„To nejlepší, co terapie může udělat, je pomoci nám lépe se poznat, přijmout, co víme, a dát nám nástroje, abychom změnili nebo obrousili ty naše součásti, které brzdí naši schopnost užitečně žít, pracovat a milovat – což je samo o sobě nemalý úspěch“ (Rubin, 2017, 179).

Po dočtení této knihy přišlo velké nadšení a zklamání. Zklamání přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že na českém trhu nejsou k sehnání další autorčiny tituly. A to nadšení? Jedná se o čtivé příběhy z praxe psychoterapeutky, která se nebála překračovat uměle vytvořené hranice psychoanalýzy, a která se slepě nedržela diagnostických nálepek. V příbězích svých pacientů poukazuje na jádro terapie – vztah, který si pacient s terapeutem vybudují. Z toho vztahu však netěží jen pacient, ale mnohdy i samotný terapeut. Příběhy se postupně dotýkají témat smrti, handicapu, rasy nebo složitých rodinných komplexů. Jako začínajícího psychologa mě potěšila upřímnost, se kterou je kniha psaná. Ke čtení bych ji doporučila jak budoucím zájemcům o psychologické povolání, tak potenciálním terapeutickým klientům. Kniha totiž vyvrací mylné představy o „magických“ schopnostech terapie nebo i samotného terapeuta. Za to ale citlivě ukazuje sílu lidskosti a benefity, které vyplývají z poctivě vybudovaného vztahu mezi klientem a terapeutem.

Příběhů pacientů, kteří docházejí na psychoterapii, je napsáno již velké množství. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, co se vlastně během sezení honí v hlavě terapeutovi?

Lillian B. Rubin byla americká psychoterapeutka, profesorka a socioložka, jejíž knihy vycházejí především z vlastních zkušeností a dlouhých let praxe. Její kniha Muž s nádherným hlasem může tedy čtenáři nabídnout autentický pohled do hlubin terapeutovy duše a odkrýt aspoň zlomek toho, co se děje za zavřenými dveřmi během terapeutického sezení.

Kniha je souborem šesti povídek popisujících příběhy klientů. Každá z nich pojednává o tom, jak probíhá konkrétní terapie a jak je někdy těžké pohlídat si své vlastní hranice a vymezit vztah, který během terapie vzniká. Autorka navíc vybrala příběhy, které pro ni byly obzvláště náročné a které přijala jako výzvu. Musela se totiž dle vlastních slov potýkat s tím, že klient očekává více, než by měl, a terapeut současně slibuje více, než ve skutečnosti umí a může poskytnout.

Vyjma této – hlavní – části kniha disponuje také dvěma více teoretickými kapitoly. V úvodu knihy autorka popisuje, jakým způsobem se provádí terapie a jak je obtížné zvolit pro konkrétního klienta tu nejlepší cestu. Závěr knihy pak doplňuje kapitola nazvaná „Proč terapie funguje?“.

Autorčin záměr napsat knihu z tzv. druhé strany pohovky považuji za velice přínosný, neboť je takových publikací opravdu málo. A přitom nejen budoucí psychologové a terapeuti, ale i lidé z řad klientů určitě již někdy zatoužili po tom dozvědět se více o průběhu sezení očima terapeuta. Používání první osoby v knize navíc umožňuje čtenáři vžít se do jednotlivých příběhů a prožít si je tak trochu na vlastní kůži. Rubinové se také povedlo vyhnout se nadměrnému používání odborných termínů; kniha se tedy bude příjemně číst nejen odborníkům v dané profesi, ale i veřejnosti neodborné.

Subjektivně knihu hodnotím velmi kladně: čte se velmi příjemně a nabízí nový, neotřelý vhled do psychoterapie. Protože bych se jednou sama této profesi věnovala, bylo pro mě velmi zajímavé přečíst si, jaké jsou prožitky někoho jiného v situacích, které mě snad jednou také čekají. To, že je kniha napsána velmi čtivou formou, je už jen malou třešničkou na dortu.

Autorka se chce a asi i potřebuje podělit se čtenáři o svou cestu psychoterapeutky. Seznamuje je se svou pracovní cestou od samých počátků, od prvotních nejistot po získávání zkušeností až po samostatnou praxi zkušené terapeutky.

Lillian Rubin zdůrazňuje, že terapeutický vztah se od ostatních vztahů liší, „kvůli jeho zvláštní podstatě a emocionální energii, která při něm vzniká, jsou nutná nějaká pravidla pro regulaci chování obou stran“. Snaží se prezentovat terapeutický proces tak, jak jej vnímá, jak ji naučila praxe, nebagatelizuje svou práci a ani ji nepovyšuje na mytické umění. Představuje svůj proces, který ji po získání potřebné kvalifikace a oprávnění vedl dál. Připomíná, že „tato práce zřejmě nějakým způsobem každého terapeuta láká proto, aby se zabýval nejen problémy lidí, kteří sedí naproti v křesle, ale aby se vyrovnal i se svými osobními problémy“.

Chce nabídnout své zkušenosti o tom, co si vzájemně dávají a berou klient s terapeutem, o konfliktech, o náročných úsecích a fázích. U nás bychom spíše používali pojmenování klient, autorka se drží slova pacient, ale rozdíl mezi nimi zde hledat nemusíme.

Podrobně čtenářům přibližuje šest příběhů ze své praxe. Představují či dokreslují témata, s nimiž se při práci setkává každý terapeut, např. přenos a protipřenos (Bílý kloubouk), význam prvního telefonátu pro zahájení osobní práce (Muž s nádherným hlasem), nečekaný vývoj spolupráce, s nímž nepočítáme a vlastně ani nevíme, zda je to tak dobře nebo špatně (Žena, která nebyla). Připomíná, že někdy prostě neexistuje dobré, ani špatné řešení (Žít nebo zemřít). Věnuje se i problematice, s níž nemáme mnoho zkušeností: překračování kulturních, sociálních hranic a tradic (Překročit hranici).

Poukazuje na věčnou pravdu a zatvrzelý mýtus o tom, že terapie by podle mnoha laiků měla člověka změnit, vyléčit, definitivně zbavit potíží – poukazuje na to, že náhled, poznání, informace, terapeutický prožitek sice mohou být důležité, avšak „samo o sobě nám to neumožní žít produktivněji; záleží totiž na tom, co s těmi znalostmi uděláme“.

V závěru se zamýšlí nad tím, proč a jak terapie funguje – a to, „díky čemu terapie funguje, je opravdu terapeutický čin“. Terapie nám může pomoci, abychom se lépe poznali, abychom přijali, co víme, nabízí nástroje na další cestu životem.

Kniha nabízí čtivý, poutavý a také vlídný a lidsky pojatý pohled do světa psychoterapie, prezentovaný s pokorou a zdánlivou obyčejností.

V češtině byla publikována pouze tato kniha autorky (v originálu vyšla v roce 2004), v angličtině vydala řadu knih k tématu hranic a přechodových procesů v různém pojetí, tato oblast je její doménou: Just Friends: The Role of Friendship in Our Lives (1985), Intimate Strangers: Men and Women Together (1990), Erotic Wars: What Happened to the Sexual Revolution? (1991), Worlds of Pain: Life in the Working-Class Family (1992), Families on the Fault Line (1994), The Transcendent Child: Tales of Triumph Over the Past (1997).

Dagmar Brejlová, psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

www.brejlova.cz/