Když zkrachuje manželství nebo obecně partnerský vztah, jsou tím ohroženy v prvé řadě děti. A pak… otec. Ze dvou příčin. Zaprvé, veřejné mínění i praktiky sociálních služeb jsou nastaveny příznivě pro matky. Zadruhé, sami otcové znejistí a nevědí, jak se chovat. Potřebují příručku. Jedna dobrá přichází z Rakouska. Proč ne? Situace otců po rozvodu je v celé Evropě velmi podobná.
Autor manuálu, P. Ballnik, je zkušený psychoterapeut, který se otcovství věnuje dlouhodobě a systematicky, a to i v kontextu funkční rodiny. Vychází z toho, že matka a otec jsou pro dítě stejně důležití, ale mají různé role (nezávisle na tom, zda rodiče žijí spolu, nebo ne). Například otec více než matka reprezentuje ochranu před hrozbami světa. Každopádně „přijít o otce, to je pro děti horší zátěž než rodičovský porozvodový konflikt.“ Ale i pro otce je ztráta dětí fatální. Jak jí může zabránit?
Nejdříve je třeba postarat se o dítě a dát mu maximální podporu. Hlavní je být v jeho prostoru přítomen. Jistotu mu lze podávat i v malých dávkách… a třeba chodit na fotbalové tréninky jako dřív. Zároveň je nutné respektovat, že dítě se může chovat podivně, například cítit vinu. Zde by měl otec dítěti ulehčit – a trpělivě vysvětlovat, že za rozpad rodiny nemůže. Nejlépe ve spolupráci s bývalou partnerkou. Ostatně tato spolupráce je základní podmínkou, aby se sami rodiče pohnuli z místa.
Po dítěti je na řadě rodič, zde otec. Ballnik ukazuje, jak vzdorovat vzteku, zoufalství či smutku. Mimo jiné vede otce k uvědomění, jak on sám přispěl k tomu, že se jeho vztah zhroutil.
Na vztah i rozchod jsou totiž vždy dva… Uznat svůj podíl umožňuje vystoupit z bludného kruhu trestání partnerky či sebe. A poctivá inventura vlastních chyb dává naději, že příští vztah dopadne lépe.
Když se otec postará o dítě a o sebe, může se starat o „rodičovský tým“. Jde o spojenectví dvou lidí, kteří už nejsou partnery, ale zůstávají rodiči. Kvalitní tým se pozná podle toho, že se dodržují dohody, výživné se platí včas, oba jeho členové se podílejí na plánování budoucnosti dítěte a podobně. Autor knihy popisuje, jak která komunikace pomáhá tým stavět nebo jej naopak boří. Analýza obou možností je velmi zevrubná a instruktivní.
Pokud je dítě, otec a rodičovský tým relativně v pořádku, je načase rozvíjet cit pro potřeby dítěte.
Čtenář dostává k dispozici „otcovskou pyramidu“, což je v podstatě přehled znaků dobrého otce. Je jich celkem dvanáct a kromě předpokládaných hodnot jako je společný čas, důvěra, hranice, zde nechybí třeba i hrdost, naslouchání či otcovské požehnání, vše s příklady z běžné praxe.
Psychoterapeut Ballnik se pak zvlášť zastavuje u jedné svízelné situace: do vztahového pole vstupuje nová partnerka otce či nový partner matky. Zde se celý bolestný proces rozchodu jakoby vrátil v čase a náhle jsou všichni zúčastnění a jejich vztahy znovu rozkolísány. Záleží na rodičích, aby zbytečně nežárlili (nebo žárlivost nepodporovali) a slovy i činy potvrzovali, že nový partner či partnerka mají v dané konstelaci své místo.
V závěru knihy se ještě otcové díky krátkému testu dozvědí svůj typ. U čtyř kategorií – nadšený, empatický, uzemněný a kreativní – jsou popsány přednosti i rizika. Důležité není se správně zařadit, ale uvědomit si svoji sílu a využít ji ve prospěch dítěte.
A v čem je síla Ballnika a jeho manuálu? Že svého čtenáře oslovuje přímo (například používá adresné otázky), citlivě ho vede v sebereflexi, zásobí cvičeními, příklady a tipy a zejména – že ho motivuje. Na jedné straně systematicky legalizuje všechny možné potíže otců během rozchodů (aniž zavadí o misogynní strunu), na druhé straně vytrvale nabízí jejich konstruktivní řešení. Autor vytváří dojem, jako by seděl u čtenáře a opakoval: „Ano, je to těžké… A můžete to zvládnout.“
Z těchto důvodů lze knihu doporučit nejen otcům, ale také profesionálům v psychologii či sociální práci. Může je totiž metodicky vybavit pro rozvodové kauzy a snížit riziko ohrožení jejich účastníků, otců zvlášť.
Martin Jára,
www.ilom.cz
Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.