Umění být nešťastný

Umění být nešťastný

de Wachter, Dirk

Portál, 2021

299 Kč254 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

V naší době, kdy se vše točí kolem hledání štěstí a kdy dokonalost a autonomie jako by byly normou, je mnoho lidí zároveň osamělých. Autor, známý belgický psychiatr, věří, že snaha o štěstí jako cíl života je chybná. Poukazuje na to, že smutek a problémy nejsou v moderní společnosti považovány za normální jevy. Vyzývá lidi, aby se navzájem častěji podporovali a nehledali hned odbornou pomoc. De Wachter pevně věří, že smutek není psychiatrická porucha, ale součást života. Proti hledání štěstí klade usilování o smysl a význam, což jsou podle něj mnohem cennější vodítka na cestě životem. Umění být nešťastný je srozumitelná, čtivá a láskyplná kniha o jednom aspektu života, jemuž se obvykle nedostává dostatečné pozornosti.

Prof. Dr. Dirk de Wachter je belgický psychiatr a psychoterapeut v Univerzitním psychiatrickém centru na Katolické univerzitě (KU) v Lovani. Je odborníkem na systemickou a rodinnou terapii, v tomto oboru působí jako školitel a supervizor.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Inspirující pohled na štěstí a smysl života

  • Překladatel:Nováková, Milena

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1745-9

  • Počet stran / vazba:160 / Pevná

  • Rok vydání:2021

  • Kód:14204801

  • EAN:9788026217459

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze


  • de Wachter, Dirk: Umění být nešťastný - autor recenze: TOMÁŠ HUPKA

    https://dennikn.sk/blog/2341525/umenie-byt-nestastny-alebo-stastny/?ref=list

    Čo je to šťastie? Je to stav, ktorý keď dosiahneme, tak nás bude neustále sprevádzať? Je to niečo, čo možno vlastniť? Je možné sa o šťastie podeliť? Aké má miesto v našom živote a čo hovorí o nás? A akú úlohu v tom zohráva nešťastie?

    Dirk de Wachter pochádza z krajiny, kde je vysoká životná úroveň, kvalitné školstvo a výborné zdravotné a sociálne zázemie. A predsa podľa prieskumov štvrtina obyvateľstva tej krajiny hovorí o sebe, že je nešťastná. Má za sebou dlhé obdobie práce terapeuta a príbehy ktoré mu ľudia vyrozprávali, ho priviedli k hľadaniu odpovede na otázku, ako je to so šťastím – čo je to šťastie a aké miesto má v našom živote. Dnes budeme hľadať odpovede na otázky o šťastí inšpirovaní Wachterovou knihou – Umění být nešťastný…

    Okolnosti nám prajú

    Ak by sme sa pozreli na šťastie z pohľadu biológie, tak odpoveď by bola pomerne jednoznačná. V okamihu potešenia sa z malej žľazy (hypofýzy) vylučujú hormóny (endorfíny) a tie sa spájajú so šťastím. Cítime radosť a spokojnosť. Problémom však je, že tento stav trvá krátko. Jeho dĺžka sa síce líši v závislosti od toho, čo sa stalo a koľko úsilia nás to stálo. Ale aj tak je to len okamih. Až sa vynára otázka, či má zmysel klásť taký dôraz na šťastie, ak trvá tak krátko. To neznamená, že sa nemáme oň usilovať. Ale či snahu o šťastie má zmysel postaviť na piedestál, ak jeho dosiahnutie je také neefektívne?

    V porovnaní s predchádzajúcimi generáciami nemáme skúsenosť vojny. Napriek súčasnej pandémie, nemáme skúsenosť s chorobami, ktoré by vo veľkom „kosili“ celé dediny. Napriek rôznej životnej úrovni, máme dostatok a netrpíme hladom. Obchody sú plné tovaru. Máme slobodu cestovať. Môžeme si vyberať školu podľa vlastného výberu. A mnohé hodnoty a tradície ktoré ľuďom hovorili čo majú robiť, padli. Ešte nikdy nebola situácia tak priaznivá tomu, aby sme boli šťastní. Tak prečo nie sme?

    O to viac, že zo šťastia sme urobili najvyšší cieľ nášho života. Šťastný nový rok! Šťastnú cestu! Veľa šťastia! Nech sa ti darí! Želáme si šťastie navzájom. Dokonca si želáme aj podmienky, ktoré by k nemu mali viesť: veľa zdravia, peňazí, nech sa splnia tvoje túžby… Tak kde je problém? Akoby šťastie bolo len v našich rukách.

    Čo je to šťastie?

    V mojom kresle už sedelo veľa ľudí, ktorí mnohé z toho dosiahli. A všetci z ich okolia sú presvedčení o tom, že sú šťastní. Ale nie sú. Majú všetky podmienky preto aby boli. Status, postavenie, majetok, zdravie, vzťah, dovolenky, luxusné auto a predsa… Mnohí z nich tak veľmi sa snažili dosiahnuť šťastie (a utrácali pritom ako opitý námorník), že prežili viac než iný za celý život a predsa nič… Skôr sú unavení, frustrovaní a vyhorení.

    Tvárime sa, že každý môže dosiahnuť šťastie, ale nikto nás neučí – ako na to. Možno je v chyba našich očakávaniach – čo za šťastie považujeme.

    Ak by sme sa rad za radom pýtali ľudí, čo považujú za šťastie, odpovede by boli rôzne. Naozaj neexistuje všeobecná odpoveď v štýle ak urobíš toto… ak budeš mať… alebo ak dosiahneš…

    Mnohí si myslia, že ak budú mať… ak dosiahnu… ak sa stanú… alebo urobia to a to, budú šťastní. Ale vždy to dopadne rovnako. Dosiahnu to, kúpia, stanú sa… a čo ďalej? Znovu treba niečo dosiahnuť / kúpiť a tak stále dokola? Mnohí si kladú otázku, či to vôbec má zmysel… Ako škrečok v kolese…

    Mal som v kresle ľudí, ktorí mali normálnu prácu, skromné bývanie, dokonca zdravotné problémy… a boli šťastní. Zjavne šťastie spočíva v niečom inom, než sme si mysleli.

    Čo nám v ňom bráni

    Ak sa pozrieme na ľudské dejiny, od začiatku ľudí poháňala túžba po niečom „viac“. To „viac“ hnalo dopredu pokrok a napredovanie v rôznych oblastiach. Od vedy, cez bývanie až po stravovanie. Dnes sa toto „viac“ obmedzilo na komfort (a teda konzum). To „viac“ nás ženie dopredu aby sme kupovali a kupovali čoraz viac. Vlastnenie má byť cestou k šťastiu a keďže ten pocit je krátky a prchavý, tak nakupujeme stále a znova, hoci tie veci ani nepotrebujeme… V porovnaní s predchádzajúcimi generáciami sme dosiahli viac. Máme kúpeľňu v byte, plné obchody, rozmanitejšie práce, môžeme si dovoliť dlhé roky štúdia a veľa možností uplatnenia a kultúrneho vyžitia. A nie sme šťastní. Možno chyba je v tom, že čakáme „viac“ zvonka, ale nie od seba…

    Šťastie sa stalo normou a povinnosťou. Stalo sa cieľom nášho snaženia, ale čím viac sa oň snažíme, tým ťažšie je ho dosiahnuť. Naša snaha spútať ho, doslova mať ho v hrsti, nám bráni v schopnosti ho vychutnať. Príliš veľký dôraz naň vedie k tomu, že ľahko zlyháme, pretože ten tlak nám v tom zabráni. A vďaka tlaku (dosiahnuť ho), sme na seba ušili bič v podobe stresu a strachu. Budeme šťastní? Budeme niekedy šťastní? Budeme konečne šťastní? A kedy ak nie teraz? A tak čím viac sa snažíme, tým ťažšie je ho dosiahnuť.

    Nešťastie a jeho miesto v živote

    Možno je na čase prehodnotiť naše očakávania. Šťastie nie je trvalý stav. A popri šťastí je v našom živote priestor aj na nešťastie.

    Tak ako šťastie patrí k životu a je odmenou (za niečo). K životu patrí aj nešťastie. Je ťažké dosiahnuť šťastie bez nášho pričinenia. Ak teda dáme bokom situáciu, kedy nás niekto obdaruje. Väčšinou si šťastie vyžaduje, aby sme sa oň pričinili. S nešťastím to tak nie je. Nešťastie sa stane aj samé od seba. Nie je preto „trestom“. Je skôr pripomenutím toho, že veci nemáme vo svojich rukách. Môžeme urobiť všetko pre úspech a predsa sa nám to nepodarí a cítime sklamanie a smútok. Sme nešťastní. K životu patrí nešťastie, rovnako ako k nemu patrí aj šťastie. A my sa často pohybujeme niekde medzi nimi. To je náš zdravý stred.

    So šťastím sa spája radosť. S nešťastím smútok. Pozrime sa naň bližšie. Smútok je emócia, ktorá je reakciou na niečo, čo sa nás dotýka. Môže to byť reakcia na situáciu v ktorej sme, na stav, ktorý nastal, alebo na zmenu ktorá nastala. Je to niečo, na čom nám záleží a smútok je reakcia na to, že sa niečo zmenilo inak, než sme čakali, prípadne si želali (a nečakali). Smútok je v podstate znakom straty. Niečo sa zmenilo, niečo sme stratili. Ale to pominie. Smútok je prirodzený, ale časom ide do stratena. Ak nie, treba vyhľadať pomoc.

    Šťastie v nešťastí

    Keď sme šťastní, túžime o našom šťastí hovoriť iným. Chceme sa oň podeliť. A vtedy sa šťastie násobí. Ľudia okolo nás sú tým povzbudení. Dostávajú impulz (nádej), že aj im sa niečo podarí. A ich radosť z nášho šťastia, akoby šťastie zväčšovalo. A v prípade nešťastia? Kým šťastie zdieľaním rastie, smútok sa zmenšuje. Smútok a nešťastie sa zdieľaním stávajú znesiteľnejšími.

    Mnoho ľudí si odo mňa pýta „pilulku“, aby sa tak vysporiadali so smútkom a nešťastím. Niekedy to bez pipulky nejde. Ale väčšinou ľudia hľadajú len cestu, ako sa s tým vysporiadať bez toho, aby niečo zvládli vlastnými silami. Ak sa vyberú touto cestou, potom časom budú potrebovať pilulku na čokoľvek. Človek musí byť schopný zvládnuť aj istú nepohodu, smútok, neúspech, či nešťastie. Patria k životu, pomáhajú nám získať určitú odolnosť, prehodnotiť svoj život a hodnoty ktoré ho napĺňajú, ale pomáhajú nám vychutnať si aj úspech a šťastie, keď ich dosiahneme. Chceme smútok vytesniť, alebo aspoň čím skôr hodiť za hlavu, ale tak ľahko to nepôjde. Nakoniec, ani tie lieky náš problém nevyriešia, len ho odsunú na neskôr. Niekedy je dôležité získať čas. Ale nakoniec smútok ako normálna a prirodzená emócia sa znovu prihlási k životu a treba sa s ním vysporiadať.

    Ako smútok „spracovať“

    O smútku je ťažké hovoriť, ale je to dôležité. Len tak stratí na sile. Rozhovor o ňom, zdieľanie, ale aj pozrieť sa na situáciu s odstupom a inak, nám pomáha sa s ním vysporiadať. Niekedy je potrebný čas a smútok pominie (preto sa hovorí, že čas lieči). Niekedy je smútok tak veľký, že o ňom nedokážeme hovoriť. Alebo hoci nie je veľký, dokáže nás ochromiť. Ale aj keď o ňom nedokážeme hovoriť, alebo ten druhý o ňom nechce hovoriť, aj vtedy máme v rukách zbraň, ktorá pomáha smútok zmenšiť. Tou zbraňou je objatie, ktoré dáva pocit bezpečia a dotyk, ktorý vyplavuje oxytocín (hormón šťastia).

    Neúspech nás učí ľudskosti. My sami máme skúsenosť, aké je to byť zraniteľní. Vieme, aké je to cítiť stratu, necítiť sa dobre, pochybovať o sebe a svojej hodnote. A tak vďaka prežitej skúsenosti sa učíme empatií a vieme v prípade potreby sa vcítiť do druhých a pomôcť im. Ale zas a znova si uvedomujeme, že potrebujeme okolo seba ľudí. Čo vôbec nie je zlý nápad. Pretože zdieľanie s druhými, ale aj pomoc druhým prispieva k nášmu šťastiu.

    Šťastie sa rodí v zdieľaní a v obete

    Keď sa to tak vezme, máme rôzne túžby a potreby. Ale to čo prezentujeme ako šťastie (status, majetok, úspech, zdravie), je len nástrojom, ktorý nám pomáha vytvoriť zázemie, ale samo o sebe to nič negarantuje. Cesta k šťastiu tkvie v nás, v našom prístupe k životu. V našom živote.

    Videli sme, že zdieľanie vedie k šťastiu. Zdieľanie, to je skutočnosť, že nežijeme iba pre seba. Žijeme obklopení ľuďmi, ktorí nás majú radi a ktorých máme radi my. Je to život založený na spontánnosti. Prijatí. Láske bez podmienok. A dávaní bez očakávania prijímania.

    Ale šťastie nie je len o živote s inými, ale aj pre iných. Myslím tým angažovanosť. Robiť niečo pre iných. A pre spoločnosť. Je v tom aj uvedomenie skutočnosti, že niekto je na tom horšie a tak máme byť za čo vďační. Ale predovšetkým, je to o „zabudnutí“ na seba a obetovaní sa pre druhých. Aspoň na chvíľu. Dať bokom seba a byť tu pre niekoho (iného).

    .

    Dirk de Wachter nás privádza k poznaniu, že šťastie dosiahneme, ak nie je cieľom. A dôležité pre šťastie je žiť s inými a pre iných. Nežiť pre seba. V tomto je Wachterov prístup prelomový.

    Doteraz vrcholom teórie o šťastí bolo dielo Johna Powella ktorý tvrdí, že šťastie je odmenou za to, že žijeme svoj život. Teda že rozvíjame svoje dary a schopnosti a tým robíme to, čo nás napĺňa a tak sme obohatením pre druhých. Viac tu: https://dennikn.sk/blog/1301901/na-ceste-za-stastim/. To všetko stále platí.

    Wachter však ponúka nadstavbu v podobe žitia pre iných a obety. Tým nás chráni pred rizikom, že by sme do centra svojho života postavili seba a pristupovali k iným a k svetu tak, že oni majú slúžiť nám. Ľahko by sme sa stali sebcom a narcisom. Pred tým nás chránia slová Wachtera, keď nás privádza k presvedčeniu, že šťastie je spojené so zmyslom nášho života – nájsť zmysel, robiť veci ktoré majú zmysel a vyjsť zo seba. O tom si povieme viac nabudúce vďaka Viktorovi Franklovi.

    Wachterova kniha nesie provokatívny názov – umenie byť nešťastným. Ale prijať nešťastie ako súčasť života, nájsť v ňom zmysel a vďaka nemu si viac vychutnať život, to je skutočné umenie života. A cesta k šťastiu…

    -

Čtenářské recenze


  • de Wachter, Dirk: Umění být nešťastný - autor recenze: Jana Šulistová

    https://psychologie.cz/umeni-byt-nestastny/

    Stojíte-li vyčerpáni marnou honbou za onou příslovečnou „muškou jenom zlatou“ se síťkou na motýly splihle plandající u země, zkuste si svou nepohodu užít!

    Umění být nešťastný? Co je to proboha za nesmysl? Nešťastný přece umí být každý, pro většinu Čechů by to podle neustálého nadávání na všechno mohla být medailová disciplína na olympijských hrách (pozor, nepovyšuju se, sama bych aspirovala miminálně na trenérku druholigového mužstva!). Zejména hypersenzitivní osoby se sklonem k trudnomyslnosti a s dokonale fungujícím „sebenasíracím“ mechanismem by mohly dlouze vyprávět o tom, jak na své emoční obloze mezi bouřkovými mraky vyhlížejí alespoň maličký kousíček modrého záblesku štěstí.

    Ti pracovitější za ním usilovně běží – od klasické psychoterapie, přes alternativu tipu Miluj svůj život, Modrá alfa či Celestýnské proroctví po nejtvrdší ezo. Někteří ezolidé se pro štěstí dokonce vědomě rozhodnou a jaképak štráchy s tím. Prostě začnou život nějakým zázrakem považovat za super únikovku a ke všem jeho lekcím přistoupí s hravou dětskou zvědavostí a vzrušením. Zítřek třeba přinese přistání mimozemšťanů nebo dýmějový mor, to tu ještě nebylo! Nebo bude klid a to bude taky fajn. Hlavně nehodnotit, nic neočekávat a nevymlouvat se na dětství, rodiče a zajeté programy.

    Cesta za štěstím

    Za sebe musím přiznat, že jsem přes veškeré snahy zatím knoflík na vědomé přepnutí na štěstí nenašla, ale díky mnoha na dřeň prožitým návodům, jak plovat v septiku a tvářit se, že jsem v Karibiku na báááječné dovolené, jsem se stala vcelku vyhledávanou „vrbou“ a posléze i „vrbou profesionální“. Je logické, že v mé knihovně nechybí tituly jako Psychologie štěstí (Anton A. Bucher, Portál). Fakt tlustá bichle – mimochodem, skvěle se v ní lisují čtyřlístky. Ovšem 114 stran z 367 zabírá seznam literatury a rejstřík pojmů. Z toho je vidět, že pracné je nejen hledání štěstí, ale i jeho zkoumání!

    Zatím jsem knihu pouze prolistovala a naskládala do ní další čtyřlístky. Přinášejí štěstí kamarádce šperkařce, která je galvanizuje, a tím pádem i mně, protože její nadšení z mých nálezů mi zvedá náladu. Prostě udělat někomu radost má taky něco do sebe, jen se to nesmí stát celoživotním programem zásluhové lásky.

    Obžaloba sociálních sítí

    Subtilní knížečka Umění být nešťastný Dirka de Wachtera, belgického psychiatra a psychoterapeuta, mi přišla lákavější a přečetla jsem ji za den. V dobách dravého mládí bych se asi místy ošívala, že je to tak trochu kázání (ostatně na autora měli v dětství vliv dva strýci – duchovní a misionář). Nicméně jsem stejně jako autor ročník 1960 a sama sebe u kriticky kazatelských projevů přistihuji. Jen nemám načtená ta kvanta filosofů, jejichž citacemi se text místy až chaoticky hemží.

    Třeba autorova kritika sociálních sítí a virtuální reality je mi velmi blízká. Ostatně, kdykoli se chci v umění být nešťastná zdokonalit, projedu na Facebooku všechny ty báječné dovolené, rozkvetlé zahrady, nové byty, romantická vyznání, načinčané kuchyně a vypečené chleby a z posledních sil tam fláknu aspoň fotku v jógové ásaně, abych nebyla za lúzra. Po dvou nedávných pochmurných komentářích se mi totiž ozvala kamarádka s varováním, že lidi brzy zmáčknou tlačítko Přestat sledovat a zničím si tak svůj marketingový kanál. Takže hurá a jupí, ale když se vám nedaří, nelezte tam!

    Smutek k životu patří

    Každopádně v současné nemilosrdné současnosti, která neodpouští neúspěch ani špatnou náladu a přesně dávkuje povolenou dobu truchlení, kniha působí jako konejšivé obejmutí. Nenajdete v ní žádné proklamace o tom, že lásky a štěstí je plný Vesmír a jsou to jen vaše chorobné vzorce a lpění na utrpení, že si jich neumíte nabrat plné hrsti. Nejsou v ní ani vision boardy se sliby báječné budoucnosti po absolvování našeho semináře! Naopak, dočtete se tu mimo jiné, že už Biás z Priény, mudrc ze 6. stol. př. n. l., se domníval, že nešťastný je ten, kdo nedokáže snášet neštěstí. Sám autor za umění života považuje přijetí nepříjemností a nedostatků a také schopnost sdílet je ostatními. Ne na sociálních sítích, protože tam je musíte popsat s vtipným nadhledem, když už s nimi výjimečně otravujete, ale v laskavé lidské blízkosti.

    Podle Dirka de Wachtera totiž občasný pocit, že jsme nešťastní, k životu prostě patří, a není potřeba z něj hned dělat diagnózu a sahat po pilulkách. Názor, že život musí být především hezký, autor považuje za současnou nemoc s velkým N. Podle něj je mnohem důležitější hledání jeho smyslu a významu. Úlevná je také informace, že schopnost být šťastný je daná geneticky – stejně jako řada životních požehnání. Někomu to jde samo, jiný se dost nadře. Stejně jako někdo musí denně cvičit a počítat kalorie, aby nevážil metrák, jiný se holt musí každé ráno pracně otřepávat z nočních můr a opakovaně startovat motivaci. Potěšila mě i utopická úvaha, zda by nebylo jednodušší, kdyby se svět přizpůsobil citlivým jedincům než naopak.

    Dejte si čas na smutek

    Za hlavní poselství knihy považuji výzvu k přijetí toho, že člověku není do skoku, a k trpělivému čekání na to, až smutek a zklamání odeznějí. Mimochodem autorovo příjmení v překladu znamená Čekatel… Ostatně tak dlouho se chodí se smutkem do tajné skrýše ve sklepě, až se emoční ucho utrhne. A vyhoření nebo deprese pak už má s momentálním pocitem neštěstí jen málo společného.

    Ovšem není to nabádání k tomu, aby si člověk ve smutku rochnil a zaměřoval se jen na to špatné. Vybavila se mi slavná věta ze Slavností sněženek: Tady by bylo tak krásně, kdyby tu nebyly tu vosy! Prostě nějaké vosy budou vždycky. Jen nesmějí ovládnout scénu, což se stane, pokud s nimi začnete bojovat mácháním rukama. Stejně málo účinná je další filmová parafráze: Už jsi šťastná, děvenko? Ta má podobný efekt jako opakované vyptávání se usínajícího na to, zda už spí. Prostě je dobré chmurné období přijmout, zeptat se ho, co nám přináší za zprávu, vzít ho jako danost a dát mu čas k odchodu. A také si vážit blízkých lidí, kteří v takové chvíli umějí poskytnout oporu bez nevyžádaných rad a hodnocení. Takže kdyby někoho napadl seminář na téma Jak být konstruktivně nešťastný, asi bych na něj šla!

    autor recenze: Jana Šulistová
    https://psychologie.cz/umeni-byt-nestastny/

    - 03.09.2021


  • de Wachter, Dirk: Umění být nešťastný - autor recenze: Veronika Dobrá

    https://www.adventor.org/clanky/napsali-autiste/424-umeni-byt-nestastny-recenze

    Knih s návodem, jak snadno a rychle dosáhnout štěstí a úspěchu, vychází čím dál víc. Proto mne zaujal titul, který z řady vybočuje – Umění být nešťastný s podtitulem Inspirující pohled na štěstí a smysl života. Nakladatelství Portál tuhle útlounkou knížečku vydalo v krásném kapesním vydání v tvrdých deskách, s tkanou vazbou a stužkovou záložkou. Je krásná na pohled a také příjemná na omak. A i když má tento svazeček pouhých 160 nijak hustě popsaných stran, trvalo mi několik týdnů knihu přečíst a vstřebat.

    Knihu napsal uznávaný a zkušený belgický psychiatr a psychoterapeut Prof. dr. Dirk de Wachter, který působí v Univerzitním psychiatrickém centru na Katolické univerzitě v Lovani. Je odborníkem na systematickou a rodinnou terapii a působí v tomto oboru jako školitel a supervizor.

    autor knihy

    Autor knihy, Zdroj obrázku: nakladatelstvi.portal.cz

    Autor nám nabízí svůj poučený, hluboce lidský a laskavý pohled na témata, která se v dnešní uspěchané době, zacílené na úspěch, zisk a hledání trvalého štěstí, ocitají na okraji zájmu nebo jsou zcela vytěsněna: smutek, žal, ztrátu a neštěstí. Odnaučili jsme se cokoliv nepříjemného sdílet se svými blízkými a obracíme se s tím téměř výhradně na psychoterapeuty a psychiatry. Je to ale skutečně nutné a jediné správné řešení? Jsou v dnešní době neúspěch, smutek a neštěstí psychiatrickou diagnózou, nemocí, patologií? Žijeme skutečně v krásném novém světě, kde se štěstí, zdraví, úspěch a blahobyt staly tak běžnými, že jsou vlastně normou?

    Profesor de Wachter předkládá myšlenky tak starosvětské a prapůvodní, že jsou dnes vlastně revoluční: že smutek je normální, neúspěch může být stejně důležitý a hodnotný jako úspěch a neštěstí, bolest a ztráta jsou běžnou součástí života. Ukazuje nám, jak moc jsme se v honbě za úspěchem a štěstím odchýlili od lidské přirozenosti. A upozorňuje na nebezpečí, které vyplývá z iluze o tom, že štěstí je možné vytvořit a změřit, ze snahy o nepřítomnost nemoci a nutkavého perfekcionismu. Sebestředné hledání štěstí nepřipouští empatii a zanechává nás osamělé a opuštěné.

    A nenásilně nás tak autor vede k zamyšlení, zda sdílení, blízkost, mluvení, doteky a starost o druhého nejsou lepším lékem na nemocnou duši a dobu než jakákoli terapie.

    „Smutek a neštěstí, jakkoli nepříjemné a těžko sdělitelné, jsou přesto hodnotné. Vytvářejí důvod k blízkosti a blízkost nás dělá šťastnými.“ Str. 44

    „Nesmíme spolu přestat mluvit, jinak hrozí, že se naše já uzavře do sebe a zeslábne.“ Str. 60

    „Připustit neštěstí znamená získat přinejmenším na lidskosti. Starost o druhého přináší pocit spokojenosti a prohlubuje vztahy.“ Str. 82

    „Bez pouta s někým jiným, s někým, komu důvěřujete, je velmi těžké (pře)žít. Přesto tak mnoho lidí v dnešní době žije.“ Str. 55

    „Někdy je něčí smutek tak velký a strašný, že se nemůžeme ptát a nenavážeme rozhovor. Chybí nám potom slova, jsme bezmocní. V danou chvíli je nejlepší druhého obejmout, to je rada, kterou vám v takovém případě dá dokonce i psychiatr. Většinou se tomu lidé ostýchavě smějí, ale já to myslím vážně. Příliš málo se objímáme.“ Str. 105

    I když se autor zaobírá velkými etickými tématy a své teze a polemiky doplňuje citacemi oblíbených filozofů a umělců i vědeckými poznatky a statistikami, jeho styl není kazatelský ani mentorský, píše jednoduše, je srozumitelný. Zároveň své čtenáře vede k dalšímu přemýšlení a inspiruje k hledání útěchy v umění a filozofii. Text je rozdělen do tří částí s názvy Štěstí?, Neštěstí? a Smysl… Spíš než štěstí bychom totiž podle Dirka de Wachtera měli ve svém životě hledat význam a smysl.

    Pro člověka depresivně laděného jako já jde i přes perfektní srozumitelnost o těžké čtení, které ale přináší určitou katarzi, pochopení, smíření i útěchu.

    - 09.07.2021


  • de Wachter, Dirk: Umění být nešťastný - autor recenze: Káťa Moravcová

    https://knihazaknihou.cz/umeni-byt-nestastny/

    V naší západní společnosti „se nenosí“ smutek. Jsme nabádáni k tomu, abychom byli ve všech ohledech a směrech „silní, tvrdí, výkonní a úspěšní“, prý jen draví, flexibilní jedinci dosáhnou štěstí – a kdo by nechtěl být šťastný, že? Belgický psychiatr DIRK DE WACHTER napsal malinkou knihu o tom, jak je v životě důležité umět prožít a sdílet smutek. Zamýšlí se nad tím, že jedinou cestou vedoucí k opravdovému štěstí je lidskost, soucit a velkorysost k druhým. Pokud víte, že štěstí není o nadité „prkenici“, pak otevřete UMĚNÍ BÝT NEŠŤASTNÝM – jsem přesvědčena, že se vám titul bude líbit.

    „… Když nám vstoupí do cesty, chceme smutek nějak zahnat, nemyslet na něj. Zdá se, že za smůlu (stejně jako za štěstí) si můžete každý sám. V dnešní době máme tendenci odstrkovat smutek, jako by do ní nepatřil… Protože být nešťastný je nežádoucí, tento pocit v sobě neprodyšně uzavřeme, což je opak sdílení. Nemáme často sílu mluvit o svém trápení a neštěstí nebo si je vyslechnout od někoho druhého. Když se cítíme špatně, máme o to větší sklon pohřbít smutek sami v sobě… „

    Summa summarum

    Umění být nešťastný vychází v nakladatelství Portál v „kapesním vydání“, s tvrdými deskami a šitou vazbou. Ilustrace na deskách je na knize snad to nejsmutnější, co v ní najdete :), pokud knihu začnete číst, zjistíte, že i když je o smutku a neštěstí je její text milý a „hojivý“ – srdce rozhodně „nedrásá“, naopak jsem přesvědčená, že může hodně lidem pomoci od tíhy v duši. Obsah knihy je rozdělen na 3 části:

    Část 1 Štěstí?

    Část 2 Neštěstí?

    Část 3 Smysl?

    „… Moje zkušenosti psychiatra potvrzují, že existuje spousta nešťastných lidí. Mám příliš mnoho práce a čekací listiny pro pacienty jsou stále delší. Jak si to vysvětlit? Žijeme přece ve společnosti, která se má velmi dobře. Nesužuje nás žádná válka, většinu lidí netrápí bída…Všechno se točí kolem nutkavého úsilí dosáhnout štěstí. … „

    Na knize je znát, že autor je zvyklý „vysvětlovat, analyzovat a rozebírat“ základní a důležité pojmy s „běžnými lidmi“: kniha se příjemně čte. Nenajdete v ní žádná složitá slovní spojení a předkládaný obsah bez obtíží pochopíte, protože autor píše „lidsky“. Dozvíte se mj., že sebestředné hledání štěstí nepřipouští žádnou empatii vůči druhým a proto vede nevyhnutelně k osamělosti. Zjistíme, že moderní člověk má tendenci řešit zdraví, které nevnímá jako nepřítomnost nemoci, ale jako 100% perfektně dokonalý stav těla… Mně se kniha moc líbí, vzhledem k malému formátu jsem ji měla přečtenou velmi rychle a je více než jisté, že se k ní budu ráda vracet. Doporučuji.

    Hodnocení: ? ? ? ? ?

    autor recenze: Káťa Moravcová
    https://knihazaknihou.cz/umeni-byt-nestastny/

    - 17.06.2021


  • de Wachter, Dirk: Umění být nešťastný - autor recenze: Ivana Novotná

    https://www.alfabet.cz/pece-o-sebe/umeni-byt-nestastny-recenze-knihy/

    Útlounká knížečka s poutavou obálkou skrývá první vydání knížky belgického psychiatra a psychoterapeuta profesora Dirka de Wachtera, který dal svému dílku podtitul „inspirující pohled na štěstí a smysl života“.

    Vzhledem k názvu knihy zdánlivě nelogický podtitul přesně vystihuje cíl i strukturu knihy. V ní autor poukazuje na skutečnost, že naše schopnost být v určitých životních chvílích nešťastný má přímou souvislost s možností a schopností být šťastný a vést smysluplný život. Zmiňuje, že zběsilý „útěk“ před ne vždy příjemnými pocity smutku nebo osamělosti a slepá touha po věčně trvajícím štěstí vedou k oploštěnému prožívání a pocitu životní nenaplněnosti. A to i v případě, že z vnějšího pohledu může člověk mít vše, co společnost považuje za hodné pozornosti a zdroj štěstí.

    I přesto, že v centru zájmu autora je přiblížit čtenáři důležité životní hodnoty není text suchopárný ani karatelský. Naopak de Wachter vede se čtenářem čtivou polemiku z pozice lékaře a psychiatra, který se v oboru zabývajícím se lidskou duší pohybuje více než 35 let. Předkládá mu své názory a postřehy. A umožní i letmý vhled pod pokličku léčby psychiatrických onemocnění tak, jak k nim přistupuje západní medicína.

    Kniha je rozdělena na tři části lakonickými slovy. První část má název Štěstí, v ní si autor klade otázku, Co je štěstí? a Jak to vlastně se vším tím štěstím je? Druhá část je věnována Neštěstí. Co nás k pocitu, že jsme nešťastní vede. Jak v něm umíme či neumíme zůstat. Jak se jím často ani nechceme zaobírat. A závěrečná část knížky je věnována Smyslu. Bez toho dle de Wachtera není možné žít spokojený život.

    Ve všech třech částech se jako společná linka objevuje množství citátů a odkazů na známé filozofy, ke kterým se de Wachter obrací jako ke zdrojům možného náhledu na současnou situaci a na problémy, které autor vnímá jako ty nejzásadnější.

    Apeluje na potřebu a význam sdílení, soucitu člověka k člověku, mezilidských doteků, které dokáží léčit mnohem více a lépe než pilulka.

    Pro zvídavého čtenáře mohou tyto odkazy sloužit jako vodítko a inspirace pro další četbu.

    Knihu, kterou lehce přečteme za jediný večer nebo na lehátku u vody, ocení každý, kdo se zamýšlí na tím, jak žít dobře a spokojeně. Čtenář laik i odborník, který ocení, že je mu předloženo mnoho podnětů k úvaze, aniž by byl karatelsky poučován.

    - 07.05.2021

  • E-SHOP – DOTAZY A REKLAMACE

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    eshop@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    knklapkova@portal.cz

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)