Vážím si práce všech značkařů není typickým cestopisem, ale spíše sbírkou mikropříběhů a postřehů z míst, která autor při svém putování navštívil. Není to kniha o velkých činech, ale o malých krocích, které tiše tvoří naši cestu. Nejde o dobrodružný příběh plný zvratů, ale o deník tuláka, který se vydává na cestu bez spěchu a jasného cíle. Prchavé, často nevýznamné a všední věci — zakouřená místnost v chatrči vysoko v horách, chomáče bavlny válející se u cesty, chuť přeslazeného čaje na ranním tržišti — pro autora nepředstavovaly pouhé body na mapě, ale chvíle, které se do něj nesmazatelně otiskly.

Putování po Balkáně, Turecku a Gruzii není cestou velké osobní transformace, jako spíše poznáním, že někdy jen stačí jít.