Vytvoření jednotného politického prostoru Evropské Unie přineslo (a přinese) zásadní změny v rozložení politické moci, která se z periférií přesouvá do centra. Zájmem dočasných center - vlád a parlamentů národních států Evropy - je nahlédnout svůj vliv v letech budoucích. Výsledkem tohoto snažení, konkrétně grantu "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích", je rozsáhlá příručka Politické strany moderní Evropy autorského kolektivu Maxmilián Strmiska, Vít Hloušek, Lubomír Kopeček a Roman Chytilek.
Obsah této téměř makabrózní knihy se může zdát plochý, ale předmluva naznačí její záměr i smysl. Po krátkém politologickém úvodu zavádějícím obecné pojmy, jsou probrány jednotlivé země Evropy: Vývoj politického a stranického systému, současný stav politické scény a stručný životopis významných polických stan. V příloze jsou pak uvedeny evoluční schémata politických stan na časové ose - kdo vznikal z koho, jak se kdo slučoval a podobně. Poslední, shrnující kapitola je věnována interakcím volebních a stranických systémů v jednotlivých zemích i obecně.
Navzdory tomu, že autoři v předmluvě knihu určují "širší odborné veřejnosti" a rozsah se související cenou odežene další zájemce, bychom tuto knihu měli chápat jako základní studium pro každého občana nad 18 let. Máme všeobecné hlasovací právo a mají ho i ostatní členové Evropské Unie. Schopnost toto právo využít ke svému prospěchu závisí především na naší schopnosti pochopit co, jak a proč se od nás - voličů - ve volbách žádá. Konat si medvědí službu je snadné, ale nákladné, ostatně pravidla silničního provozu se také neučíme rádi ani dobrovolně.
Obecná část přináší i z tohoto hlediska mnoho přínosných úvah, kupříkladu politické strany se snaží moc získávat a vykonávat, zatímco zájmové skupiny se snaží na moc pouze působit bez převzetí zodpovědnosti. I dobře definované politické strany procházejí vývojem. Nejstarší evropské strany vznikaly ještě před platností všeobecného hlasovacího práva, tedy v dobách, kdy rozhodující byly poslanecné kluby a členská základna vcelku nevýznamná. Po následujícím rozmachu masových stran stavějících na ideologii, viz Konfliktní linie v Evropě, přicházejí "catch all strany", které omezují důraz na ideologii a přesouvají jej na aktuální problémy a technologii moci. V konečném důsledku dochází ke konsenzu, mizí politická soutěživost a voliči nemají proč volit, neboť v ideově-politické rovině jsou strany stejné. [Tedy, než dojde k nějakému ekonomickému nebo bezpečnostnímu otřesu.]
V 60. letech 20. století došlo k rozmrznutí politických systémů a voliči přestali volit podle svého sociálního postavení, čímž politologům značně znesnadnili práci. Přesto je praktické hledat stranické rodiny - skupiny stran založených na stejných ideálech a pro odpovídající skupiny voličů. Zde je obzvláště viditelná stopa Evropského parlamentu v teorii politiky. Rozebrány jsou typologie politických systémů podle Blondela a Sartoriho. Pojmy koaliční a vyděračský potenciál strany jistě nepřijdou cizí ani čtenáři bez humanitního vzdělání.
Koncepce kapitol jednotlivých států byla zmíněna výše, na stránce nakladatele jsou k nahlédnutí úvod části o Německy hovořících zemích a Monako. Část, o které bude každý občan vědět nejvíce, reprezentuje Současná podoba českého stranického systému. Na osobní zkušenosti s Nizozemím mohu konstatovat, že informace posbírané mezi domorodci, vcelku slušně odpovídají odbornému náhledu. Jen tak na okraj: Nizozemí zrušilo volební povinnost v roce 1970, po roce 1954 zmizely hrozby exkomunikace z předvolebních kázání biskupů a v roce 2000 bylo s 2,5% obyvatelstva ve straně zemí s nejnižším počtem straníků.
Závěrečná kapitola, jak již bylo napsáno, shrnuje probrané téma, především co se týče teoretických doporučení praktikům, tedy vlivu volebních systémů na politické strany - jejich sílu a počet. Ve zkratce jsou popsány volební systémy všech zkoumaných zemí. Komplexnost vlivů dokumentují stížnosti autorů na prolínání politiky a politologie, jež vede k zavádění "módních" volebních systémů.
Politické strany moderní Evropy je rozsáhlá příručka, ve které zájemce nalezne to základní o všech zaznamenání hodných politických subjektech Evropy, volebních systémech jednotlivých zemí a něco málo teorie. Patrně se nestane bestsellerem, ale určitě bude dobré vědět, že existuje.
RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.
