Kniha Neila Postmana, která vyšla v původním vydání v roce 1985 a byla sepsána rok po Orwelovském datu 1984 nepřímo na George Orwella ale i Aldouse Huxleyho odkazuje a reaguje. Je sice napsána před 40 lety, ale i přesto byla dnes tzv. oprášená a dvacet tři let po smrti autora byla opět vydána.

Je pravdou, že televize dnes není hlavním mediem, které ovlivňuje lidské mínění, nicméně právě televizní zprávy nebo populární seriály jsou stále velmi oblíbené a sledovány. U seriálů, filmů nebo hojně oblíbených reality show je to obdobné. Je zřetelná jistá modifikace a to čas sledování, kdy si divák zásluhou zpětného přetáčení může pořad pustit zpětně podle svého vlastního gusta a nápadu. Ani streamovací služby nejsou něčím zcela jiným, dokonce i na nich je patrný fenomén „live streamu“, tedy vidět věci teď a tady.

Kniha je sice zaměřena na televizi, která v 80 letech nahrazovala papírovou nebo rozhlasovou formu média, když se zaměřila na obraz namísto textu a zvuku. V tom nenastala ani se streamovacími službami, nebo různými videotékami zásadní změna, protože princip zábavy, obrazu a obrazu doma se příliš nemění ani s nimi. Jen se částečně proměňuje i zásluhou dalších typů médii a internetu. Kniha se dá číst jako zamyšlení nad minulostí, ale i jako zajímavý nadčasový pohled na médium zábavy.

Kniha obsahuje i samostatnou kapitolu, nazvanou jako doslov, kde Klára Šuhajová reflektuje změny ve věku médií a zábavy a poukazuje i na fenomén umělé inteligence.

Kniha je psaná čtivě a rozhodně je i pro dnešního čtenáře, kterému může oslovit, protože je podle mne nadčasová a zároveň reflektuje období změny, která nastala vstupem televize, média zábavy do veřejného prostoru. A její proměna, nebo spíše ústup do pozadí, nic nemění na tom, že došlo k revoluci v zábavě, do té doby nevídané.

Knihu by si měl přečíst každý, kdo má doma televizi, nebo sleduje byť jen jednu streamovací službu, tedy troufám si říci, že každý.

Když americký mediální teoretik Neil Postman vydal v roce 1985 knihu Ubavit se k smrti, internet byl ještě hudbou budoucnosti a sociální sítě neexistovaly ani v představách svých budoucích tvůrců. Přesto při čtení této knihy mnohdy získáte pocit, že autor popisuje právě dnešní dobu.

Proč stojí za přečtení

Pomůže vám lépe porozumět tomu, jak média ovlivňují naše myšlení.

Jak televize proměnila politiku, vzdělávání i zpravodajství.

Proč dnes často vítězí emoce nad argumenty.

Jak Neil Postman předvídal některé problémy dnešních sociálních sítí.

V čem se naplnily obavy z „věku zábavy“ a co to znamená pro současnou společnost.

Zábava na prvním místě

Postman si všímá toho, jak média ovlivňují způsob, jakým lidé přemýšlejí. Tvrdí, že nejde jen o obsah sdělení, ale také o formu, kterou je sdělení předáváno. Jinak podle něj přemýšlí společnost založená na knihách a čtení, jinak společnost, která získává většinu informací prostřednictvím obrazovek.

Autor se zaměřuje především na televizi, která v osmdesátých letech dominovala veřejnému prostoru. Podle něj začala proměňovat politiku, vzdělávání, náboženství i zpravodajství v jakousi formu zábavy. Ne proto, že by to někdo plánoval, ale proto, že televizní obraz vyžaduje stručnost, jednoduchost a neustálé udržování pozornosti diváka.

Překvapivě aktuální i v době internetu

Přestože kniha vznikla před čtyřiceti lety, mnoho jejích myšlenek působí až překvapivě současně. Dnešní sociální sítě, krátká videa nebo titulky bojující o každý klik jako by Postmanovy obavy jen potvrzovaly.

Není těžké najít paralely mezi tehdejší televizí a dnešní digitální dobou. I dnes často vítězí emoce nad argumenty, rychlost nad přesností a atraktivní forma nad samotným obsahem.

Čtenář si tak nejednou položí otázku, zda se od Postmanových časů skutečně něco změnilo – nebo zda se jeho předpověď jen přesunula z televizní obrazovky do mobilního telefonu.

Kniha pro generaci, která pamatuje svět bez internetu

Právě starší čtenáři mohou mít při četbě určitou výhodu. Mnozí si ještě dobře pamatují dobu, kdy byly hlavním zdrojem informací knihy, noviny nebo rozhlas a kdy získávání informací vyžadovalo více času a soustředění.

Postmanova kniha proto může být zajímavou příležitostí k zamyšlení nad tím, jak se během několika desetiletí změnil způsob komunikace i veřejné debaty.

Nejde přitom o nostalgické odmítání moderních technologií. Autor spíše upozorňuje na to, že každé médium přináší nejen nové možnosti, ale také určitá omezení, která si často ani neuvědomujeme.

Není to odpočinkové čtení

Zájemci o lehkou četbu na dovolenou by měli počítat s tím, že Ubavit se k smrti vyžaduje soustředění. Postman staví své argumenty systematicky a místy se nevyhne ani filozofickým či historickým odkazům.

Odměnou je však kniha, která čtenáře nutí přemýšlet a vracet se k některým pasážím i po jejich přečtení.

Verdikt Seniorclubu

Jen málo knih dokáže po čtyřiceti letech působit aktuálněji než v době svého vzniku. Ubavit se k smrti je jednou z nich.

Pokud vás zajímá, proč dnes často věnujeme více pozornosti tomu, co nás baví, než tomu, co je důležité, může být právě tato kniha inspirativním průvodcem.

Hodnocení Seniorclub.cz: 9 z 10 bodů