Poslední den svého života rozmlouval Sókrates v žaláři se svými přáteli o nesmrtelnosti duše. Při západu slunce vypil podaný jed, poslušen jsa soudu své obce, a zemřel.
V předkládaném dialogu přetvořil Platón tuto dějinnou událost ve filosofickou báseň o smrti člověka, do kterého se vtělil Logos. Když se Platón po letech zmiňuje o tomto dialogu, nazývá jej "hovorem o duši"; tehdy, když jej psal, byl mu snad především hovorem o Sókratovi, hovorem o filosofu.