Mezi potomky Ernesta Hemingwaye se stalo zvykem, že se po vzoru slavného předka vydávají na spisovatelskou dráhu. Činí tak ale s tím, že námětově všichni čerpají z rodinného života.

Po poměrně zdařilé próze z pera Ernestova vnuka Johna je tu s prvotinou vnučka Mariel. Přichází však s nepříliš hodnotnou novelou Neviditelná dívka, která je především souhrnem výčitek na konto vlastní rodiny.

Román Hemingwayové, který u nás vyšel před třemi roky, vzpomínal na vyrůstání a život v rodině slavného spisovatele. Byl poutavý, vzpomínky s odstupem analyzoval, snažil se o pochopení mnohdy nešťastných událostí, snažil se o hledání příčin rodinných problémů.

Hemingwayová se svým dílkem pravděpodobně snaží vzkázat všem dívkám vyrůstajícím v problematických rodinách, že ani ona neměla na růžích ustláno. Rodiče se potýkali se závislostí na lécích a alkoholu, panovaly mezi nimi vyhrocené vztahy, starší sestry bojovaly jedna s drogovou závislostí, druhá s anorexií. Autorka sama v důsledku panických ataků polykala prášky, které ji dovedly k poruše příjmu potravy.

Veškerou důvěryhodnost svého psaní Hemingwayová shazuje prvními větami autobiografie, ve kterých vzpomíná na den, kdy byla přivezena z porodnice domů. Prý si už v ten okamžik uvědomovala tíživý osud rodiny, nenávist sester a neuspokojivou budoucnost, která ji čekala.

Kniha Neviditelná dívka postrádá tradiční formu zápletky a rozuzlení. To ale není tak velký problém. Ten je v postavě nedůvěryhodné vypravěčky, kterou autorka vtělila do malé holčičky představující ji samotnou v dětských letech. Utrápené děvče znovu prožívá klíčové okamžiky dětství, dokáže je však očima dospělé ženy reflektovat. V této rovině příběh sklouzává k jakési příručce či učebnici špatného dětství s ukazovákem jasně směřujícím na členy rodiny jako viníky.

V rovině nahlédnutí za oponu jedné slavné rodiny nese kniha značně bulvární nádech. Autorka rozdělila postavy na dobré a špatné, přičemž ostatní označila za viníky a sebe samu za oběť. Možná má pravdu, možná je kniha formou jejího osobního vyrovnání se s rodinnou minulostí. Čtenáři však má pramálo co nabídnout.

Hodnocení: 35%

Lucie Zelinková
https://www.novinky.cz/kultura/423037-recenze-hemingwaye-by-vnucka-mariel-zklamala.html

Recenze byla zpracována pro Novinky.cz a denník Právo

Autorku Mariel Hemingway si čtenář pravděpodobně spojí především se jménem Ernsta Hemingwaye, jejího slavného dědečka. Nejen osud tohoto významného spisovatele, ale i další často až hořkosladké příběhy nejbližší rodiny Mariel vytváří červenou nit příběhu knihy Neviditelná dívka.

Neviditelná dívka díky poutavému vyprávění autorky přináší možnost pochopení v uvažování dospívajících. A že se Mariel Hemingway mohla rozepsat opravdu o mnoha strastech dospívání! Jednotlivé kapitoly knihy Neviditelné dívky jsou poskládány z nejdůležitějších momentů života Mariel a vytváří mnohdy až dojemný příběh dospívající dívky. Na jedné straně kniha přináší nostalgii dospívání, na druhé obohacuje čtenáře o pozoruhodně přesný popis prožívání jedince čelícího těžkým osudům svých blízkých. Popisované události v životě spisovatelky líčené z jejího úhlu pohledu jsou založeny na skutečných zážitcích, a působí tak jako velmi dobře a autenticky zpracovaný deník.

Na knize je pozoruhodné, že není důležité, zda si ji přečtete jako dospělý či dospívající. Pro dospělého čtenáře je kniha provázením toho, co možná zapomněl a co si možná vybaví při čtení jednotlivých kapitol. Mariel si oblíbíte jak pro její naivitu, tak i nevinnost ve snaze o vytvoření šťastné a spokojené rodiny. Přináší možné pochopení toho, jak dospívající vnímají události kolem sebe a jak na ně působí vztahy s rodiči, sourozenci a přáteli. V neposlední řadě vede k uvědomění, co vše z okolí dospívající vnímají a jaký to na ně může mít dopad.

Na druhé straně je Neviditelná dívka jednou z knih přibližující se čtivou formou dospívajícím, kteří mohou řešit podobná témata i ve svém životě. Autorka se nevyhýbá ničemu od alkoholismu, přes vztahy s vrstevníky a první lásky, až po vážná psychotická onemocnění či onkologické obtíže. Možná právě forma hlubokého příběhu, sdíleného očima Mariel, může poskytnout dospívajícím nahlédnutí na svůj vlastní život a zjištění, že mohou nalézt skrze řádky knihy někoho, kdo to má v životě podobně jako oni. V knize naleznou především velmi dobře líčené pocity spojené s jednotlivými událostmi, kterým čelí v průběhu dospívání. Mohou naleznout porozumění, oporu a pocit, že v budoucnu může být lépe.

Vyjadřování autorky působí jednoduchým dojmem a kniha se čte jedním dechem. Na druhé straně ovšem nepostrádá ani velmi podnětné úvahy nad samotnými událostmi v životě, se kterými se může setkat kdokoli a kdykoli.

Příběh Mariel může napomoci předat alespoň základní poselství, platné pro všechny – žádné dítě by na strasti, se kterými se setkává, nemělo být samo. Autorka skrze dospívající Mariel promlouvá ke všem a podporuje myšlenku, aby se obrátily na někoho, kdo jim v náročných situacích může pomoci či poskytnout porozumění. Činí tak jak skrze poutavý příběh, tak i praktickou cestou, a to přímo odkázáním (v podobě seznamu uvedeného na konci knihy) na organizace věnující se problematice dětí a dospívajících. Kniha se tak může stát pro odborníky jedním z velmi jemných a nenápadných nástrojů pro přiblížení pomoci dospívajícím.

Gabriela Míková
casopisagora.cz/2016/10/mariel-hemingway-neviditelna-divka/

Recenze byla zpracována pro časopis Agora