Čtení pohádek, společně strávený čas s rodiči, či prarodiči, ta atmosféra, která vládne při čtení v nás zanechává nezapomenutelné okamžiky. Vzpomínám si, na svou babičku, jak jsme s ní četli pohádku o Popelce. Milovala jsem ji od malička. Čtení knížek je pro mě nostalgie, vzpomínka na mou babičku, vůně bylinek v kuchyni, které sušila u plotny. Děti dnes nebaví číst, příliš nudná klidová činnost. Vyžadují práci na tabletu či počítači.. Jejich slovní zásoba ale velice trpí. Nemají vhodné vyjadřovací schopnosti, mnoho logopedických vad, které se objevují i u dětí ještě ve školním věku. Lidové pohádky, slovesnost, předávání ústní formou dnes není již běžná. Vzpomínám si na večery při svíčkách, kdy jsme společně četli pohádky, prohlíželi na diapozitivech krásné pohádkové příběhy. 

V této knize naleznete mnoho lidových i modernějších pohádek. Celkem jich je 17. Např. Byl jeden domeček, O řepě, Boudo, budko, Červená Karkulka, O Koblížkovi,  Jak šlo šídlo na vandr, Perníková chaloupka, O neposlušných kůzlátkách, O Budulínkovi, Hrnečku vař, O Smolíčkovi, O kohoutkovi a slepičce, Zvířátka a loupežníci a mnoho dalších. Velice mě zaujala pohádka Tři sekery. Opravdu ji neznám a moc se těším, až ji s dětmi v mateřské škole zdramatizuji.

Každá pohádka má 6 obrázků, které si děti mohou vymalovat, vystřihnout, text celé pohádky si společně přečteme a vysvětlíme si neznámá slova, seřadíme obrázky, jak patří a pohádku můžeme nakonec zdramatizovat.

Skládáním pohádek u dětí podporujeme logické myšlení. 6 obrázků, které seřadíme podle časového sledu podporuje u dětí plynulé čtení. Dále je to logické myšlení. Seřadit obrázky, vymalovat stejnými barvami, procvičujeme znalost barev základních i odvozených. Také domýšlení neuzavřeného příběhu v dětem podněcujeme tvůrčí fantazii. Kartičky jsou určeny pro individuální či skupinou práci v rámci logopedické prevence.

Co budeme k práci potřebovat? Samozřejmě pastelky, nůžky, lepidlo a třeba i pohádkové knihy.

Cíle této knihy je podpořit a rozvíjet vyjadřovací schopnosti u předškolních dětí. Je určena pro mateřské školy i první ročníky základních škol. Součástí publikace naleznete metodická doporučení, jak s ní pracovat.

Knihu bych doporučila všem učitelkám mateřských a základních škol. Především prvňáčkům. Dále rodičům i prarodičům předškolních dětí i logopedickým asistentkám.

Tato publikace mě zaujala, dobře se mě s ní pracovalo. Dětem se obrázky Patricie Koubské moc líbily. Ráda s nimi pracuji. Jsou velice pozitivní a milé.

Markéta Mlčochová je učitelkou na ZŠ, řadu let učila v MŠ. V Portále vydala ŠPL 1, 2, 3, 10 a Neobyčejný rok předškoláka.

Mlčochová, Markéta: Povídám, povídám pohádku

"Milka98"

Útlá knížečka, která na první pohled zaujme barevnou ilustrací na titulní straně. To je kniha Povídám, povídám pohádku, kterou vydalo nakladatelství Portál, autorkou je Markéta Mlčochová. Ilustrace, někdy velmi jednoduché, jindy složitější a propracovanější, jsou dílem Patricie Koubské. Je to vlastně kniha a současně pracovní listy pro děti. Během 14 dnů, kdy jsme s mými vnoučaty a taky s předškoláky ve třídě naší Sluníčkové školky s knihou pracovali, mně často přišlo na mysl přísloví, které se k této knížce velmi hodí – „za málo peněz hodně muziky“.

Autorka do knihy zařadila texty dvou říkadel a patnácti pohádek. Najdeme je na každé stránce, avšak v černobílém provedení. To proto, aby si děti obrázky samy vykreslily. Každá pohádka je rozkreslena do několika výjevů,

oddělených čarami. Pro více dětí doporučuji ilustrace okopírovat, namnožit. Děti mohou obrázky vykreslovat, následně rozstříhat, skládat podle posloupnosti děje a hlavně podle nich vyprávět.

Líbí se mi, že kniha začíná jednoduchými říkadly, pokračuje velmi známými pohádkami, aby v závěru vygradovala složitějšími texty a náročnějšími ilustracemi. Nejprve jsme knížku otestovali doma s vnoučaty. Četla jsem jim nebo vyprávěla jednodušší pohádky, ty které mají moc rády. Děti si ilustrace prohlížely a pak se postupně jeden po druhém „proměnily na babičku“ a vyprávěly pohádku samy nám, „dětem“.

Nejvíce je zaujala pohádka O kohoutkovi a slepičce. Obrázky k pohádce jsou stejně jako u pohádky O veliké řepě a Bouda budka kresleny jednoduše. I medvěd, který rozlámal Boudu budku je milý.

Ve školce už to bylo trochu jiné. Tady jsem ocenila spoustu možností, které kniha a pracovní sešit v jednom, nabízí. Děti poslouchaly čtení pohádek z knížky, okopírované a namnožené obrázky vykreslovaly, samy popisovaly děj, stříhaly, skládaly. Moc je bavila hra Třídění pohádek, kdy nastříhané ilustrace ze tří pohádek smíchaly a pak třídily.

Krásně jsme si užili následné dramatizace daných pohádek s využitím maňásků. Kromě velmi známých pohádek byly favority předškoláků pohádky Čert a Káča a méně známá pohádka Tři sekery.

Ty jeskyňky jsou ale škaredky, komentovala ilustrace k pohádce O Smolíčkovi Baruška.

Je více než jasné, že si knížku pořídíme i do naší Sluníčkové školky, abychom mohli využít při práci s dětmi její široké možnosti.

Nad knihou Povídám, povídám pohádku může rodič /dospělý/ s dítětem předškolního a mladšího školního věku strávit krásné společné chvilky. Není to jen knížka k přečtení, ale láká k aktivním a zábavným společným hrám, ke vzájemné spolupráci. Určitě se k ní budete často vracet!