Dvě pohádky

Dvě pohádky

Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita

Portál, 2018

249 Kč212 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Vtipná a veselá knížka s ilustracemi předního slovenského výtvarníka Vladimíra Krále navazuje na křehkou tradici bilderbuchů pro malé děti a zejména na předchozí úspěšný titul nakladatelství Buvik, Kozliatka (2013, česky Portál 2016). Knížku lze opět číst z obou stran a děti zde najdou dvě známé a oblíbené pohádky navozující téma přátelství. Fenomenálně svěží a osobitě ilustrovaná knížka se na Slovensku zařadila mezi nejkrásnější knihy roku 2015.
Mária Rázusová-Martáková byla slovenská básnířka, dramatička a překladatelka.
Margita Príbusová je slovenská autorka a překladatelka

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Tři prasátka, Jak šlo vejce na vandr

  • Ilustrátor:Král, Vladimír

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1306-2

  • Počet stran / vazba:48 / Pevná

  • Rok vydání:2018

  • Kód:14907201

  • EAN:9788026213062

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze

  • Dve rozprávky v jednom balení - autor recenze:
    https://orvokki.sk/o-knihach/dve-rozpravky-v-jednom-baleni/

    Dve známe rozprávky v jednej knihe. Dvě pohádky. Z jednej strany Tri prasiatka, ktoré do tejto knižky napísala Margita Príbusová, z druhej strany Ako išlo vajce na vandrovku od Márie Rázusovej-Martákovej. Pri písaní tohto úvodu som zistila zaujímavú vec a to, že pôvodný autor Troch prasiatok je, zdá sa, neznámy. To zrejme vysvetľuje, prečo si príbeh pamätám z detstva trochu inak.

    Dvě pohádky spadajú do žánru tzv. bilderbuch. Ide o obrázkové knihy, ale nie ledajaké. Obrázky výrazne dominujú nad textom a kniha vzbudzuje veľký záujem aj u detí, ktoré ešte samé čítať nevedia. Obrázky na seba nadväzujú, zobrazujú to, čo je v texte, graficky vyjadrujú príbeh a dieťa môže dej rozprávať na základe toho, čo vidí i bez znalosti textu.

    Knihy z tejto edície začali vychádzať v slovenčine v nakladateľstve Buvik, českého prekladu sa ujalo nakladateľstvo Portál. Okrem Dvou pohádek, ktoré vyšli tento rok, vydali pred dvoma rokmi ešte Kůzlátka.

    Za ilustráciami stojí Vladimír Král, absolvent FTF VŠMU v Bratislave, ktorý vytvoril úvodnú zvučku filmového festivalu Art Film 1999, pripravil návrhy k seriálu Čarovný zvonček a ilustroval knižky Analfabetka Negramotná od Jána Uličianského a Vianočné mystérium Josteina Gaardera.

    Ilustrácie sú bohaté, farebné a hravé, ale u rozprávky Jak šlo vejce na vandr si myslím, že sa nebudú páčiť všetkým rodičom. Tři prasátka budú mať viac fanúšikov, aj my sme si ich obľúbili viac.

    S Adamkom sme iba prezerali obrázky a dej si vymýšľali. Obzvlášť silné fúkanie, ako vlk na tri domčeky, Adamka náramne zabávalo, a aj krochkanie ako prasiatka, ho vie rozosmiať. Jak šlo vejce na vandr nás nejak nebavilo, ale možno keď bude starší, obľúbi si aj tú.

    Dvě pohádky majú štvorcový formát, na detských knihách sa mi to veľmi páči. Rozsah je sotva 50 strán. Kniha vyšla na kvalitnom pevnom papieri, písmo nie je malé, ale nepatrí ani k tým väčším. Dej asi netreba nejako extra predstavovať, sú to klasiky, ktoré poznáme všetci, ale rátajte s drobnými odchýlkami. Dokonca i manžel potvrdil, že si dej pamätá trošku inak. Ale pointa ostáva.

    Netrúfam si odhadnúť, od akého veku bude kniha najpopulárnejšia. Ja si i s ročným Adamkom prezerám takmer všetko, stačí, aby boli lákavé ilustrácie a to Dvě pohádky spĺňajú nadmieru. No myslím, že v predškolskom veku ich budeme čítať najviac. Dovtedy ho aspoň naučím poriadne fúkať a postaviť domček z kociek, takže si môžeme dať názornú ukážku.

    - 11.07.2018

  • Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: Leona Šťávová

    V roce 2016 uvedlo nakladatelství Portál na trh oboustrannou publikaci Kůzlátka. Najdeme v ní dvě verze příběhu klasické pohádky O neposlušných kůzlátkách. Kromě originálního pojetí knihy je třeba vyzvednout hlavně ilustrace a celkové grafické zpracování knihy. Právě design, na dnešním přesyceném knižním trhu, hraje u zákazníků zásadní roli při výběru. Autorem ilustrací je Vladimír Král.

    Je dobře, že nakladatelství v „edici“ pokračuje a stejný ilustrátor nyní pracoval i na novince nazvané Dvě pohádky. Stejně jako ve výše uvedeném případě knihu přeložila ze slovenštiny Michaela Škultéty. Tentokrát je autorkou textu kromě Márie Rázusové-Martákové také i Margita Príbusová.

    Před několika měsíci jsem pracně sháněla pro dceru, v té době postihnutou vajíčkovou „mánií“, pohádku Jak šlo vejce na vandr. Podařilo se mi sehnat pouze vydání z roku 1982 brněnského nakladatelství Blok. S radostí jsem tedy uvítala, že jedou ze „dvou“ je právě tato pohádka. Dvojici s ní pak tvoří další oblíbený a známý příběh – Tři prasátka.

    Ilustracím snad ani tentokrát není co vytknout. Korelují s textem, jsou dostatečně moderní a výstižné. Pouze ony samotné by dokázaly čtenáři nastínit příběh i pointu. Trošku překvapením pro mě bylo složení družiny, která vejce doprovázela. Pohádku jsem slyšela již mockrát a nevzpomínám si, že by v ní někdy vystupoval rak nebo krocan. Nicméně tato „nová“ sestava nikterak příběh nenarušuje.

    Oceňuji totožné jednoduché opakující se dialogy, pro děti jsou dobře zapamatovatelné. „Kampak jdeš?“, „A kampak jdete vy?“, „Jdeme na vandr“… Přeci jenom se jedná o pohádku, která přímo vybízí k dramatizaci. Celkově je text sestaven stručně a jasně, lehce poeticky. „Vandrovalo sedm kamarádů, vandrovalo, až se ocitli v temném lese. Pěšinka se jim ztratila, nikde nic, kam se mají uchýlit?“

    Poměrně v rozpacích jsem ovšem byla z některých slovník obratů. Na dětskou knihu se mi zdají zbytečně hrubé. „Koukejte zmizet! Jen co se vrátí moji chlapci, udělají z vás kaši!“ Nebo: „Vůl nabral zlou babku na rohy, odnesl ji do lesa a hodil do jámy.“ To, že naše parta přátel natluče zbojníkovi, to samozřejmě chápu.

    Kromě Kikirikí s měkkým i (dle Pravidel českého pravopisu lze psát s měkkým i s tvrdým), mě zaujal výraz „Jaj bože, rozbože.“ Respektive zaujal moji dvouletou dceru a s radostí ho teď užívá. Jedná se o spojení užívané například v písních, které se mi do textu nehodí.

    Líbí se mi příběh vajíčka, který se vine celou pohádkou. Původně bylo lídr výpravy, ale když následně utrží zranění v podobě pukliny, celá akce je ukončena. „Jen vejce se necítilo dobře. DÁL UŽ SE MU NECHTĚLO A TAK DRUHÝ DEN BYLO PO VANDRU.“ Čtenář získá vhodně načasované ukončení příběhu i poučení – vejce se nudilo, vyrazilo do světa, zažilo dobrodružství, získalo přátele, ale utrpělo i zranění.

    V příběhu tří prasátek je přímá řeč znázorněná kurzívou. Děj je notoricky známý, nezaznamenala jsem v něm žádné výrazné změny oproti verzi, kterou si pamatuji z dětských let. Závěr vzbudí u mnohých posluchačů zvědavost: „Když vlk slezl komínem dolů, spadl rovnou do vroucí vody a bylo po něm.“ Osobně ho považuji za málo objasňující. Nicméně právě prostor pro dotazy a pátrání se po významu může být považován za vhodný přínos.

    Střed knihy, respektive přechod z příběhu na příběh, je výborně znázorněn spirálou. Druhá pohádka je „vzhůru nohama“, takže jsou naprosto jasné hranice. S knihou se dá krásně pracovat. Naprosto praktické jsou rozměry, rozsah i pevné stránky. Děti mohou vyrábět domečky tří prasátek z jednotlivých materiálů, či hrát divadlo s jednotlivými aktéry čundru, které zorganizovalo znuděné vejce.

    DVĚ POHÁDKY považuji za moderní vydání klasických příběhů, které by měli naši malí posluchači či čtenáři notoricky znát. A které se bohužel někdy těžce v přeplněných policích v knihkupectví hledají.

    autor recenze: Leona Šťávová

    - 20.06.2018

  • Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: andelinka
    http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/knihy-casopisy-film-divadlo/recenze-dve-pohadky-tri-prasatka-a-jak-slo-vejce-na-vandr/

    V nakladatelství Portál právě vyšla velmi zajímavá dvojkniha s příznačným názvem Dvě pohádky. Obsahuje dvě notoricky známé pohádky Tři prasátka a Jak šlo vejce na vandr, ovšem tentokrát v novém kabátku. Jedná se o překlady ze slovenských originálů oblíbených autorek Margity Príbusové a Márie Rázusové-Martákové v překladu Michaely Škultéty, doplněné o nevšední ilustrace Vladimíra Krále. Každou z pohádek je možno číst z jedné strany knihy.

    Kdo by neznal pohádku o vajíčku, které se doma nudilo, a tak se vydalo do světa na zkušenou? Na své cestě potkalo postupně raka, kachnu, krocana, koně, vola a kohouta. Společně došli až ke zbojnické chalupě na mýtině, kde je stařena odmítla pohostit, tak si odnesli do lesa a čekali na zbojníky. Když se tlupa vrátila domů a první z nich vstoupil dovnitř, parta kamarádů ho tak vyděsila, až utekl i se svými kumpány pryč a všechno včetně bohatého lupu zanechali na místě. Přátelé zasedli k bohaté hostině a hodovali až do noci. Jen vejce bylo tak unavené, že vandrování ukončilo.

    Kdo poslechne radu uprostřed knihy Když otočíš knížku, najdeš další pohádku, opravdu se objeví i druhý příběh o třech prasátkách. Ta uprosí maminku, aby jim dovolila vydat se do světa. Dá jim dobrou radu, aby se vyhýbala hlavně vlkovi. První prasátko na své cestě potká hodného člověka, který mu dá slámu, aby si mohlo postavit slaměný domeček.

    Druhé prasátko si ze dřeva postaví domeček dřevěný a také si po nastěhování obdobně zpívá, třetí si postaví domeček z cihel a opět se vše opakuje.

    Knížka je velmi kvalitně vyrobena (pevný křídový papír, velmi kvalitní tisk…), písmenka jsou dostatečně velká i pro čtení pro začínající čtenáře, ilustrace jsou velmi bohaté a zdařilé. Líbí se mi, že i známý příběh se dá převyprávět netradičně, s určitými drobnými dějovými úpravami. Mým dvěma dětem se obě pohádky moc líbily.

    Knížku doporučuji dětem od cca 4 let, vhodná je i pro prvňáčky na procvičování čtenářských dovedností.

    - 16.05.2018

  • Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: Martina F
    https://knihu-prosim.blogspot.cz/2018/04/dve-pohadky-jak-slo-vejce-na-vandr-tri.html

    Po úspěšné dvojpohádce Kůzlátka nakladatelství Portál vydalo další knížku. Tentokrát jsou zde dva různé příběhy - Jak šlo vejce na vandr a Tři prasátka.

    Obě pohádky patří již do klasického vyprávění. Existuje na ně bezpočet různých variant jak knižních, tak divadelních či filmových. 

    Pohádku Tři prasátka převyprávěla Margita Príbusová. Určitě ji také znáte. Tři prasátka se vydají do světa. První si postavilo domeček ze slámy, druhé z proutí a třetí z cihel. Když se objevil zlý vlk, čí domeček po fouknutí zůstal stát?

    Druhá pohádka Jak šlo vejce na vandr patří mezi lidové příběhy tradované na Slovensku. Převyprávěli ji například František Hrubín nebo Božena Němcová. Tuto však napsala Mária Rázusová-Martáková. Vypráví o tom, jak se vejce nudilo, seskočilo z police a vydalo se do světa. Potkalo raka, kachnu, krocana, koně, vola a kohouta. Na své cestě za dobrodružstvím došli k chalupě, kde bydlela stará babka a sedm loupežníků. Chtěli by v chalupě pojíst a přenocovat, ale babka je odmítla. Jak to celé dopadne?

    Ač jsou obě pohádky různé, přesto mají jedno společné - toulání se po světě a objevování nových krajů. Jsou založené na opakování vět. Věty jsou jednoduché, složitá souvětí tu nenajdete skoro žádné. Působí to ale příliš stroze a hlavně nezvykle.

    Jdou, jdou - a potkají KROCANA.

    „Kampak jdeš?” povídá vejce.

    „A vy jdete kam?” ptá se krocan.

    „Jdeme na vandr. Honem, pojď i ty s námi!”

    „Dobře, půjdu!” souhlasil krocan.

    A už byli čtyři. 

    I v pohádkách se objevuje násilí, vezměme si příklad z Hanse Christiana Andersena nebo z temných bratrů Grimmových. V této dvojpohádce ani tak násilí není jako je tady spíše zastoupena nevychovanost. Neslavný vlkův konec v pohádce Tři prasátka chápu, ale autorka ho mohla také upravit jinak. Co však neumím přenést přes srdce, je to, jak se vejce chovalo k babce. Vštěpujeme našim dětem, že když něco chceme, řekneme kouzelná slůvka jako je „prosím” a „děkuji”. Ani se nedivím, že je babka za takové chování poslala pryč. Co by se stalo, kdyby vejce hezky požádalo o jídlo a nocleh? Nejspíš by to byla jiná pohádka.

    Stejně jako minulou knihu, tak i tuto ilustroval Vladimír Král. Jeho obrázky působí ve 3D efektu a mnohdy i fantazijně. No, viděli jste někdy modrého raka? Sice jsou barevně poněkud zvláštní, přesto jsou vyvedeny v sytých a plných barvách. Kniha je vytištěná na kvalitním tvrdém a lesklém papíru, takže se nemusíte bát, že děti listy snadno zničí.

    Komu můžu knihu doporučit? Určitě dětem, které se teprve učí číst. Díky jednoduchým slovům a větám dítě textu snadno porozumí i přečte. A je také vhodná pro děti mladšího školního věku. Záleží také na rodičích, zda budou o knize přemýšlet jako já nebo si řeknou, že pohádka je pohádka a je v ní dovoleno relativně všechno.

    - 24.04.2018

  • Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: Jana Dořičáková
    http://www.topcteni.cz/maria-razusova-martakova-jak-slo-vejce-na-vandr-margita-pribusova-tri-prasatka/

    Naschvál jsem se dívala a první pohádková kniha z nakladatelství Portál ilustrovaná Vladimírem Králem se mi dostala do ruky v záři 2016. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože jsem myslela, že to bylo loňské léto. Prostě čas letí, a mnoho věcí mi splývá. Proto jsem ráda, že si to mohu ověřit na svém webu a zkontrolovat co, jsem kdy četla. Kniha mě zaujala svými ilustracemi (což logicky u dětské knihy je potřeba), a mám radost, že jsem dostala i druhou pohádkovou knihu jako recenzní výtisk, za který moc děkuji.

    První kniha byla o poslušných a neposlušných kůzlátkách a moje děti si ji četly v létě na houpačce. Druhá kniha přišla tedy nyní na konci zimy a s dětmi jsme si ji dnes spolu četli v posteli v peřinách. Byla to sranda. A i když je kniha určena hlavně malým dětem, bavila i ty mé velké, protože jsme u toho dělali srandičky. U čtení jsem měnila hlasy a při zpívání prasátek jsem zvučně zpívala svým falešným hlasem. Výsledkem je krásně strávená společná hodinka plná hihňání a o tom to je. Knihy mají nejen učit, ale i těšit. Nás tato kniha propojila a pobavila.

    V knize jsou dvě pohádky. Každá má svůj začátek na titulní straně a konec uprostřed. Prostě dočtete jednu pohádku, zavřete knihu, otočíte a čtete jinou pohádku z druhé strany. Je to pro mě vtipné a originální, jako samotné ilustrace, které se mi prostě a dobře moc líbí. Obě pohádky jsme znali, ale v jiném podání. O vajíčku je podobná Zvířátkům a loupežníkům. Zde je navíc to vajíčko, které je chytré a vyzraje nad zbojníky. Víc se mi líbila ta moje verze z dětství, kdy zvířátka objevila prázdnou chaloupku a vystrašila loupežníky tak, že utekli. V této verzi ji obývala stará baba, která čekala na zbojníky, a zvířátka ji vyhodili, protože je nepohostila a až potom, vystrašily zbojníky, kteří přišli s lupem. No nevím, jestli je to správně poučné, ale je to pohádka.

    Tři prasátka jsou napsána vesměs tak, jak ji znám a tato pohádka se mi líbila více. Je to klasika. Tři prasátka, tři domečky a vlk, který fouká.

    Obě pohádky jsou přeloženy ze slovenštiny.

    Celkově se mně i dětem knížka moc líbila. Je vytištěna na kvalitním, silném papíru a má ilustrace přes obě strany. Text je větším písmem umístěn na světlém podkladu, takže ilustrace neruší při čtení. Kniha udělala radost a já ji vřele doporučuji pro společné čtení. Hlavně nezapomeňte při čtení zpívat, když zpívají i postavy.

    - 24.04.2018

  • Klasika dva v jednom - autor recenze: Martina Mičková
    https://martinamickova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657089

    Mezi klasické pohádky patří Červená Karkulka, O Popelce, ale také Tři prasátka nebo Jak šlo vejce na vandr.

    Ty dvě poslední jsou zpracovány v jedné jediné knížce s nádhernými ilustracemi, které mě zaujaly na první pohled. Vtipná a veselá knížka s ilustracemi předního slovenského výtvarníka Vladimíra Krále se jmenuje prostě Dvě pohádky. Obsahuje pohádky Tři prasátka a Jak šlo vejce na vandr. Mé děti zaujalo, že knížku lze číst z obou stran. Společným jmenovatelem obou pohádek je téma přátelství. Kdyby si prasátka nepomohla, vlk by první dvě po sfouknutí domečků sežral. Ve druhé pohádce se k vandrujícímu vejci přidávala spousta zvířátek, která se společnými silami zbavila neochotné babky i zbojníků a nakonec zasedla ke společné hostině. Pohádka Jak šlo vejce na vandr malé čtenáře opravdu nešetří, je psána drsně a bez servítků.

    Fenomenálně svěží a osobitě ilustrovaná knížka se na Slovensku zařadila mezi nejkrásnější knihy roku 2015. Myslím, že úspěch bude slavit i u nás. Vydalo ji letos nakladatelství Portál. Kniha je kvalitně zpracována na hladkém křídovém papíře, odolá tak i nenechavým dětským prstům při častém obracení stránek. Nám se moc líbí příběhy i zpracování.

    - 24.04.2018

  • Přečtěte dětem DVĚ POHÁDKY s nádhernými ilustracemi - autor recenze: Sabina Huřťáková
    http://www.blaznivamama.cz/2018/04/prectete-detem-dve-pohadky-s-nadhernymi.html

    Nakladatelství Portál minulý měsíc vydalo novou knihu pro nejmenší s názvem DVĚ POHÁDKY. Je to sice jedna kniha, ale obsahuje rovnou dvě známé pohádky, které převyprávěla Mária Razusová - Martáková (Jak šlo vejce na vandr) a Margita Príbusová (Tři prasátka). Vladimír Král je navíc doplnil naprosto úchvatnými ilustracemi. A přestože jednu z pohádek už doma máme v jiné knížce, zatoužila jsem i po této. Ty ilustrace mě totiž úplně dostaly.

    Knížka je vyrobena tak, že ať ji otočíte z jakékoli strany, vždy čtete jednu z pohádek. Na jedné straně začíná pohádka Jak šlo vejce na vandr a na druhé pak Tři prasátka. Kniha je ilustrovaná úplně celá, včetně vnitřních stran desek. Nenajdete jediné volné místečko, jediný kus bílého papíru. Všude jsou překrásné syté kresby - ilustrace Vladimíra Krále, které mi připomínají trochu tvorbu Adolfa Borna.

    Pohádky jsou psány tak, aby zaujaly i ty nejmenší "čtenáře", především malé posluchače. Dokonce i Nela, která má pořád ještě problém se soustředit, když jí čtu, a snadno se nechá lecčíms rozptýlit, seděla kupodivu vzorně a poslouchala. Kladla otázky, když jsem četla, co jsou zvířátka na obrázku, napovídala mi, jak tato zvířátka "dělají". Schovala jsem knížku Nele do tašky od zajíčka, takže si ji vytahovala spolu s dalšími dárky, ale jak ji viděla, držela ji a nechtěla pustit. Dokonce byl problém Nelu přesvědčit, ať se s knížkou vyfotí. Odmítala ji držet tak, aby byla knížka vidět. Co kdyby si ji náhodou zajíc chtěl vzít zase zpátky. :)

    Zažila jsem při čtení i trochu horkou chvilku, pro mnohé asi i úsměvnou. V pohádce Jak šlo vejce na vandr potká vajíčko vola. Vysvětlit Nele, že na obrázku není kráva, nýbrž vůl a kdo to vůbec vůl je, to mi dalo vážně zabrat. Ve finále jsem se snažila přiblížit situaci na nás - na rodičích. Se slovy maminka je kráva a tatínek je vůl, jsem si ovšem pěkně naběhla. :)

    Nele je přes dva a půl roku a je tedy pravda, že na ni byly pohádky trochu moc dlouhé. Musela jsem každou číst na dvakrát, přičemž jsem vysvětlovala, že nemůžeme vždy začínat od začátku, neboť bychom se s její kolísající pozorností postupem čtení nikdy nedobraly konce. Ale zase je pravda, že u předchozích knížek to bylo podobné, ale tím, jak Nela příběh už znala a více si užívala text i obrázky, vydržela pak poslouchat déle, až jsme se dopracovaly k pohádce na jeden zátah. Tuto knížku máme zatím krátce, takže věřím, že se dopracujeme rovněž k vychutnání si celé pohádky najednou.

    Text je psán opravdu jednoduše a občas jsou přidány i verše. Především prasátka a vlk, v pohádce Tři prasátka, hovoří ve verších. Doslova si zpívají písničku:

    Mám domeček slaměný,

    jsem v něm moc spokojený.

    Dveře zavřu na petlice, 

    vlk nemůže do světnice.

    Ne vždy jsou rýmy tak pěkné, jako u prvního prasátka a slaměného domečku. Písnička se opakuje, a verš zůstává stejný, i když je domek "dřevěný" a posléze "cihlový". Především u posledního už se nám rým poněkud ztrácí... Ale možná je to tím, že autorka je Slovenka. Nejsem si úplně jistá, jak by verše zněly ve slovenštině, ale možná by se přece jen více rýmovaly. Dětem to ale očividně nevadí. Hlavní je, že pohádka zaujme. Ovšem ve chvíli, kdy se podobný text opakuje u druhého i u třetího prasátka, Nelčina pozornost zakolísala a určitě to nebylo délkou textu. Spíše ji nebavilo poslouchat to samé dokola. Tudíž jsem si pro ni text trochu upravovala a doplňovala, abych její pozornost udržela.

    Až na místy pro mě trochu krkolomné neznějící verše a opakující se text, se mi knížka opravdu moc líbí. Jak jsem psala výše, mě naprosto dostaly nádherné ilustrace, na kterých mě fascinuje nejen fantastické a originální ztvárnění obou pohádek a postaviček v nich, ale nesmírně mě uchvacuje, jak je na stránkách vidět každý tah štětcem. Je pro mě požitek touto knihou listovat a prohlížet si ji. A - ano, přiznávám, i když knihu dostala Nela, nejvíce si ji zatím užívám já. :)

    - 24.04.2018

  • Rázusová-Martáková, Mária; Príbusová, Margita: Dvě pohádky - autor recenze: Jarmila Skopalová

    Psát recenzi na pohádkovou knížku je pro recenzenta vždycky radost. Je to najednou jiný svět. Chce to jiné čtení. Jiné přemýšlení. Jinou fantazii. A úplně jinou logiku! Mária Rázusová-Martáková mě vzala na vandr s vejcem. Nejdřív jsem stále hledala nějaké těžké téma – člověk je zvyklý číst knížky vážně a seriózně. Když vejce puklo a přece neumřelo, moc se mi ulevilo a pochopila jsem, že vejce nemusí zákonitě umřít, když pukne! Když jsem pohádku dočetla, objevila se stránka s hlášením, že když knížku otočím, bude další pohádka. Hurá! Margita Príbusová mě provedla novou verzí klasického příběhu o třech prasátkách. Vidíte? Najednou používám úplně dospělá slova k popisu dětské knížky a najednou – když to po sobě přečtu – je to tak neadekvátní, no, vlastně spíš hloupé. Takže: přečíst si občas pohádku je úlevné, osvěžující a vlastně je to úplná duševní hygiena! Najednou čtete slova, která vypadají jednoduše, jenže děti si k těm krátkým veršům přidají obrovitánský vnitřní příběh! Umíme to my ještě??? Vyzkoušejte si to – přečíst si knížku pohádek jen tak, pro sebe, bez dětí. Je to něco úplně jiného. Najednou nemáte zrcadlo dětských očí, ve kterých vidíte, jak dramatický může být vandr s vejcem. Jste s tím drobným a zdánlivě banálním příběhem sami. Co s ním uděláte? Dokážete jej taky prožít? Odložíte knížku s tím, že je hloupá? Nebo se najednou taky budete před těmi krásnými obrázky a jednoduchým příběhem cítit hloupí vy? Ilustrace Vladimíra Krále jsou inspirativní, popisné a přesto otevírající prostor fantazii. Jak dětí tak dospělých. Knížka Dvě pohádky je velká, dobře se drží v ruce a to je důležité pro všechny rodiče, babičky a dědečky, kteří s ní budou sedět na kraji postýlky. Stránky jsou z pevného a hladkého papíru – a to je důležité, protože dětské prstíčky na ně mohou mockrát sáhnout, ukazovat si, otáčet tam a zpátky. Je to tedy knížka praktická, dlouho vydrží, může se číst pořád dokola a udělá spoustu radosti čtenářům i posluchačům.

    autor recenze: Jarmila Skopalová
    Recenze byla zpracována pro časopis Knižní novinky

    - 10.04.2018

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)