Kniha Nenechám se přeprat vztekem od Christiany Kress, sociální pracovnice s dvacetiletou praxí v herní a kognitivně-behaviorální terapii (KBT), je užitečným průvodcem pro rodiče dětí ve věku 8–11 let. Kniha je rozdělena do čtyř částí s celkem 35 aktivitami, které pomáhají rodičům porozumět a zvládnout emocionální vývoj jejich dětí. V první části se děti učí rozeznávat své myšlenky a pocity. Druhá část se zaměřuje na vztek, jeho spouštěče a zvládání, například prostřednictvím aktivity „Milý vzteku,“ která ukazuje, že vztek může být užitečný, pokud se s ním umí správně pracovat. Třetí část vysvětluje negativní dopady nezvládnutého vzteku a obsahuje techniky pro nápravu poškozených vztahů. Čtvrtá část nabízí nástroje pro prevenci destruktivních účinků vzteku. V publikaci jsou poskytnuty praktické pomůcky a příklady, které mohou rodiče a děti použít ke zlepšení komunikace a vztahů v rodině. I když některé aktivity mohou být obecné a obtížněji aplikovatelné, celkově přináší cenné rady a novou perspektivu pro rodiče hledající pomoc při porozumění a zvládání vzteku u svých dětí.

Knížka pro děti od cca osmi do jedenácti let, které mají problém ovládnout své negativní emoce a jejich rodiče. Vychází z kombinace kognitivně behaviorální terapie a dialektické behaviorální terapie, které autorka již bezmála dvacet let využívá ve své praxi.

Spíše pracovní sešit než knížka je rozčleněna na část věnovanou pojmenování a utřídění pocitů a myšlenek, další část zaměřenou na pochopení, jak vztek vzniká a co u konkrétního dítěte vztek vyvolává, 3. oddíl, kde se vysvětluje, jak vztek ubližuje ostatním a dává návody, jak vztahové škody napravit a poslední a nejobsažnější část, v níž jsou uvedeny postupy, jak se vzteku bránit.

Jednotlivé kapitoly obsahují například : ukázkový příběh, úkol, pár otázek k zodpovězení, tabulku, která dítěti pomůže roztřídit a pojmenovat jeho pocity, související fyzické projevy, také trochu teoretických vysvětlivek (ale opravdu ne moc), a také třeba nějaké kreslení a vybarvování. Rozhodně to není nudná knížka, kde by rodič a dítě nalezli jen sáhodlouhé výklady, opravdu je to spíš pracovní šešit.

Pro pěstounské děti je sebeovládání mnohdy opravdu oříšek, protože jejich neurologická výbava se nevytvořila zrovna nejlépe. Také učení nápodobou není někdy jejich silná stránka. Pokud tedy bude vaše dítě přístupné “práci” podle této knížky, může mu pomoci alespoň částečně napravit v minulosti vzniklé škody. Případně je možné použít alespoň některé aktivity podle potřeby dítěte a rozhodnutí rodiče, nicméně bude dobré udržet pořadí kapitol. Krásné je také konstatování v 19. aktivitě (jak se nazývají jednotlivé kapitoly): “Když často podléháš vzteku, neznamená to, že jsi špatný člověk. Hněv je pouze jedna část toho, kým jsi.” V této kapitole si má dítě vztek personifikovat — představit si, že sedí proti němu na židli, a napsat mu dopis. Klasický terapeutický postup, který může prokázat velkou službu.

Součástí je návod pro rodiče, jak s knihou pracovat, aby co nejvíce využili její potenciál. V příloze je také “Tahák k ovládnutí hněvu” — takové instantní rady, co má dítě dělat, když… V závěru je karetní hra (možno vystřihnout nebo okopírovat) karty pocitů a situační karty a karty hněvu a kontroly hněvu, karty intenzity. Pravidla vedou k uvědomění si vlastních pocitů v určité situaci, jejich vyjádření a zpracování. Dalším přínosem hry je, že si díky reakcím spoluhráčů na různé situace uvědomí, že každý má trochu jiné pocity, tedy jinak reaguje a disponuje jinými schopnostmi své pocity ovládat.

Autorka je americká sociální pracovnice, má osmnáct let zkušeností z práce s dětmi a rodinami, kde využívá terapii hrou a kognitivně behaviorální terapii, a deset let praxe s dospělými a dospívajícími za využití dialektické behaviorální terapie. Přednáší také na St. Catherine´s University v Minesotě a poskytuje klinickou supervizi pracovníkům v oblasti duševního zdraví.

Přestože americká společnost se může od naší svými společenskými zvyklostmi dost lišit, příklady, návody, postupy a doporučení z knihy považuji pro naše děti za vhodné.

Vztek je normální, běžná a zdravá emoce, která však ve své nejsilnější podobě může být destruktivní a děsivá. I proto je vztek často zakazován, kritizován, odsuzován… Zkrátka je vztek často vše, jen ne přijat, pochopen a nasměrován ke zdravému vybití. Ani já jsem nedostala v dětství průpravu pro zvládání vzteku a s podobnou publikací jsem se setkala poprvé, což byly mé hlavní důvody, proč jsem po knize Nenechám se přeprat vztekem! sáhla. Kniha je určená dětem, ve věku 8-11 let. V této věkové kategorii se již „pár let“ nepohybuji, přesto má kniha co nabídnout nejen dětem, ale i nám dospělým.

Autorka Christina Krass je sociální pracovnice a terapeutka ve Spojených Státech. Ve své praxi používá a kombinuje terapii hrou, KBT (kognitivně-behaviorální terapii) a DBT (dialektickou behaviorální terapii).

Knížka obsahuje celkem 35 aktivit pro poznání myšlenek a různých emocí, ale také aktivity zaměřené specificky na pochopení vzteku, a toho, co dělá se vztahy a jak s ním pracovat. Dále jsou součástí knihy 3 přílohy s dalšími aktivitami, řešení některých otázek a odkaz na webovou stránku s ještě více aktivitami v anglickém jazyce.

Kniha je rozdělena do čtyř tematických celků. První z nich se věnuje rozpoznání pocitů a porozumění tomu, jaký je jejich smysl a co je způsobuje. Od druhé části je už pozornost věnována přímo emocí vzteku. Druhá část se zaměřuje na porozumění vzteku; pochopení, co vztek vyvolává a jak se může projevovat a nabízí způsoby, jak se s ním postupně učit pracovat a získat nad ním kontrolu. Ve třetí části se kniha zabývá tím, co vztek může způsobovat ve vztazích a jaké reakce může vyvolat. Poslední část knihy pak nabízí strategie pro zvládání vzteku.

Už na první pohled kniha láká k „osahání“ a použití. Příjemné je i první prolistování, „dítě ve mně“ zaplesalo. V textu se střídají dva typy písma, v nadpisech a přímé řeči je mladistvý/dětský Comic Sans. Kniha je spíše taková cvičebnice, která vybízí k psaní, doplňování i kreslení. Oceňuji množství různých aktivit, přičemž každá mi připadala zajímavá a přínosná.

Co mi chybělo, bylo více správných odpovědí na konci knihy v kapitole Řešení. Například v aktivitě inspirované DBT „moudrá mysl“ měl čtenář přiřadit různé výroky buď k emotivní mysli (př. „Jsem hlupák“), racionální („Tráva je zelená“) nebo moudré („Někdy se při mluvení zakoktám, to ale nesouvisí s inteligencí“). Mé příklady jsou snadné, ale u těch v knize jsem zaváhala a nebyla si jistá, přičemž zrovna tato úloha mezi správným řešením nebyla. Autorka spoléhala na rodiče čtenářů a musím přiznat, že ač s emocemi pracuji, na pár místech jsem se musela hodně zamýšlet a stejně jsem si nebyla zcela jistá.

V každém případě kniha Nenechám se přeprat vztekem! naplnila až předčila má očekávání a přála bych jí, aby se dostala do škol do předmětu „Práce s emocemi“. Avšak kdo ví, zda a kdy se tento předmět ve školních osnovách objeví. Než se tak stane, doporučuji knihu uvědomělým rodinám pro své děti, všem s dětmi pracujícím i studentům psychologie a pedagogiky.