https://proboha.cz/magazin/vira/basia-rzymanova/2022/05/recenze-druel-prinasi-kapezetku-pro-uspechane/ak se setkat s Bohem ve spěchu každodenního života? Je vůbec možné prohlubovat naši spirituální stránku v dnešní moderní společnosti? A existuje na to nějaký návod? Nakladatelství Portál nedávno vydalo knihu “Na Boží cestu – Kápézetka pro uspěchané” Jeana Druela, francouzského dominikánského kněze působícího v Káhiře, jež s poetickou lehkostí, upřímností a jistou dávkou humoru na tyto palčivé otázky odpovídá.
Autor vychází z přesvědčení, že Boží Duch je určitým způsobem přítomen v životě každého z nás, aniž bychom ho zvali, či se jej o to prosili. Na nás však leží volba, kolik prostoru mu ve svém životě poskytneme. Zda jej budeme ignorovat nebo se ho pokusíme ochočit. Rozhodneme-li se pro druhou možnost, čeká nás celoživotní duchovní dobrodružství plné výzev. Ta cesta totiž není jednoduchá a nebude vypadat podle našich představ.
Domnělé představy, které ohledně duchovního života máme, autor pomáhá rozbíjet a přináší nám tak mnohem barvitější a citlivější přístup k Duchu i k sobě samým. Úskalí totiž spočívá v tom, že příliš často zaměňujeme život Ducha ve svém nitru s „duchovními“ aktivitami a příliš brzy máme pocit, že už jsme dorazili do cíle. Duchovní cesta dle autora začíná obyčejným pozorováním, trpělivým očekáváním, vnímavostí a citlivostí.
Jakmile necháme Ducha, aby se nám představil, trochu se s ním seznámíme a zjistíme, kým je, následuje část, kdy nám nastaví zrcadlo. Vede nás tak ke smíření Ducha s tělem, což obnáší také odpuštění a přijetí těla s jeho minulostí, nedostatky i krásou a smíření se stvořitelem, Bohem. Poté přichází na řadu již zmíněné výzvy, kterých je mnoho, a tak zmíním jen některé z nich. Například výzvu vášnivého zaujetí, která nás vede k tomu, abychom se nebáli poznávat sami sebe, hledali, co v nás probouzí nadšení a tomu se věnovali.
Velice podnětná je i Výzva těch druhých, která spočívá v tom naučit se být v kontaktu s druhými bez postranních úmyslů a skrze interakce se učit druhé milovat opravdově bez jakékoli masky. Na konci těchto výzev nás čeká poslední etapa, a to sjednocení s Duchem. Autor nicméně dodává, že této etapy mohou lidé dosáhnout různými cestami a nazývá ji „životem za zrcadlem“, takový život je pak charakterizován především láskou a soucitem.
Je možné, že autorův styl psaní nebude sedět každému. Sám svou knihu nazývá „manuálem“, což jistě může pro některé působit příliš idealisticky či provokativně. Jeho cílem je především přiblížit spiritualitu modernímu člověku a poukázat na to, že duchovní život a mystické spojení s Bohem nemusí být nic vzdáleného, natož nudného, ale naopak jde o něco naprosto přirozeného, protože k tomu jsme ostatně byli stvořeni.
Pokud se tedy rozhodneme dát knize šanci a nenecháme se odradit tím, že k otázkám Ducha a duchovního života přistupuje poněkud jinak, než jsme zvyklí z církevních lavic, můžeme být příjemně překvapeni, osvěženi a povzbuzeni. Kniha totiž skýtá množství důležitých a jednoduchých postřehů, jejichž prožití a uvědomění nám pomůže postoupit na naší duchovní cestě zase o krůček dál.