Systematicky koncipované vědecké dílo Tomáše Pešiny z Čechorodu patřilo od poloviny 17. století k hlavním pramenům poznávání moravských zemských dějin. Jeho latinským historiografickým spisům předcházel česky psaný Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu (1663), přehledný souhrn vlastivědných údajů a dějinných událostí vztahujících se k Moravě a jejímu okolí, ovšem se značným geografickým i politickým přesahem. Tato ve své době zcela ojedinělá "vědecká práce v domácím jazyce" se stala nejen zdrojem poučení, ale rovněž i sebeidentifikace tehdejších čtenářů, a tak na Moravě převzala úlohu, kterou v Čechách plnila o století starší Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Současní čtenáři mohou konečně ocenit literární hodnotu Pešinova dějepravného spisu díky péči Ondřeje Koupila a Jiřího M. Havlíka, kteří připravili a v přítomném svazku představují jeho úplně první ucelenou moderní edici. Opatřili ji dvěma samostatnými komentáři (biografickým medailonem a podrobnou lingvoliterární studií), jmenným rejstříkem, věcnými vysvětlivkami a praktickým diferenčním slovníkem.