Jamison, Kay Redfield: Neklidná mysl - autor recenze:
https://www.kukatko.cz/recenze-neklidna-mysl-kniha-o-boji-se-sebou-sama/
Každý z nás se někdy setkal s nepříjemnou změnou nálad. V jednu chvíli je nám dobře, jenže pak na nás z ničeho nic padne smutek a všechno ztrácí smysl. Ani zdaleka se to však nedá srovnat s děsivými příznaky bipolární poruchy. Touto závažnou nemocí trpí stále více lidí. Jednou z nich je i americká klinická psycholožka Kay Redfield Jamison. Ve své autobiografii Neklidná mysl ukazuje to, jaká bipolární porucha ve skutečnosti je. Líčí boj s touto nemocí, odmítáním léčby a se sebou samou.
Bipolární porucha, dříve nazývaná maniodepresivní psychóza (či maniodeprese), je psychická nemoc, při které se střídají stavy mánie a deprese. Je to onemocnění na celý život, jehož léčba je poměrně obtížná a naprosto nezbytná. Zatímco během mánie zažívá člověk zvýšenou euforii, zrychlené myšlení, sníženou potřebu spánku a jedná velice impulzivně, upadá při depresích do hlubokých stavů smutku. Zažívá pokles zájmu o svět i život obecně a často dochází až k sebevražednému jednání. Fáze se mohou střídat bezprostředně za sebou, přičemž každá trvá v rozpětí několika dní, týdnů až měsíců.
Autorka knihy s neuvěřitelnou otevřeností popisuje nejen průběh nemoci, ale i svůj osobní život. Přestože je mu věnováno mnohem více prostoru než nemoci samotné, je nezbytný pro pochopení toho, čím si ona i ostatní pacienti prochází. Bipolární porucha drtivě zasahuje do každého aspektu života. Rozpadající se vztahy, neschopnost normálně fungovat v práci i běžném životě a nepochopení ze strany blízkých, jsou jen malou součástí obrovského problému. I přes to se v celé situaci snaží hledat alespoň něco pozitivního. Přijít na důvod, proč nemoc existuje a jak z ní vytěžit co nejvíce dobrého.
Přestože vystudovala klinickou psychologii, vyučovala na univerzitě a pracovala s ostatními pacienty, sama si své vlastní problémy dlouho nepřipouštěla. Kritizovala a odsuzovala ty, kdo odmítali jakoukoliv léčbu, zatímco sama své léky několikrát vysadila. Upadala do stále hlubších depresí, které nakonec vyústily až v pokus o sebevraždu. Ač může kvůli svému počátečnímu přístupu působit nesympaticky a pokrytecky, po přečtení celé knihy jsem změnila svůj názor. Myslím, že jsou to právě všechny tyto zkušenosti, které z ní udělaly lékařku, co své práci skutečně rozumí a je schopná pochopit problémy těch, kdo za ní přichází.
Jak sama autorka v jedné části knihy zmiňuje – otevřít se před celým světem stálo opravdu hodně odvahy. Riskuje nejen odsouzení v osobní rovině svého života, ale i v té pracovní. Myslím, že za tento krok si zaslouží velký kus obdivu. Ukazuje, že i největší odborníci dělají chyby. Že i profesionálové mnohokrát šlápnou vedle. Ale ze všeho nejvíc ukazuje naději, která se dá najít i v těch nejtěžších chvílích.
ZÁVĚR
Hodnocení: 7/10
VE ZKRATCE
Kniha se v některých částech četla trochu hůře a kostrbatě. Ty, které zajímá především samotná nemoc může odradit nedostatek prostoru, který je jí věnován a větší soustředěnost na osobní život autorky. Přesto si myslím, že je tato krátká kniha díky své upřímnosti a otevřenosti přínosná pro všechny, kdo se o problematiku zajímají.