http://www.casopisagora.cz/2019/02/neklidna-mysl-muj-pribeh-bipolarni-poruchy/

S obdivuhodnou upřímností, humorem ale i laskavostí vypráví Kay Redfield Jamison svůj životní příběh plný silných zážitků a zvratů. Vykresluje svůj život se všemi úspěchy i pády v neuvěřitelně čtivé knize Neklidná mysl s podtitulem Můj příběh bipolární poruchy. Autorka je americká klinická psycholožka a psychoterapeutka zaměřující se na studium, léčbu a terapii bipolární afektivní poruchy. Její profesní směřování bylo silně ovlivněno vlastní zkušeností s bipolární afektivní poruchou, která se u ní projevovala již od dospívání.

Popisuje své rodinné zázemí, první lásky, léta studií, vývoj profesního zaměření, boj s neochotou užívat medikaci, vyrovnávání se s nemocí a její přijetí jako součást svého života. Z textu je patrné, že autorka ušla dlouhou životní cestu, během níž prožila mnohá období intenzivních a plných okamžiků podbarvených manickými fázemi své nemoci. Časy plné večírků, hýření, probdělých nocí, skvělých nápadů a plánů. Ukazuje ale i odvrácenou stranu bipolární poruchy, nekontrolovatelné záchvaty nakupování, násilí, ztrátu náhledu na reálný svět, temné a ničivé deprese, všudypřítomnou únavu, beznaděj i pokus o sebevraždu.

Jamison klade v knize obrovský důraz na přítomnost laskavých, milujících, pečujících a odpouštějících lidí ve svém životě a popisuje, jaký vliv měli všichni její blízcí na schopnost se s bipolární poruchou vypořádat. Přesto je jasné, že pomoc bližních není vším. Autorka prokázala během života nejednou obrovské množství odhodlání a vůle, díky kterým se dostala až na post profesorky psychiatrie na John Hopkins University School of Medicine, nikdy se nevzdala a překonávala všechny nástrahy života s bipolární poruchou.

Kniha je také báječným příkladem, jak se naučit přijmout sebe sama takový, jaký jsem. A jak mluvit o svém duševním onemocnění se svými blízkými, ale i s veřejností. Jedná se o skvělou ukázku toho, že život s duševním onemocněním může být plnohodnotným životem plným radostných okamžiků, úspěchů a lásky. Kniha může být jistě velmi cenná nejen jako náhled do světa člověka s bipolární afektivní poruchou pro studenty psychologie, ale i pro každého, koho zajímá autentický příběh o lidské síle a odvaze. Příběh o schopnosti přijmout své duševní onemocnění může být pozitivním zdrojem i pro každého, kdo se sám potýká s psychickými potížemi a hledá svou cestu k zotavení, ale i pro všechny, kdo mají někoho takového ve svém okolí.

Každý z nás se někdy setkal s nepříjemnou změnou nálad. V jednu chvíli je nám dobře, jenže pak na nás z ničeho nic padne smutek a všechno ztrácí smysl. Ani zdaleka se to však nedá srovnat s děsivými příznaky bipolární poruchy. Touto závažnou nemocí trpí stále více lidí. Jednou z nich je i americká klinická psycholožka Kay Redfield Jamison. Ve své autobiografii Neklidná mysl ukazuje to, jaká bipolární porucha ve skutečnosti je. Líčí boj s touto nemocí, odmítáním léčby a se sebou samou.

Bipolární porucha, dříve nazývaná maniodepresivní psychóza (či maniodeprese), je psychická nemoc, při které se střídají stavy mánie a deprese. Je to onemocnění na celý život, jehož léčba je poměrně obtížná a naprosto nezbytná. Zatímco během mánie zažívá člověk zvýšenou euforii, zrychlené myšlení, sníženou potřebu spánku a jedná velice impulzivně, upadá při depresích do hlubokých stavů smutku. Zažívá pokles zájmu o svět i život obecně a často dochází až k sebevražednému jednání. Fáze se mohou střídat bezprostředně za sebou, přičemž každá trvá v rozpětí několika dní, týdnů až měsíců.

Autorka knihy s neuvěřitelnou otevřeností popisuje nejen průběh nemoci, ale i svůj osobní život. Přestože je mu věnováno mnohem více prostoru než nemoci samotné, je nezbytný pro pochopení toho, čím si ona i ostatní pacienti prochází. Bipolární porucha drtivě zasahuje do každého aspektu života. Rozpadající se vztahy, neschopnost normálně fungovat v práci i běžném životě a nepochopení ze strany blízkých, jsou jen malou součástí obrovského problému. I přes to se v celé situaci snaží hledat alespoň něco pozitivního. Přijít na důvod, proč nemoc existuje a jak z ní vytěžit co nejvíce dobrého.

Přestože vystudovala klinickou psychologii, vyučovala na univerzitě a pracovala s ostatními pacienty, sama si své vlastní problémy dlouho nepřipouštěla. Kritizovala a odsuzovala ty, kdo odmítali jakoukoliv léčbu, zatímco sama své léky několikrát vysadila. Upadala do stále hlubších depresí, které nakonec vyústily až v pokus o sebevraždu. Ač může kvůli svému počátečnímu přístupu působit nesympaticky a pokrytecky, po přečtení celé knihy jsem změnila svůj názor. Myslím, že jsou to právě všechny tyto zkušenosti, které z ní udělaly lékařku, co své práci skutečně rozumí a je schopná pochopit problémy těch, kdo za ní přichází.

Jak sama autorka v jedné části knihy zmiňuje – otevřít se před celým světem stálo opravdu hodně odvahy. Riskuje nejen odsouzení v osobní rovině svého života, ale i v té pracovní. Myslím, že za tento krok si zaslouží velký kus obdivu. Ukazuje, že i největší odborníci dělají chyby. Že i profesionálové mnohokrát šlápnou vedle. Ale ze všeho nejvíc ukazuje naději, která se dá najít i v těch nejtěžších chvílích.

ZÁVĚR

Hodnocení: 7/10

VE ZKRATCE

Kniha se v některých částech četla trochu hůře a kostrbatě. Ty, které zajímá především samotná nemoc může odradit nedostatek prostoru, který je jí věnován a větší soustředěnost na osobní život autorky. Přesto si myslím, že je tato krátká kniha díky své upřímnosti a otevřenosti přínosná pro všechny, kdo se o problematiku zajímají.

Z mého pohledu...

Bipolární, dříve maniodepresivní, porucha je psychické onemocnění, při kterém se střídají stavy mánie a deprese. Jedná se o poruchu nálad, kdy ve stavu mánie člověk pociťuje euforickou, místy až nepřiměřeně veselou náladu a ve stavu deprese naopak ztrácí zájmy, je nepřiměřeně unavený a patologicky smutný. A je jen několik z mnoha možných příznaků.

Autorka této knihy popisuje svůj život právě s bipolární poruchou a je až nezvyklé, jak otevřeně dokáže o všem mluvit. Osobně mám pocit, že psychické zdraví je stále ještě docela tabu a jsem proto ráda za každou takto otevřenou a upřímnou publikaci. Kromě samotného průběhu nemoci ale vypráví hlavně o tom, jaký to mělo vliv na její okolí a osobní život a čtenáři tak přibližuje, čím si ona i ostatní lidé s touto poruchou prochází. Je tomu sice věnována větší část, než samotné nemoci, ale pro pochopení je to nezbytné.

Naprosto mě ale dostala svým v uvozovkách pozitivním pohledem na celou věc - i přes to, jak zle jí mnohdy bylo, snažila se vždy najít nějaký důvod - proč bipolární porucha existuje, proč zrovna ona a především jak z toho všeho vytěžit co nejvíce a své poznatky předat dalším.

Je až neskutečné, jaký jsem při čtení měla pocit. Autorka vše tak dobře popisovala, že jsem až měla pocit, jako bych přesně věděla, jaké to je. Jak se cítila. Tohle samozřejmě nikdy vědět nebudu, ale povedlo se jí mi samotný průběh přiblížit natolik, že mám pocit, jako bych jí rozuměla.

Musím říct, že mě to po dočtení trochu vzalo a neměla jsem úplně dobrou náladu. Protože tohle není veselé čtení. Dalo mi to ale jednu hlavní myšlenku - Nevzdávat se, i když to někdy bude těžké, a snažit se najít i ve všem špatném něco dobrého.

Za mě by bylo možná fajn knížku protáhnout o pár desítek stran a trochu více se věnovat prožívání samotné nemoci. Jinak ale nemám v podstatě co vytknout a knihu mohu rozhodně doporučit.