řináší hlasy účastníků a účastnic podpůrné skupiny Podvečer i skupiny pro rodiče, kterým zemřelo dítě. V jejich slovech se objevuje bolest, bezradnost i pomalé proměny v prožívání ztráty. Citáty ukazují, jak důležitý je bezpečný prostor sdílení. Setkání s lidmi, kteří nesou podobnou zkušenost, přináší úlevu, porozumění a možnost říct nahlas i to, co jinde zůstává nevyslovené. Smutek, vztek, únava i ticho mají své místo. Obě části knihy uvádějí texty pracovnic poradny a členů podpůrného týmu Cesty domů. Popisují smysl těchto setkání, dynamiku skupin a zároveň povzbuzují kolegy v dalších městech, aby podobné skupiny vznikaly napříč republikou.