Říkala jsem si, že bych o téhle knize mohla mluvit dlouze, ale ono u ní stačí i pár krátkých vět, které řeknou vše.
Smrt půvabného média z Nakladatelství Portál je kniha, kterou ocení hlavně čtenáři poctivých detektivek. K tomu připočteme kouzlo staré Vídně z dob Rakouska - Uherska a poetičnost celého vyprávění.
Frank Tallis je britský spisovatel a klinický psycholog. Zde své zanlosti krásně ukázal a vám naservíruje pátrání po vrahovi, který zmizel ze zamčeného pokoje. Nechal za sebou mrtvé děvče, které koketovalo se záhrobím. Jenže kdo si mohl přát smrt tak půvabného tvora?
Mě si kniha získala nejen svou obálkou, ale hlavně příběhem. Nakonec mi bylo i jedno, kdo za tím vším stojí. No tedy, jo a ne. Měla jsem podezření, ale netrefila se. Hlavně se mi ale líbila atmosféra celé knihy. Jako byste sami byli ve staré Vídni, kdy jezdí drožky, cinká tramvaj a vy si můžete po celém dni zajít třeba na oblíbený Sacher dort.
Jsem tedy moc zvědavá, jak bude tahle série pokračovat. Jedná se totiž o první díl Zápisky vídeňského psychoanalytika

Anglický spisovatel a klinický psycholog , který má na svém kontě již několik románů a psychologických publikací. V České republice po dlouhé době začalo autorova díla vydávat nakladatelství Portál, které se rozhodlo čtenářům jako první představit autorovu precizní publikaci Posedlost láskou a jiná znepokojivá odhalení (recenze). Jelikož jsem knihu četla a autor si mě svým vypravěčským umem velmi získal, toužila jsem přečíst si od něj i nějakou beletrii. Radost mi tak udělalo, že letos nakladatelství Portál vydalo detektivku ze staré Vídně s názvem Smrt půvabného média, na níž se autor tedy rozhodně vyřádil v tom nejlepším smyslu.

Vypravování v er-formě je velmi poutavé, chytré a lehce poetické, když kupříkladu přirovnává černá oblaka ke zkáze Pompejí. Je poznat, že autor má načteno, nastudováno a umí to se slovy. Řemeslně je dílo naprosto úžasně zvládnuté a nadchne nejen nenáročné, ale především i náročnější čtenáře. Sama kniha, která je poměrně robustní, je dělená na šest částí, která nepostrádají pojmenování. 

První část Bůh bouří nás tedy zavádí do Vídně, přímo do života inspektora doktora Liebermanna. Ten, jak už zmiňuje anotace, se zná se Sigmundem Freudem. Zmínění tohoto geniálního lékaře potěší všechny, kteří mají k psychologii alespoň trochu blízko. Zatímco Liebermann debatuje se svým otcem Mendelem u jídla, řeší svůj život a postupně vás vtahuje do děje. S lehkostí a jistotou, kterou Tallis svá vypravování vždy obestírá. 

Kapitoly, týkající se ústředních hrdinů Liebermanna a Rheinhardta se nestřídají pravidelně. Rheinhardt se objevuje ve druhé kapitole, kde se jímá vyšetřování neobvyklého případu. Jak již napovídá název, tak se jedná o smrt půvabného média, slečny Löwensteinové. 

Odnese mě do pekla bez naděje na vykoupení. (Str. 26)

Očekávaně autor vytvořil vynikající charaktery, které nepostrádají živelnost a upřímnost. Věříte jim jejich charaktery i osobní život, snadno vás přesvědčí o tom, kdo jsou. Ta psychologie je úžasná, ale očekávaná, protože je to autorovým denním chlebem  a bylo by špatné, kdyby u knihy své řemeslo tak kvalitně nepoužil. I díky umu Franka Tallise a titul stáčí až k psychothrilleru. 

Román dosahuje více než jednoho žánru a tak vás nepřekvapí, že dějová linie se netýká jen detektivního vyšetřování. Autor přednáší životy svých hrdinů, zmiňuje podstatné i maličkosti, které jsou zajímavým dokreslením celistvého příběhu. Pokud máte v oblibě horor, také si přijdete na své. Hororové prvky a spiritualita jsou tématy, která se mi těžko posuzují, protože hororové knihy obvykle nečtu. Já tedy byla vystrašená a uchvácená, ale netuším, jestli pasáže stejně tak zapůsobí i na otrlého čtenáře hororů. 

Frant Tallis si dal velmi záležet také na atmosféře a představení staré Vídně. Vnímáte kolemjdoucí lidi, kostkami dlážděné ulice jako byste po nich zrovna šli, vánek, vůně linoucí se z obchodů s občerstvením. Natolik dobře umí autor psát a ztvárnit svůj reálný svět. 

Co se týče vyšetřování, tak se jedná v podání Oskara Rheinhardta o starou dobrou školu, kdy opravdu navštěvuje místa činu, vyslýchá, promýšlí a koná. Nic vám tedy z thrilleru a detektivky nechybí, napětí postupně stoupá a stává se návykovějším. Děj o něco děsivějším a pod kůži se začíná vkrádat lehké šílenství, protože stejně jako dva ústřední hrdinové netušíte, co se to vlastně děje. Zavedením psychologie do děje, nejen jako vedlejší, ale svým způsobem i klíčový prvek, je naprosto perfektní a okouzlující. 

Autor má vše promyšlené a to velmi šikovným způsobem. Nic není přes čáru, ale naopak budete nadšení závěrem. Frank Tallis nezklamal. Očekávala jsem od autora hodně, protože mě vážně dost nadchnul svou psychologickou publikací. Co se týče beletrie, dokázal, že je nejen výborný klinický psycholog, ale také vynikající autor! Rozhodně doporučuji, pokud si chcete tak sofistikovanou detektivku přečíst, abyste po Smrti půvabného média sáhli. A nejen po této knižní novince, i jeho publikace Posedlost láskou a jiná znepokojivá odhalení jsou čtením, které ve vás mnoho zanechá!

Aneb nejenerotikou, romancemi a sebevzdělávacími knihami živa je Vendi coby čtenářka!Ještě jsem zapomněla na publikace pro nejmenší, ale to bych se tu vypisovalatýden. Portál umí beletrii pro dospělé, respektive beletrii obecně? Já mám totižtoto nakladatelství zaškatulkované coby zprostředkovatele převážně odbornějšíliteratury a hned posléze té dětské. Inu, objevujeme a učíme se celý život,proto nebojme se vlka nic a jdeme na to!

Škatulky jsou velice ošklivá věc! A Portál má neuvěřitelněširoký záběr nejen co se žánrů týče. Jistě, erotiku u nich nejspíš nenajdu.Tedy ne tu, kterou hltám, když mi mozek na víc nestačí, protože se jednodušečte dobře a odsýpá, pokud nenarazíte na krávovinu. Ovšem taková dobovádetektivka ze staré Vídně? To byla výzva!

„…„Myslel jsem, že na tom už jsme se shodli, profesore.“

Mathias zavrtěl hlavou.

„Já jsem, Rheinhardte, vždycky byl velkým stoupencem římského úslovífestina lente. Pospíchej pomalu.“…“

Proto jsem předem počítala, že se s knihou Franka Tallisebudu docela prát. Pravdou je, že jsem si se čtením skutečně dala na čas,nicméně autor nebyl na vině. Mohlo za to mrně, vedra a potíže se spánkem.Jestliže nechcete detektivku odbýt, je potřeba věnovat pozornost detailům.Orientovat se v ději, neplést si jména… jednoduše být vnímaví, otevření asoustředění.

„…Rheinhardt se chabě pousmál a dál si lámal hlavu s Liebermannovýmidedukcemi. „Maxi, ještě jsi prohlásil, že jsem se do toho bytu musel dostatnásilím. To je taky odhad?“

„Ne. Celý večer si nepřítomně mneš pravé rameno, což děláš vždycky,když někde vylomíš dveře. Máš ho dost pohmožděné, hádám. Příště bych je doporučovalvykopnout.“…“

Chvíli mi to tedy trvalo, všakpříběh je za mnou. Frank jich napsal několik a já upřímně doufám, že jsme senesetkali naposledy. Sedlo mi de facto vše! Prostředí staré Vídně, záhadazamčeného pokoje, vícero podezřelých i zapojení vedlejších postav a prohloubenípříběhu. Nejsme totiž jen svědky vyšetřování samotné vraždy, rovněž dostávámemožnost nahlédnout do lékařského prostředí té doby. Setkáme se se SigmundemFreudem, byť jen na chvíli. Sledujeme, jakým způsobem se léčila hysterie azároveň blíže případ jedné ochrnuté pacientky… a dost, neb riskuji spoilery.

Smrt půvabného média nabízí komplexní zážitek. Bere nás zpětv čase do období, kdy ženy ještě nesměly volit. Ba co víc, de facto anijít na univerzitu, až na slabé výjimky. Detektivní práce rovněž nebylaz nejjednodušších, neboť vyšetřovací metody byly značně… omezené.Několikrát jsem si vzpomněla na seriál Dobrodružství kriminalistiky, který měprovázel dětstvím a byl velmi fascinující.

„… Liebermannovi připadal případ Löwensteinová jako labyrint. Naslepo s Rheinhardtemtápou jeho temnými chodbami, chvílemi se jim daří zachytit stopu, po níž semohou vydat, aby se v zápětí ocitli nemilosrdně mimo jeho zdi. A ve středulabyrintu spočívá zosobnění prastarého zla a vysmívá se jejich neschopnosti…“

Zpět ke knize, která je primárním objektem mého zájmu…nádhera… po grafické stránce (přebal, desky pod přebalem…) i po té čtenářské.Výtka? Někomu by se kniha mohla zdát pomalá, nudná až zdlouhavá. Z méhopohledu autor detaily nešetřil, ovšem ani jimi neplýtval a čtenáře se nesnažilzahltit podrobnostmi a nedůležitými informacemi. Vše bylo na svém místě.Dialogy fungovaly, postav bylo akorát, i když německá jména mají tendenci se mimaličko motat. Já si to užila. Vraha jsem neodhadla. Měla jsem dva tipy a nebylto ani jeden! Ovšem byla jsem blízko co do způsobu vraždy, maličko, ale byla! Vícuž vám neprozradím. Kvalitní historická detektivka s postavami, které sivás získají, nechávají dostatek prostoru pro vaši představivost i pro dalšívývoj. Skvělá práce!

„…„Máš sice pravdu, ale je to rozumný předpoklad. Připadal ti Theo jakoněkdo, kdo je schopen vraždit?“

„Obávám se, že každý podvedený je schopen vraždy, zvlášť když ho takhlenapálí milenka.“…“

Jo a číslo? Z napsaného snad vyplývá, že krásný plnýpočet a imaginární hvězdička navrch za umožnění výletu nad rámec mýchstandardních žánrů. Za vtažení do děje a prostředí, za sympatie, které ve mněvyvolávaly některé postavy, nesympatie u některých nejmenovaných. A tleskám zakapitoly, jejichž délka není nikterak ubíjející. Velmi podařený kousek!

PS: Autor mi udělal nevýslovnou radost, neb zbožňuji Prátr!

PPS: Jak tedy praví klasik: „Jen houšť a klidně větší kapky!“