Nemálo již zde bylo napsáno o symbolech. Dokonce v rovině značně teoretické. Kouzlo aplikovaného vědění však v životě mnohdy přebije pravdy obecné, zvláště když nás zajímá, proč se mnichům dominikánům na florentské fresce pod nohama pletou černobílí psi rdousíce vlky a nemáme čas a hlavně chuť pročítat dějiny středověku, případně dějiny umění. Podobné problémy řeší slovník. Zde je a zahrnuje 1800 hesel, která jsou doprovázena 900 (zčásti barevnými) ilustracemi. Slovník symbolů Udo Beckera patří do kategorie, příručních (tj. malých) slovníků. Přesný rozsah byl citován již v předchozím odstavci. Již v úvodu autor upozorňuje, že vzhledem k rozsáhlosti a komplexnosti tématiky je jeho výběr hesel, jako by byl i každý jiný výběr, osobní. Becker se zaměřil na křesťanství, středověk, včetně symbolů alchymistických, s přesahy do starověku, orientu a drobněji i do zbytku světa. Dalo by se říci, že slovník je svým výběrem značně jungovský, případně orientovaný ve směru hlavního proudu německé spirituality. Vlastně nejen výběrem, ale i popisem jednotlivých hesel. Lépe, než komplikovaně vysvětlovat, bude asi ukázat několik hesel pod písmenem D. Ukázka neobsahuje všechny obrázky, které jsou v textu. Pro ilustraci stylu, myslím, postačuje. Je v ní zmíněn Jung, křesťanství i mimoevropské poznámky k některým heslům.

Něco mých vlastních cvičení se slovníkem:
Z nordické mytologie jsou zmíněny Norny (Sudičky), Yggdrasil, Ymir, ale poněkud nelogicky chybí Frey/-a, Ódin a Thor, ačkoliv je zmíněn keltský bůh Succelos, který je zpodobňován s kladivem, které nikdy nemine cíl. Astérix v takových situacích vždycky říkával: "Patrně nějaký alternativní bůh." I když, Astérix Sucella znal, a obratný uživatel internetu si dokonce zjistí, ve kterémže díle je tento bůh mrtvých zmiňován. Ódin nakonec také zmíněn je, ale v hesle Ymir, jako jeden z prvních bohů, vlastně vnuk Ymirových nohou, čímžto prarodičovrah. V dalším pátrání po stopách boha, jež sám sebe sobě na větrném stromě obětoval, by od sebe šamanské poznání získal, jsem hledal heslo berserk (válečným šílenstvím zachvácený nordický bojovník, v tomto stavu pokládán za prakticky nezničitelného). Nalezl jsem vlkodlaka, u kterého byl odkaz na werwolfa. Natürlich! A zde konečně zmínku, že právě Ódinem byli tito bojovníci inspirováni a jemu zasvěceni, s poznámkou, že bývají označováni bersekir. Nevím, zda bych se jako nepoučený dokázal o Ódinovi poučit, předpokládám-li, že slovník obyčejně neužíváme tak, že jej přečteme od začátku na konec.
Pravda, Ódin není symbol, jako třeba divizna, ale pak je otázkou, proč je uveden Succelos, případně, proč jsou uvedeny Norny a nejsou, jako heslo, uvedeny Sudičky. Jisté kolísání je výběru hesel i jejich zpracování je prostě patrné. Výše zmiňovaný rozsah však platí, ukázka od D, zabírá necelé tři stránky.
Druhou obětí mého šťourání se stal pes. Psovi je vyhrazeno asi půl stránky - rozsáhlejší heslo. Dovíme se, že pes je pravděpodobně nejstarší domácí zvíře, již o nejstarších dob se s ním tedy pojila komplexní, často protikladná symbolika. Takže pes může střežit říši mrtvých (Kerberos má vlastní heslo i s rodokmenem), může být průvodcem duší do zásvětí, posvátným zvířetem, kulturním hrdinou, ploditelem (což většinou popisujeme jinými, méně lichotivými výrazy), ochráncem, ale také symbolem nečistoty, nízkosti a neřesti. Pes byl posvátným zvířetem Anupa/Anubise. (Já jsem si vždycky myslel, že to byl šakal, ale patrně i pes byl přípustný, možná, že to po šakalovi dokonce zdědil. Středověk používal jako zneucťujícího trestu odsouzení k nošení psů; poprava mohla nabýt ještě ponuřejší povahy tím, že byl spolu s odsouzeným pověšen pes. A konečně něco z florentské zmínky v prvním odstavci: Bílý pes znamená často dobrotu a zbožnost osoby, u jejíchž nohou je zobrazen. Přesně na oné fresce jsou to sice "psi víry" a bílí s černými skvrnami jsou proto, aby byli podobní dominikánům, jejichž činnosti jsou fresky ve Španělské kapli baziliky Santa Maria Novella zasvěceny. Na této stránce o Dominikánském řádu jsou zmiňovaní psi alespoň trochu viditelní. Ano, je to matoucí, neboť pes s pochodní v tlamě je symbolem dominikánů - matce Sv. Dominika se v těhotenství zdálo, že porodila výše zmíněného psa, který přinášel světlo pravdy.
Některá hesla, jako například číslovky, strom nebo labyrint mají vyhrazeno více prostoru a jsou také ilustrovány více obrázky.

RNDr. Jaromír Kopeček, Ph.D.

Publikace představuje výkladový slovník symbolů, který čtenáře provází kulturními dějinami. Výběr jednotlivých hesel, zabývajících se symboly, je velmi rozsáhlý jak co do počtu, tak i z hlediska jejich šíře. Po krátké předmluvě autora následují oddíly – „kapitoly“, abecedně seřazené. Uvnitř každého oddílu jsou stejným způsobem seřazena jednotlivá slovníková hesla výkladu s rozsáhlým černobílým obrazovým materiálem. Celá publikace pak je doplněna barevnou přílohou ve dvou částech, které obsahují po osmi barevných celostránkových reprodukcích. Počet zpracovaných témat se blíží dvěma tisícům a obsahuje 900 černobílých ilustrací. Ty jsou vždy doplněné vysvětlujícím popisem.
Jednotlivá hesla zahrnují symboly téměř všech kulturních epoch evropské civilizace a obsahují i význačné symboly jiných civilizací. V mnoha případech autor přistupuje k výkladu symbolu dynamicky a vysvětluje proměny jeho výkladu v časové ose. Tam, kde to bylo možné a vhodné, jsou jednotlivá hesla doplněna o křížové odkazy k dalším heslům.
Publikace je graficky dobře a přehledně upravená. Přínosné je též seřazení hesel podle české abecedy, zahrnující i příslušnou diakritiku. Totéž je možno říci i o obálce, kde je vhodně použita fotografie korunovační koruny Karla IV, symbolu české státnosti.
Obrazový materiál je vytisknutý s velkou pečlivostí, ať se jedná o fotografie nebo o mnohdy složitou, drobnou grafiku. Přestože je jeho většina zmenšena na formát zhruba 3x5 cm, nepostrádá svou informační hodnotu. Dalo by se dokonce říci, že představuje významově velmi podstatnou část knihy. Obrazy symbolů jsou totiž shromážděny z velkého množství mnohy obtížně dostupných, obsahově rozdílných publikací. Umožňují tak čtenáři seznámit se se symbolem podrobněji, případně jej studovat i z pohledů, které nejsou v knize uvedeny.
Co se týče jednotlivých symbolů, je možné autora jen obdivovat, do jak velké hloubky jejich výkladu byl schopen proniknout a v jak hutné, téměř „komprimované“ formě jej v tomto slovníku uvedl. Tato skutečnost jen zvyšuje hodnotu knihy, zvláště když uvážíme, že výklad symbolů je velmi široký a není omezen např. pouze historickým či uměnovědným pohledem. Snad jediná věc mi v tomoto díle chybí: seznam literatury, který by alespoň stručně naznačoval možnosti dalšího studia.
Závěrem mi dovolte citaci z autorovy předmluvy ke knize, která vysvětluje ideu jejího vzniku: „.... v době záplavy optickými podněty je veliké nebezpečí, že naše schopnost obrazového myšlení bude dále chřadnout. Zájem o symboly nám může pomoci najít prostředky a cesty, jak vidět za věci .....“.
O kvalitě publikace svědčí i zájem o ni, který vedl k realizaci jejího druhého vydání. Domnívám se, že jde o skutečně pozoruhodnou knihu, která se týká mnoha odborných i alternativních oborů. Nemohu proto jinak, než ji doporučit nejen odborníkům a studujícím oborů týkajících se historie, umění, psycholigie atp., ale iširoké čtenářské obci a popřát, aby se dočkala i dalších vydání.

PhDr.Marie Renotiérová Ph.D.