Kolegům ani kamarádům svoje knížky zásadně nepůjčuju, protože se mi nevrací, klasika (kdo má mojeho Petersona, udav se s ním už, dík). Tuhle knížku jsem si ale přivezla do kanclu a jsem velmi ready vrazit ji do ruky komukoliv, kdo o to bude mít zájem, protože nic tak dobrýho jsem nečetla od té doby, co Tereza Tornádová smazala svoje facebookové příspěvky o holkách z diagnosťáku.

Začala jsem číst,když jsem ráno nasedla do metra. Po cestě se mi chtělo tak třikrát brečet. A než jsem dojela do práce, byl ze mě jiný člověk.

Knížka je to útlá a obsahuje přesně dvě věci - příběhy z praxe, které na vás zaútočí na osobní úrovni, a základní info o tom, jak v téhle zemi funguje náhradní péče o děti a jak se to vůbec může stát, že se tam dostanou. Některé odpovědi vás překvapí. Všechny příběhy z praxe vás dostanou.

Autora jsem nikdy neviděla, ale tuším, že to bude bezskrupulní týpek. To cenim. Některé popisované přístupy ale nejspíš nebudou fungovat všem. Pracují se mnou převážně mladé drobné holky (při onboardingu máme svůj typ, říkáme mu "letuška"), bez tréninku v sebeobraně. Není špatně, že si nenechají v rámci bezpodmínečné lásky nafackovat nebo zlomit nos, to bych jim zas křivdila.

Tl;dr: pořád p*ča jsem, ale dojatá aspoň

" Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči - o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutí dospělých i o možných lepších volbách. "

Je to kniha o tom, jak moc můžeme jako rodiče ublížit těm, které máme v prvé řadě za každou cenu chránit. Tato kniha ve mně rozvířila neskutečně mnoho emocí. Příběhy dětí byly smutné, protože většinou neměly šťastný konec, ať už byla na vině primární rodina, odborní pracovníci v různých zařízeních pro děti nebo celková necitlivost platné legislativy v ČR. Proto, milujme své děti, co to jde, protože komu jinému bychom měli naši lásku dát, když ne těm, které jsme pomocí zázraků přírody stvořili.

Můj velký obdiv patří všem pracovníkům v těchto sférách, a všem moc přeji, ať nejsou pi*e, ale odborníci, kteří svou práci milují. Díky za tuto knihu a možnost nepatrně nahlédnout do další části naší společnosti.

A rada autora je jasná:

" Dávejte dětem na vědomí, že jsou milovány, ať se děje cokoli. Pocit naprostého přijetí a neohrozitelné, nezničitelné, bezpodmínečné lásky jim pomůže lépe zvládnout jakékoli náročné období. "

Kdybych na knihu “Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi” od Tomáše Morávka psala tradiční recenzi, napsala bych, že se se hezky a rychle čte, nemohla jsem ji odložit a "zhltla" za jedno odpoledne. Skládá se z delších kapitol, které popisují zkušenosti autora, a kratších kapitol, které poskytují základní vysvětlení, co jsou to zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), proč se tam děti dostávají, co je to Klokánek a další stručnou teorii k výchově dětí.

Autor knihy, Tomáš Morávek je vychovatel s bohatou praxi v různých zařízeních pro děti a ředitel organizace (Ne)ohrožené děti, z.ú., který se k práci s dětmi dostal skoro náhodou. „Skoro“, protože náhody neexistuji, že jo. Kdysi se Tomáš Morávek živil herectvím a moderováním a na jeden z festivalů byly pozvány děti z Klokánků. Tehdy ani nevěděl, co ty Klokánky jsou, ale potkal jednu holčičku právě z Klokánku, které slíbil, že tam za ni přijde. Tímto příběhem začíná i kniha, plná autentického vyprávění, emocí a upřímnosti. Snad jediná věc, kterou bych mohla vytknout, je zmínka odměn a trestů v kapitole o výchovných postupech.

Tuhle knihu bych neviděla jako přesný návod na to, jak pracovat s dětmi, ale spíše jako inspiraci k samotnému postoji dospělého ve vztahu s dítětem. Autor má nádhernou intuici, která mu umožňuje být „citlivý a zároveň pevný“. Na vlastním příkladě (a ne bez sebekritiky) autor ukazuje, co znamená motto „Silnější vždy chrání slabšího“. Je to kniha-inspirace jak být zodpovědnou pečující alfou, o kterou se děti mohou opřít, které mohou věřit. Bohužel se alfa instinktu nemůžeme naučit, můžeme ho jen vyhledat uvnitř… Ale knihy, filmy a příběhy pomáhají alespoň představit si, jak je to, být alfou nebo být v péči alfy. Když tu mluvím o alfě, mám na myslí nejen dominanci, ale vřelou péči, zodpovědnost a samozřejmě vedení a proaktivní tvorbu vztahu ze strany dospělého. Pečující alfa rozumí opravdovým potřebám dítěte a je odpovědi na ně. A tahle kniha to krásně znázorňuje a hezky doplní náš seznam zdrojů k tématu.