Napsat základní učební text sociální a kulturní antropologie je mimořádně náročný úkol. Přesto se ho s výborným výsledkem zhostil Thomas Hylland Eriksen, který působí na univerzitě v Oslu, kde se zabývá zejména problematikou identity, národní příslušnosti, nacionalismem a globalizací. S ohledem na osobní favorizovaný zájem neudivuje, že jeho učebnice o sociální a kulturní antropologii nese podtitul: Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Autor v předmluvě přiznává, že jeho text je „zhuštěný přehled základních etnografických monografií, které zůstávají naprosto nezbytnou součástí počátečních fází studia každého antropologa“. To je také důvod, proč na knihu upozorňuji především všechny studenty, ale i další zájemce o kulturní antropologii.
Obsáhlý text je členěn na 19 kapitol, v jehož závěru je uveden rejstřík a celkový přehled literatury, když ovšem za každou kapitolou je uváděno vždy několik položek doporučené literatury.
Ekvivalentem Úvodu /1/ je „pozvání na cestu“, jejímž smyslem je poznávat a „vysvětlovat společenské a kulturní rozdíly ve světě .. a porozumět podrobnostem mezi společenskými systémy a lidskými vztahy“. Následuje kapitola Stručné dějiny antropologie /2/ a nezbytné pojednání na téma Terénní výzkum a jeho interpretace. /3/. Člověk jako sociální osoba /4/ je „rozebírán“ ze všech stran, tj. v kontextu společnosti i přírody. Popis problémů týkajících se místní komunity, společenských norem, socializace, ale také domácnosti, jsou obsahem kapitoly s názvem Místní uspořádání. /5/ Logicky následují problémové okruhy na téma Jedinec a společnost /6/, Příbuzenství a původ /7/, Manželství a aliance /8/ a Gender a věk /9/. Podrobně jsou probrány Společenské hierarchie /10/, a to v různých společenských systémech /kasty ve staré i současné Indii/, třídy a vrstvy, dále „kulturní třídy“ a fenomén sociální diferenciace. Stručný popis moci a bezmocných dobře uvozuje další kapitoly: Politika a moc /11/, Směna /12/, Výroba a technologie /13/. Autor následně tematizuje náboženství a smysl tradičních i novodobých rituálů /14/, Způsoby myšlení /15/A upozorňuje na Úskalí mnohočetných tradic /16/. Teprve pak je správně zařazen text o etnicitě /17/, který je nezbytný pro pojednání o Politice identity: nacionalismu a menšin /18/ a pro prezentaci faktů i problému shrnutých pod jednoznačný název: Globální, lokální a glokální /19/.Ve stručném závěru T.H.Eriksen zdůrazňuje, že kulturní antropologii lze chápat jednak jako akademickou disciplínu, jednak jako inspiraci „moudrosti a vhledu“ všem, kteří se chtějí a nakonec i dokáží „podívat na svou vlastní existenci“. Na své postavení ve vlastní kultuře i ve složitosti sociálního života. Právě pro tento praktický výstup je třeba studovat Eriksenovu knihu.
Autor je nejen vzdělaný, ale má dar lehkého pera. Složité problémy zpřístupňuje čtenářům srozumitelnou formou s evidentní pedagogicko metodickou suverenitou. Lze si jen přát, aby výborná kniha T.H.Eriksona oslovila co nejvíce čtenářů. Zbývá doplnit ještě pochvalu na kvalitní překlad Hany Loupové.

Prof.PhDr. RNDr Helena Haškovcová, CSc.
Fakulta humanitních věd UK, Lidé a města, časopis FHS UK, 11, 2009, 3, str. 591-592

S rozvojem sociální psychologie od začátku minulého století rostl zájem psychologů o sociální a kulturní antropologii, protože z jejích poznatků čerpali mnohé podněty pro svou vlastní odbornou činnost. A naopak, sociální či kulturní antropologové se inspirovali psychologickými poznatky při tvorbě svých teorií (např. B. Malinowski 1968). Platí totiž, že kultura je produktem lidské psychiky a naopak, lidská psychika je do značné míry produktem kultury, která je dnes chápána jako pokračování biologické evoluce. Proto zájem psychologů o poznatky sociální a kulturní antropologie stále trvá. Kulturní antropologie silně inspirovala, dnes velmi proslavené dílo „humánního etologa“ I. Eibl-Eibesfeldta (1997). Dnešní sociální a kulturní antropologie ovšem od svých klasických dob, před zhruba sto lety, velmi pokročila nejen ve sběru poznatků, ale i v pojetí svého předmětu, jak to naznačuje podtitul zde recenzované knihy, jejímž autorem je profesor univerzity v Oslo: Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Tento posun tématiky novodobé sociální a kulturní antropologie charakterizuje její autor jako „postupný přesun od jednoduchých ke stále složitějším modelům a sociokulturním prostředím“. Proto se v této knize čtenář setká nejen s klasickými poznatky o sociokulturním prostředí malých kmenů, ale i s poznatky o charakteristických jevech velké společnosti jíž je Západní kultura, jako je např. politika vůči etnickým menšinám (u nás velmi aktuální téma), výroba a technologie a další.
Obsah knihy tvoří (kromě předmluvy, rejstříků atd.) úvod, v němž autor vymezuje, kromě jiného, předmět sociální a kulturní antropologie, jímž je „celá lidská společnost“; „jejím cílem je pochopit souvislosti mezi různými aspekty naší existence“. Již z těchto výroků je zřejmé, že v této knize najde čtenář množství zajímavých psychologických informací, neboť život v sociokulturním prostředí je nutně spojen s psychologickými aspekty svého obsahu i forem. Svědčí o tom i zde jen názvy několika vybraných kapitol této knihy: „sociální osoba“, jedinec a společnost, manželství a aliance, gender a věk, politika a moc, náboženství a rituál a způsoby myšlení. V ideově bohatém závěru knihy dospívá autor k této myšlence: „Antropologie nám možná neodpoví na otázky po smyslu života, ale někdy nám alespoň napoví, že je mnoho způsobů jak vést smysluplný život“, neboť nám ukazuje jak se žije v jiných kulturách, což můžeme srovnávat s životem v našem kulturním prostředí, které je spíše jiné než lepší. Tak nám nabízí zrcadlo a moudrost.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný