Kniha Každý (si) cestuje z nakladatelství Portál mě hned na začátku zaujala svým velkým formátem. Když si ale knihu prohlédnete, pochopíte, že by to ani nešlo jinak Na každé stránce přibývá postav a různých scén, které v menším formátu jednoduše nelze dostatečně docenit. Každá stránka je jako malé dobrodružství, plné detailů a maličkostí, které čtenáře nutí pořádně se soustředit a hledat příběhy postav.

Kniha nenabízí jen prosté čtení, ale hlavně prostor pro objevování a společné povídání. Místo pouhého listování stránkami se můžeme zapojit do vymýšlení vlastních příběhů, sledování osudů postav a zkoumání jejich činností.

Téma knihy krásně ukazuje, jak je každý z nás jedinečný, ale zároveň propojený s ostatními. Děti si mohou uvědomit, že každý člověk má svůj vlastní příběh, ale že jsme všichni součástí většího celku. Kniha jemně poukazuje na důležitost rozmanitosti a toho, jak se naše cesty mohou prolínat. Pro děti od 5 let je to ideální způsob, jak se učit vnímat svět kolem sebe.

Pokud hledáte knihu, která vás zabaví, přiměje k přemýšlení a otevře prostor k diskuzi, Každý (si) cestuje je skvělou volbou. Tato kniha není jen pro čtení, ale i pro objevování světa plného příběhů a lidí, které můžete společně prozkoumávat.

Kristin Roskifte je zpět a po krásné velkoformátové podívané Každý (se) počítá je tu další titul – Každý (si) cestuje. Opět cílí na děti od pěti do deseti let, ale upřímně, zážitek skýtá zajímavý i pro dospělého, takže proč se nechat nějak omezovat. Tématem je, jak už název napovídá, cestování. Opět si ale budeme hrát i s čísly a pozorností.

Je tolik způsobů, jak se na Každý (si) cestuje dívat. Můžete se zaměřit na hlavní text u každé stránky. Můžete vnímat jen ilustrace či sledovat vybranou postavu, která se pohybuje napříč příběhem. Protože i když se to na první pohled nemusí zdát, Kristin Roskifte nám rozhodně příběh vypráví. A dokonce ne jen jeden!

Stran máme k dispozici 72 a já smekám před nápaditostí, propojeností a komplexností. Dejte si první přečtení a prolistování a v závěru si potom otestuje svou pozornost. Zároveň vám Kristin Roskifte dá záminku, jak se ke knize vrátit – klidně i několikrát – neb existuje několik variant, co hledat a jak s ní pracovat. A protože se chci vyhnout spoilerům a zkazit vám překvapení, mlčím jako hrob a jen sdílím naše neuvěřitelné nadšení.

Dokážu si představit tuto publikaci zapojit ve škole v hodinách prvouky a klidně i matematiky, neboť ta není jen o sčítání, odčítání, násobení a dělení. Čísla nás provází životem v nejrůznějších formách a podobách. Stejně tak se Každý (si) cestuje hodí skupince žáčků, kteří se s ní zabaví v odpolední družině. Variabilita, hloubka poselství, záběr témat (cestování, rodina, poznávání, úcta, respekt, otevřená mysl, vzpomínky, společně strávený čas,…) – to vše je důležité, neuvěřitelné a poutavé.

Klaním se a jsem vážně napnutá, co si pro nás tato norská autorka připraví příště. Publikace, se kterými se dá pracovat, a nejsou jen na jedno přečtení, si rozhodně zaslouží pozornost a prostor!

5⭐

Norská autorka Kristin Roskifteje u nás známá svou prvotinou Každý (se) počítá. Na tu navázala samostatným pokračováním Každý (si) cestuje (v doslovném překladu Všichni cestují). V rodném Norsku jí vyšla desítka knih pro děti, které si sama také ilustruje. Každý (se) počítá sklidilo několik ocenění a bylo přeloženo do více než čtyřiceti jazyků. Její volné pokračování na ocenění čtenářů i odborníků zatím čeká; pokud se tak ale stane, jistě zaslouženě.

„Čím víc kultur při naší pouti poznáme a čím víc přátelství navážeme, tím lepší budoucnost lidstvo i naši planetu čeká. “ Toto motto z anotace je zřejmě nej výstižnějším poselstvím knihy. Ta je určena především čtenářům a čtenářkám mezi pěti a deseti lety, dokáže však zaujmout i (nejen) rodičovské oko.

Každá stránka hrou i hádankou

Obdobně jako známé série Jaro, Léto, Podzim, Zima od německé autorky Rotraut Susanne Berner je každá strana knihy malou hádankou a hrou: Najdete všechny postavy? Opakují se? Co vlastně dělají? V jaké situaci jsou zachyceny? Proč se najednou ocitají jinde? Ilustrace Kristin Roskifte jsou jednodušší, zaujmou ale obdobně. Doprovází je navíc krátkým textem v dolní části strany. Ten je uspořádán podle počtu lidí na stránce. Začínáme tak prostředími s několika jedinci, kteří postupně narůstají až na současných osm miliard lidí na planetě. Vidíme různé osoby na běžných i méně běžných místech každodenního života: doma, venku, u babičky, na cestě do školy, na zastávce, při potápění, v prodejně obuvi, v letadle, na rodinném srazu, tržišti, literárním festivalu, při protestním průvodu. Závěr knihy pak patří jak otázkám (díky nimž se budete к prohlédnutým stránkám znovu vracet), tak rozluštěním a odkrýváním dalších tajemství.

Obdivuhodné je, jak autorka pracuje s detaily všedního života i příběhy jednotlivých postav. Zřejmě jí к tomu pomáhají nejen její vlastní dětí, ale i každodenní (a noční) skicování všech částí života. V předchozím velkoformátu Každý (se) počítá dává autorka více vyniknout individualitě dětí a zamyšlení se nad sebou samým a svou rolí v životě. Nyní má možnost dětský čtenář zasadit vše i do environmentálních souvislostí. Prostřednictvím ilustrací však autorka stále zdůrazňuje jednotlivé, barevně výrazné osoby, přičemž prostředí a neživé věci jsou pouze modře naskicovány a nepřitahují tolik čtenářské pozornosti.

Všichni dýcháme stejný vzduch

Ke knize mám snad jen dvě výtky: při čtení knihy dítěti se trochu láme jazyk nad neustálým opakováním začátku vět: Jeden myslí na někoho..., Jeden si čte..., Jeden právě... A závěrečné odpovědi a tajemství by šlo praktičtěji vyřešit vkládací formou, aby je bylo možné vyjmout, a člověk tak pořád nemusel listovat tam a zpět.

To jsou ovšem detaily. Podstatnější je, že několik jednotlivých příběhů zahrnuje i silný lidskoprávní kontext: postavy například posílají peníze na humanitární sbírku nebo pravidelně darují něco životně důležitého; texty též obsahují apel na neposuzování lidí na základě rozdílů vnějších či vnitřních: „Všichni dýcháme stejný vzduch, každý vnímá svět jinak, ale všem tluče srdce ve shodném rytmu.“

Zároveň však Kristin Roskifte nemoralizuje — neposkytuje například návod na zmenšení individuální uhlíkové stopy, к čemuž by mohlo téma cestování svádět. Naopak nenápadně ponouká к zamyšlení: ať již prostřednictvím postav a jejich příběhů (záhadný muž s transparentem planety Země jakožto ojedinělý podivín, к němuž se postupně přidává čím dál víc lidí) nebo vlastními poznámkami ledabyle skrytými v závěrečných odpovědích („Planeta Země se bez lidí obejde, ale lidstvo bez ní ne.“) či otázkami к zamyšlení: „Jak můžeme zlepšit životní prostředí?“ I proto se lze ke knize stále vracet a vlastně nikdy ji nejde přečíst úplně do konce.