Luna má dvě děti, které vychovávají víc její rodiče než ona sama, ale Luna to považuje za samozřejmost a laskavost pro ně, aby prý měli životní náplň v důchodu a užili si vnoučata. Nezná učitele ani rodiče spolužáků svých dcer, tráví s nimi málo času a víc společných zážitků má s kamarádkou nebo s kolegy než s rodinou, ale nevadí jí to. Je rozvedená, vychutnává si vztah s přítelem Noelem, miluje pohodlí, mejdany a tvrdí, že ve třiceti pěti přece zábava nekončí.
Ale když si konečně všimne, jaké filmy nebo jídlo mají její dcery rády a že láska s Noelem má vážné trhliny, může být pozdě. Lunin nekonečný egoismus, absence empatie, mateřské péče, přenášení povinností i zodpovědnosti na jiné i bezohlednost vůči nejbližším se jí vrátí, když to čeká nejméně.
Pochopí, co je v životě skutečně důležité?