé kapitole otevírá Z. Vojtíšek téma možné pomoci při potížích se spiritualitou. Představuje jak aktivity konfesních institucí, tak i nábožensky neutrálních poraden. Podrobněji pak informuje o činnosti InternetPoradny, kterou přibližuje skrze příklady reálných dotazů klientů i příslušných reakcí odborníků, jež byly poradnou vyřizovány. Uvedené autentické příklady otázek a odpovědí nejen že přinášejí užitečný vhled do konkrétních problémových oblastí lidské spirituality, ale také zřetelně poukazují na potřebnou integraci psychologie/psychiatrie s obory zabývajícími se spiritualitou.

Třetí kapitola nabízí vybrané teoretické podněty a myšlenky významných představitelů světové psychologie a religionistiky (W. James, W.C. Smith, G.W. Allport, J.W. Fowler a F. Oser), které autoři knihy považují za inspirativní pro praktickou pomoc v oblasti spirituality. Vybraná témata jsou opět vhodně ilustrována dotazy a poskytnutými odpověďmi z rubriky duchovního poradenství internetové poradny. Vhodně zařazená je také pasáž věnovaná koncepci naslouchání, jež poukazuje na význam nesoudícího postoje a bezpodmínečného přijetí klienta coby nezbytných podmínek pro vytvoření atmosféry vzájemné důvěry a opravdového zájmu. Upozorňuje na potřebnou míru sebereflexe poradce/terapeuta i jeho schopnost zvládat vlastní emoce a přináší také konkrétní doporučení ohledně toho, jak odolávat pokušením, jež by mohly negativně ovlivnit kvalitu terapeutického procesu.

Za obzvlášť cenný pokládám závěrečný oddíl knihy, v němž autoři přinášejí důležitá a prakticky použitelná témata týkající se rozličných potíží se spiritualitou, s nimiž se lze v poradenské praxi setkat. Týkají se především otázky sekt a sektářství, tzv. Božích vnoučat, represivní mentality a  sexuality i podrobněji zpracovaného tématu suicida. Příslušníci pomáhajících profesí zabývající se spiritualitou ocení především konkrétní doporučení, náměty a návody pro takový způsob interakce, který může potřebnému člověku v dané situaci skutečně pomoci. Užitečné a účelné je také rozlišení různých typů spirituálních prožitků, k nimž by měl poradce přistupovat s otevřeností a bez předsudků.

Knihu pak uzavírá a tématicky završuje významné téma spirituálních otázek souvisejících se smrtí a s kompetentním provázením umírajícího.

Publikace jako celek nabízí čtenářům zasvěcený a nezaujatý pohled erudovaných odborníků na důležité a v praxi mnohdy opomíjené téma spirituality. Díky uvedeným příkladům jasně vystupuje do popředí potřebnost a praktická užitečnost dalšího vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí v oblasti spirituality, a to nejen v edukativní rovině, ale také na úrovni sebereflexe a sebezkušenosti.

Nesporným kladem publikace je jmenný rejstřík citovaných autorů a bohatý seznam literatury, jenž zájemce o další studium odkazuje na hodnotné tuzemské i  zahraniční prameny.

Celkově lze publikaci hodnotit jako významný a kvalitní zdroj poznatků o spiritualitě nejen pro psychology, psychiatry, poradce, sociální a pastorační pracovníky, ale také pro studenty oborů pomáhajících profesí. Všem těm poskytuje cenné podněty pro vlastní sebepoznání a seberozvoj i pro lepší porozumění jejich klientům.

Alena Slezáčková

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Nakladatelství Portál předkládá svým čtenářům první ucelenou monografii na téma, jež je v českém prostředí pomáhajících profesí stále poněkud citlivé, a  klade si ambici oslovit nejen oslovené, pro něž je vlastní spiritualita samozřejmým a možná ani ne příliš reflektovaným základem vlastního pomáhání, ale též nezaujaté či všelijak obezřetné profesionály. Dvojí stanovisko, religionistické a psychologické, autoři uplatnili v zásadě ve dvou samostatných částech publikace, i když některé přesahy týmové spolupráce se v jednotlivých kapitolách též vyskytují.

V první, spíše obecné části potvrzuje doc. Z.Vojtíšek na základě mnoha aktuálních domácích i zahraničních pramenů vzrůstající zájem o téma vlastní spirituality, který „je pravděpodobně důsledkem potřeby vyvažovat stále se stupňující výkonovou a na vnější svět obrácenou orientaci našeho života“(str.30).

Nejprve pro čtenáře klestí cestu v poněkud nepřehledném terénu pojmového uchopení tématu, vymezuje oblast posvátného v tradiční i postmoderní náboženské praxi Evropanů, na základě své mnohaleté zkušenosti poradenské ukazuje, jak nejen u tzv. hledajících, ale i u lidí praktikujících v zavedených náboženských komunitách se vyskytuje synkreze – tedy míšení náboženských prvků a stále větší odtažitost od autoritativně formulovaných a vyznávaných konfesí. Vychází z  názorů britské socioložky G. Davieové, která mluví o víře „bez příslušnosti“, o postoji, který se osvobozuje od institučního zakotvení v nauce, etických normách i náboženské praxi tradiční konfese a chce si „namíchat koktejl“ svých spirituálních potřeb na základě intuice a vlastního nezávislého výběru (str. 39n).

Pro křesťansky orientované čtenáře bude možná překvapením, jak často se také v církevním prostředí vyskytuje míšení spirituálních postojů původních i  přejatých z jiných tradic a teologicky kontroverzních (např. víra v reinkarnaci), kdy se věřící přestává vázat na naukové koncepty domovské náboženské komunity a je s ní v kognitivním (ale nikoliv osobním) konfliktu.

Tady se dostáváme k určité slabině Vojtíškova přístupu: snaží se držet metodologicky pochopitelné, věcně však obtížně udržitelné stanovisko hodnotové neutrality osobního spirituálního postoje (např. na str. 48, kde se vymezuje proti konceptu „víry v Boha, který s člověkem jedná“). Přitom nejen při zkoumání tématu samotné motivace v pomáhající profesi, které je v monografii pojednáno jen ve stručných náznacích, ale též při praktickém řešení konkrétních problémů, se kterými přicházejí jednotliví klienti nejen za duchovními, ale také za psychoterapeuty, sociálními pracovníky či pedagogy, jsou etická dilemata na denním pořádku. Lze tedy snad zachovat hodnotovou neutralitu spirituality na teoretické bázi v textu učebnice, těžko ale v živé praxi, kdy se pomáhající potkává a někdy i střetává s jedinečností životního zápasu druhého člověka. Klient, pacient atd. potřebuje nejen konkrétní faktickou profesionálně provedenou pomoc nabízenou na základě přesně vymezených profesionálních znalostí a dovedností, ale často též doprovázení a povzbuzování ve vlastním hledání smyslu dějů, vnitřních i vnějších, které sám vlastní silou nedovede směřovat a uzdravovat.

Sám pomáhající také nikdy nestojí v „průhledném obalu“hodnotové neutrality, ale v konkrétní pozici svých zvnitřněných norem, převzatých ze svého osobního, rodinného či společností vyžadovaného kontextu. Jde tedy vždy o dialog mezi osobními, rodinnými, skupinovými či univerzálními lidskými hodnotami a společné hledání kritérií jejich poměřování a uskutečňování ve vztahu k osobnímu příběhu klienta a ke společenským nárokům, které jsou na něj kladeny. Také pomáhající pracovník se potřebuje vymezovat, nejen naslouchat a následovat klienta v jeho hledání. Toto vymezování však nesmí mít podobu manipulace, dogmatického lpění na rigidních schématech a netolerantního ovlivňování vlastním náboženským kontextem. Tato témata by tedy mohla být náplní příštího pokračování, druhého dílu předložené monografie.

Za velmi přínosné považuji srozumitelné zpracování třetí kapitoly, věnované „Vybraným teoretickým podnětům“, ve kterých se setkáváme s klasiky psychologie náboženství a s jejich koncepty duchovního vývoje osobnosti a jeho stupňů. Kapitolu uzavírá prakticky velmi dobře použitelný úvod do metody naslouchání ovlivněné především „PC“ terapií C.Rogerse.

Poslední kapitola je pak poněkud nesourodým souborem speciálních témat v pomáhající profesi, která jsou ovšem pro pracovníka nelpějícího na vlastním omezeném prostoru profesionální realizace a otevřeného vůči vzdělávání a porozumění širšímu kontextu veskrze zajímavá a přínosná. Pro zvídavé čtenáře považuji za velmi obohacující také připojený rozsáhlý seznam literatury – zahraniční, u nás dostupné překladové i původní české produkce, z níž autoři vycházeli a která nabízí další rozvedení v předložené monografii nabízených témat.

Ráda doporučuji vydanou monografii čtenářům: studentům pomáhajících profesí i těm, kteří již v jejich nesčetné škále působí.

Helena Wernischová

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Nakladatelství Portál předkládá svým čtenářům první ucelenou monografii na téma, jež je v českém prostředí pomáhajících profesí stále poněkud citlivé, a klade si ambici oslovit nejen oslovené, pro něž je vlastní spiritualita samozřejmým a možná ani ne příliš reflektovaným základem vlastního pomáhání, ale též nezaujaté či všelijak obezřetné profesionály. Dvojí stanovisko, religionistické a psychologické, autoři uplatnili v zásadě ve dvou samostatných částech publikace, i když některé přesahy týmové spolupráce se v jednotlivých kapitolách též vyskytují.

   V první, spíše obecné části potvrzuje doc. Z.Vojtíšek na základě mnoha aktuálních domácích i zahraničních pramenů vzrůstající zájem o téma vlastní spirituality, který „je pravděpodobně důsledkem potřeby vyvažovat stále se stupňující výkonovou a na vnější svět obrácenou orientaci našeho života“(str.30).

   Nejprve pro čtenáře klestí cestu v poněkud nepřehledném terénu pojmového uchopení tématu, vymezuje oblast posvátného v tradiční i postmoderní náboženské praxi Evropanů, na základě své mnohaleté zkušenosti poradenské ukazuje, jak nejen u tzv. hledajících, ale i u lidí praktikujících v zavedených náboženských komunitách se vyskytuje synkreze – tedy míšení náboženských prvků a stále větší odtažitost od autoritativně formulovaných a vyznávaných konfesí. Vychází z názorů britské socioložky G. Davieové, která mluví o víře „bez příslušnosti“, o postoji, který se osvobozuje od institučního zakotvení v nauce, etických normách i náboženské praxi tradiční konfese a chce si „namíchat koktejl“ svých spirituálních potřeb na základě intuice a vlastního nezávislého výběru (str. 39n).

   Pro křesťansky orientované čtenáře bude možná překvapením, jak často se také v církevním prostředí vyskytuje míšení spirituálních postojů původních i přejatých z jiných tradic a teologicky kontroverzních (např. víra v reinkarnaci), kdy se věřící přestává vázat na naukové koncepty domovské náboženské komunity a je s ní v kognitivním (ale nikoliv osobním) konfliktu.

   Tady se dostáváme k určité slabině Vojtíškova přístupu: snaží se držet metodologicky pochopitelné, věcně však obtížně udržitelné stanovisko hodnotové neutrality osobního spirituálního postoje (např. na str. 48, kde se vymezuje proti konceptu „víry v Boha, který s člověkem jedná“). Přitom nejen při zkoumání tématu samotné motivace v pomáhající profesi, které je v monografii pojednáno jen ve stručných náznacích, ale též při praktickém řešení konkrétních problémů, se kterými přicházejí jednotliví klienti nejen za duchovními, ale také za psychoterapeuty, sociálními pracovníky či pedagogy, jsou etická dilemata na denním pořádku. Lze tedy snad zachovat hodnotovou neutralitu spirituality na teoretické bázi v textu učebnice, těžko ale v živé praxi, kdy se pomáhající potkává a někdy i střetává s jedinečností životního zápasu druhého člověka. Klient, pacient atd. potřebuje nejen konkrétní faktickou profesionálně provedenou pomoc nabízenou na základě přesně vymezených profesionálních znalostí a dovedností, ale často též doprovázení a povzbuzování ve vlastním hledání smyslu dějů, vnitřních i vnějších, které sám vlastní silou nedovede směřovat a uzdravovat.

   Sám pomáhající také nikdy nestojí v „průhledném obalu“hodnotové neutrality, ale v konkrétní pozici svých zvnitřněných norem, převzatých ze svého osobního, rodinného či společností vyžadovaného kontextu. Jde tedy vždy o dialog mezi osobními, rodinnými, skupinovými či univerzálními lidskými hodnotami a společné hledání kritérií jejich poměřování a uskutečňování ve vztahu k osobnímu příběhu klienta a ke společenským nárokům, které jsou na něj kladeny. Také pomáhající pracovník se potřebuje vymezovat, nejen naslouchat a následovat klienta v jeho hledání. Toto vymezování však nesmí mít podobu manipulace, dogmatického lpění na rigidních schématech a netolerantního ovlivňování vlastním náboženským kontextem. Tato témata by tedy mohla být náplní příštího pokračování, druhého dílu předložené monografie.

   Za velmi přínosné považuji srozumitelné zpracování třetí kapitoly, věnované „Vybraným teoretickým podnětům“, ve kterých se setkáváme s klasiky psychologie náboženství a s jejich koncepty duchovního vývoje osobnosti a jeho stupňů. Kapitolu uzavírá prakticky velmi dobře použitelný úvod do metody naslouchání ovlivněné především „PC“ terapií C.Rogerse.

   Poslední kapitola je pak poněkud nesourodým souborem speciálních témat v pomáhající profesi, která jsou ovšem pro pracovníka nelpějícího na vlastním omezeném prostoru profesionální realizace a otevřeného vůči vzdělávání a porozumění širšímu kontextu veskrze zajímavá a přínosná. Pro zvídavé čtenáře považuji za velmi obohacující také připojený rozsáhlý seznam literatury – zahraniční, u nás dostupné překladové i původní české produkce, z níž autoři vycházeli a která nabízí další rozvedení v předložené monografii nabízených témat.

   Ráda doporučuji vydanou monografii čtenářům: studentům pomáhajících profesí i těm, kteří již v jejich nesčetné škále působí.

Helena Wernischová

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.