Paradigma osobnostně rozvojového pojetí výchovy a vzdělávání ve 21. století, v jehož středu pozornosti se nachází dítě a jeho celkový rozvoj ve vztahu k jeho individuálním předpokladům a možnostem, vytváří požadavek na diagnostickou činnost již učitelů a učitelek v mateřských školách. Ta se stává jednou z nejvýznamnějších komponent předškolního vzdělávání, neboť bez ní učitel či učitelka nedokáže kvalitně a efektivně realizovat vzdělávací proces.

Publikace Pedagogická diagnostika v MŠ s touto potřebou komplexně a detailně seznamuje a vzájemně a prakticky kloubí pedagogickou činnost s teorií. Jejím cílem není pouze rozvíjet teoretické znalosti o diagnostikování, ale především tyto informace přenést do praxe.

V první kapitole se zamýšlí nad diagnostickou rolí učitelů a učitelek mateřských škol a současnými požadavky na ně kladenými. Seznamuje s odbornou terminologií a s v současné době nejvíce preferovanými přístupy v dětské diagnostice.

Druhá kapitola – jádro celé knihy – přináší výzkumná zjištění týkající se zavádění portfolií dětí do práce učitelů a učitelek v mateřských školách. Zachycuje obsahovou a procesuální složku diagnostického portfolia a jeho význam při diagnostické činnosti učitelů. Současně se tato kapitola zabývá i jeho možnými rezervami při práci s ním.

Ve třetí kapitole autorky seznamují s diagnostickými metodami, které je možné v procesu diagnostikování využít. Mimo to také inspirují k tvorbě vlastních diagnostických nástrojů.

Knihu uzavírá kapitola věnující se diagnostikování školní připravenosti především ve školských poradenských zařízeních. Vyúsťuje v možnosti, které přináší portfolio dítěte a jeho využití i v počátku školního roku.

Kniha je praktickým a současně aktuálně velmi potřebným průvodcem možnostmi pedagogické diagnostiky předškolních dětí. Oceňuji zejména logický postup knihy, tedy od teorie a empirických zjištění k aplikaci do praxe, a její velmi přehledné členění. Taktéž bych ráda vyzdvihla povzbuzení i v publikaci zmíněné nástroje k vytváření vlastních diagnostických metod.

Jak vyplývá i z názvu knihy, je primárně určena především učitelům a učitelkám mateřských škol, případně studentům pedagogických škol. Doporučila bych ji nicméně také učitelům a učitelkám nižšího stupně základních škol, rodičům či jedincům, kteří s dětmi v tomto věku pracují či jsou jinak více v kontaktu.

Publikaci „Pedagogická diagnostika v MŠ. Práce s portfoliem dítěte.“ lze považovat za odborný text teoreticko-praktického charakteru, jenž svým obsahem reaguje na aktuální požadavky pedagogické praxe, jakož i na trendy vycházející z oblasti preprimární edukace. Cílem publikace je rozvinout teoretické poznatky pedagogů mateřských škol týkající se diagnostiky a poskytnout jim dostatek informací k odbornému poznávání dětí a jejich potřeb, tak aby byli schopni efektivně plánovat a individualizovat edukaci dětí předškolního věku, jakož i naplňovat cíle RVP PV. V úvodu publikace je pozornost autorek věnována diagnostické roli učitelky mateřské školy, jakož i pojetí diagnostikování v souladu s RV PV a popisu významu sebepoznání pedagoga MŠ ve vztahu ke koncepci a kvalitě jeho pedagogické činnosti. Za stěžejní část odborného textu lze považovat oddíl obsahově zaměřený na portfolio dítěte předškolního věku jako na prostředek diagnostické činnosti učitelky mateřské školy. Sledován je v daném ohledu význam a funkce využití portfolia u dětí v mateřské škole. Zde autorky prezentují výsledky akčního výzkumu zaměřeného na akční zavádění diagnostického portfolia do praxe mateřských škol. Výstupem tohoto výzkumu je reflexe mateřských škol participujících na jeho realizaci k typu využívaných portfolií, k jejich strukturování a obsahovému zaměření, k akceptaci portfolií dětmi, pedagogy a rodiči, k náročnosti zavádění portfolií do praxe mateřských škol a přehledu způsobů práce s portfolii, jakož i k prezentaci portfolia jako jednoho z diagnostických nástrojů.

Lze konstatovat, že pro pedagogy mateřských škol je v tomto ohledu hlavním přínosem inspirace ze škol, kde začali s (diagnostickými) portfólii pracovat a reflexe praktických zkušeností pedagogů participujících na realizaci výzkumu. V návaznosti na informace vztahující se k diagnostickému využití portfolia je zpracován oddíl věnující se procesu diagnostikování – jeho typů, etap, metod. Za nosnou část textu lze považovat identifikaci diagnostických nástrojů využívaných u dětí předškolního věku ke zjištění aktuální úrovně jejich schopností a dovedností. Z prezentovaných nástrojů k diagnostice zrání lze jmenovat např. „Diagnostika dítěte předškolního věku“, „Školní zralost“, „Předcházíme poruchám učení“, „Kresebný test školskej sposobilosti“. K diagnostice učení pak slouží např. „Oregonská metoda“, „Suky MŠ“, „Rok v MŠ“, „Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV“ a „PREDICT“. Pedagogové mateřských škol jsou tak popisně seznamováni s konkrétními diagnostickými nástroji využívanými v pedagogické praxi. Okrajově je pozornost autorského týmu věnována využití pedagogického diagnostikování pro podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a v daném kontextu i roli školských poradenských zařízení (= PPP a SPC) v diagnostickém procesu. Pedagogická diagnostika má své klíčové postavení také při posuzování školní zralosti/ školní připravenosti pro vstup dítěte do ZŠ. Za tímto účelem lze využít vývojových škál prezentovaných v komerčně dostupných materiálech/publikacích, avšak v zájmu objektivizace závěrů vyšetření školní zralosti, je vhodné obrátit se na pracovníky školského poradenského zařízení (= PPP či SPC). V souladu s podtitulem publikace jsou v jejím závěru předloženy náměty k funkčnímu využití portfolia v rámci přechodu dítěte z mateřské školy do školy základní. Předkládaný odborný text přináší inspiraci v podobě práce s portfoliem dítěte v mateřské škole, a to v souladu s teoretickými východisky edukace dětí předškolního věku. Prezentované informace jsou uváděny ve vazbě na empiricky podloženou zkušenost autorského kolektivu. Portfolio dítěte v mateřské škole lze považovat nejen za efektivní diagnostický prostředek sloužící k individualizaci práce s dítětem, ale také za nástroj k modernizaci a zefektivnění edukačního procesu na úrovni preprimární edukace, jakož i k podpoře rozvoji klíčových kompetencí dětí předškolního věku. V daném ohledu lze text publikace považovat za inspirativní, využitelný na úrovni pedagogické teorie i praxe.