Postman ve své slavné knize tvrdí, že každá civilizace má své dominantní médium, které určuje, na co daná civilizace soustředí pozornost, což autor označuje výrazem „médium je metafora“. Autorova kniha vyšla v USA v osmdesátých letech minulého století, kdy dominovala televize, jeho kniha tedy pojednává především o vlivu tohoto média.

V televizi (ale platí to dodnes) je kladen výraz na vizuální stránku, zábavnost, senzačnost, emoce. Zprávy nemají v první řadě informovat, nýbrž být zajímavé. Divák nad nimi nestíhá přemýšlet, protože televize chrlí jednu zprávu za druhou. To ovlivňuje i způsob, jakým se prezentují politici nebo představitelé církví a jakým se učí na školách. Lidé nevolí politiky podle jejich politické vize, ale spíše podle vzhledu a zábavnosti. Žijeme ve „světě kukátka“, kde je informací mnoho, ale nedávají smysl. Být inteligentní znamená spíše vědět o ledasčem, a nikoli to skutečně znát. Z vážných věcí se stává show a z občanů pasivní konzumenti, kteří se smějí, aniž by vlastně věděli čemu. Autor vybízí, abychom kvůli vizuálním médiím neslevovali z intelektuálních potřeb a vážnosti, jež jsou podle něj typické pro kulturu tištěných médií.