Nevím. Vůbec nevím, odkud mám začít. Přečetla jsem několik knih od Torey L. Hayden, která je autorkou doslovu ke knize, ale teda nic mě dlouho tak nerozebralo jako tahle knížka. Zhltla jsem ji na jeden zátah, hlavně proto, aby už to celé bylo za mnou. Komu by se taky příběh týraného dítěte, ještě psaný v první osobě, četl lehce.

Nebudu popisovat, jaká zvěrstva si matka (a tohle slovo se opravdu ani nehodí použít) připravila pro malého Davida. Vsadím se, že by se vám, stejně jako mě, chtělo zavřít oči a raději nevidět. Přesně tohle ale dělalo podle mě Davidovo okolí nepochopitelně dlouho. Nikdo nic "neviděl". Otec, bratři, sousedé, škola... Naštěstí právě škola utrpení už dvanáctiletého chlapce ukončila. Týrání bylo oznámeno a pro Davida tím začal nový život...

Přes to všechno dává na konci kniha spoustu naděje. A právě o to se autor snaží i ve svém civilním životě. Říct všem, že není v pořádku nechat si ubližovat a ponižovat se...

Nezavírejme oči ani my. Buďme všímaví, i kdyz je "nevidět" mnohem snazší ...

Píše se rok 1996 a David Pelzer je jedním z nosičů olympijské pochodně. Jedná se o významnou poctu, které se mu vedle jiných dostalo za jeho celoživotní úsilí v oblasti šíření osvěty o týraných a zanedbávaných dětech. Jeho strastiplný příběh vedoucí k tomuto životnímu bodu však začal mnohem dříve ještě před nástupem do školy. Stinná stránka Davidova dětství je obsahem knihy Dítě zvané „To“.

V příběhu se postupně seznamujeme s malým pohublým chlapcem, jehož jediným cílem je přežít ve světě plném ohrožení ze strany nejbližšího okolí. První autorovy vzpomínky sahají až do jeho raného dětství, které s sebou nese obrazy spojené se starostlivou a pečující matkou vytvářející bezpečný a spokojený prostor pro život všech svých dětí. Ačkoli se toto období radikálně pro Davida změní, možná tyto rané zážitky poskytují pevný základ jeho pozdějšího vnitřního odhodlání a nezdolné snahy překonávat nesnáze osudu. Pocity bezpečí a lásky jsou postupně měněny na zážitky napětí, neustálého strachu a boje o vlastní život. Matka se malému chlapci mění před očima, propadá alkoholu a chlapec čelí jak hrubým fyzickým útokům, tak emocionálnímu strádání. Ani vlastní otec, který přihlíží týrání chlapce, mu nedokáže poskytnout dostatečnou oporu a ochranu před násilnou matkou. Sledujeme tak vnitřní boj chlapce, který musí spoléhat pouze sám na sebe, předvídat každou další vteřinu a bez protestů plnit matčiny příkazy. Výhružky a ponižování se stupňují, neexistuje žádné bezpečné místo, na kterém by si chlapec mohl alespoň na chvíli odpočinout a načerpat síly, které ubývají i nedostatkem potravy. Postupně se přidávají vážná zranění a prohlubuje se pocit bezmoci. Současně se u sourozenců a spolužáků začnou vyskytovat stejné vzorce chování jako ze strany matky. Chlapec se tak propadá, nenávidí ostatní, ale především nenávidí sám sebe a přeje si zemřít. Liknavost okolí k osudu chlapce společně s jeho trýznivým strachem nedává šanci po několik let se z tohoto bludného kruhu dostat. Avšak i přesto se najdou jednotliví lidé, kteří si všímají a osud chlapce jim není zcela lhostejný.

Smutný a ponurý příběh plný nesnadno uvěřitelných situací nás přivádí do světa dětí, které si procházejí zkušeností týrání v rodinném prostředí. Významným upozorněním celé knihy je zachycení dětského niterního prožívání, které je plné svazujícího strachu, a které nedovoluje říci si o pomoc. Doslov knihy patří Torey L. Hayden, autorce známých publikací o terapeutické práci s dětmi, která shrnuje důležitost citlivosti k příběhům malých dětí následovně: “Teprve když připustíme existenci zneužívání dětí, můžeme začít vidět malé chlapce a dívky mezi námi, kteří potřebují být vyslyšeni způsobem, jehož se Daveu Pelzerovi nedostalo.”

Kniha je vhodná pro pracovníky všech pomáhajících profesí, kteří se setkávají s dětmi ohroženými týráním, významná však může být i pro samotné oběti, které mohou v hlavní postavě nalézt naději v někom, kdo si prochází podobným životním údělem jako ony samy.