Každý se chce dožít vysokého věku. Nikdo ale nechce být starý.
Stárneme. Nevyhnutelně jako jednotlivci i celkově jako společnost. Nebude to dlouho trvat a senioři budou představovat značnou část populace. Přesto se však nadále řídíme kulturou mládí. Stáří je tak stále pro mnohé cizí, nepředstavitelné, možná i děsivé. Před každým člověkem proto leží stárnutí coby výzva, jako něco, co nás nikdo nenaučí a k čemu nemáme vzory. Spisovatelka Elke Heidenreich se ve své knižní eseji inspiruje v literatuře a filozofii a na stáří pohlíží optimisticky a zároveň zpříma. Přiznává problémy těla i následky všeho, čím si člověk v životě prošel. Snaží se popasovat s moderními výzvami, ať už to jsou diskriminující technologie, nebo podvodníci zaměření na seniory. A přitom si všímá, co všechno ztrácí svou dřívější důležitost a naléhavost a jak může být stárnutí osvobozující.