Šílenci a suchaři

Šílenci a suchaři

Stark, Ulf

Portál, 2020

349 Kč297 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Jen si to představte! Co byste dělali, kdyby se vám nečekaně naskytla možnost předstírat, že jste opačného pohlaví? Využili byste toho?
Simone se s maminkou jen velmi nerada stěhuje do domu na předměstí Stockholmu. Přišla o všechny kamarády, navíc se při stěhování zaběhnul její milovaný pes Kilroy a ještě k tomu musí bydlet s maminčiným novým holohlavým přítelem, kterého nesnáší. Simone se velmi nenaložená vydá do nové školy, a když zasedne do lavice, zjistí, že paní učitelka si o ní díky jejímu sestřihu a oblečení myslí, že je kluk jménem Simon! Nejprve to chce uvést na pravou míru, ale něco v jejím nitru ji zarazí a ona se začne za tohohle Simona vydávat. Nesmírně si tuto roli užívá, změní se v drsného mladíka v motorkářské bundě, ale její přetvářka se postupně stává zdrojem kolotoče nedorozumění.
Ulf Stark byl jedním z nejmilovanějších švédských autorů knih pro děti, oblíbený pro své nadání psát vřele, citlivě a s fantazií i o těch nejtěžších životních okamžicích.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Překladatel:Voslářová, Marie

  • Ilustrátor:Fibrich, Lukáš

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1663-6

  • Počet stran / vazba:256 / Brožovaná

  • Rok vydání:2020

  • Kód:14910301

  • EAN:9788026216636

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze


  • Holka nebo kluk? - autor recenze: Martina Mičková

    https://martinamickova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774144

    I tak by se dala nazvat kniha, ve které téměř po celou dobu hraje hlavní hrdinka roli chlapce. A jde jí to náramně. Vyrovná se největším raubířům ze třídy.

    Kniha nese název Šílenci a suchaři. Jejím autorem je Ulf Stark, oblíbený a oceňovaný švédský spisovatel dětských knih. Knihu doprovázejí výstižné černobílé ilustrace Lukáše Fibricha. Publikace vyšla minulý rok v nakladatelství Portál.

    Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá dívka Simone. Je nucena svou bohémsky žijící maminkou ke stěhování. Jelikož oslavy maminka zbožňuje, pořádá jednu nezapomenutelnou také na rozlučku. Sbalené bedny a krabice jsou naskládané u zdi, sousedé se trousí a přinášejí s sebou hromady jídla. Maminka zapojí do oslav také stěhováky. Simone takovéto počínání sleduje s nelibostí a hlavou se jí honí myšlenky: „ Proč se seznamovat s tolika lidmi, se kterými jsme se dřív nestýkali, zrovna teď, když odjíždíme?“ Simone nezbývá nic jiného než se podřídit. Přichází tak o všechny kamarády a stěhuje se do zpustlého domu na předměstí Stockholmu.

    Navíc po příchodu do nového domu zjišťuje, že zapomněli na jejího milovaného psa Kilroye. Pokus o jeho nalezení je neúspěšný. A ještě k tomu musí bydlet s maminčiným novým holohlavým přítelem, který nosí klobouky. Nesnáší ho. Po příchodu do nové školy si paní učitelka o ní díky jejímu sestřihu a oblečení myslí, že je kluk jménem Simon. Začne se tedy za Simona vydávat. Rozehrává se tak zcela nová identita. Simone si svou novou roli užívá, změní se v drsného mladíka v motorkářské bundě. Dochází také k řadě nedorozumění a problémům nejen ve školní lavici.

    Velmi zajímavou postavou je Simonin dědeček. Sám sebe řadí mezi šílence a přichází bydlet a zemřít k Simone do nového bydliště přímo z domova důchodců. Simone s ním má velmi pěkný vztah. Je pro ni pevným bodem, zázemím uprostřed neuspořádaného života, jakým její matka žije. V knize je vylíčen oddaný vztah dědečka ke své zesnulé manželce, Simonině babičce. Příběh je velmi citlivý a kontrastuje s řáděním pubertálních školáků a Simoninou novou identitou. Knihu bych doporučila dětem starším dvanácti let i jejich rodičům.

    - 11.10.2021


  • Stark, Ulf: Šílenci a suchaři - autor recenze: Martina F

    https://knihu-prosim.blogspot.com/2021/01/silenci-suchari.html

    V nakladatelství Portál vyšla druhá kniha Ulfa Starka Šílenci & suchaři. Autor má trochu svérázný styl psaní. To už ukázal i v knize Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho.

    Hlavní postavou je Simone. Je jí dvanáct a zrovna teď se musí přestěhovat kamsi na druhý konec města k novému maminčinu příteli. Simone moc nejásá - Yngveho nesnáší, máma se chová šíleně a vůbec se nechová jako máma. Navíc cestou do nového domova ve starém bytě zapomněli psa Kilroye. Korunu tomu nasadil děda, který se rozhodl utéct z domova pro seniory, aby u své dcery a vnučky v klidu dožil. A úplnou třešničkou je to, že díky svému chlapeckému vzezření si Simone spletou a místo holky je tu najednou kluk Simon.

    Čtení anotace jsem lehce odbyla. Myslela jsem, že kniha bude o holce, která se cítí být více klukem, ale bylo to nakonec úplně jinak. Bylo to vtipné, milé, úplně ideální čtení pro děvčata v Simonině věku. Ač je kniha napsaná opravdu velmi dobře, k postavám jsem si nenašla cestu. Nebyly mi povahově blízké. Jediný děda měl za sebou zajímavý život a Ulf Stark ho výborně popsal. A i když informací zase nebylo tolik, čtenář si o něm udělal ucelený obrázek.

    "Víš, jestli celý tenhle fantastický vesmír někdo stvořil, slunce, šneky, kytky, lidi a všechno, tak to určitě nebyl žádný nudný suchar. Spíš nějaký božský šílenec, nebeský pomatenec plný nápadů, fantazie a bláznovství. Pokud dal náhodou ve spěchu omylem vzniknout nebeské říši, kde je všechno správné, čisté a uklizené a nic se tam nemění, měl tam dlouhou chvíli a toužil po troše dobrodružství. A tak stvořil malé rozpustilé démonky, kteří dole v říši lidí vyvolávají zmatky, provádějí vylomeniny a různé praštěné kousky, aby tu nebyla nuda a aby on mohl nahoře v nebi dávat k dobru zábavné historky." (str. 135)

    A právě vztah mezi mezi dědou a Simone se mi líbil. Autor ukázal, že mezigenerační vztahy jsou důležité. Nezabředl však do žádného klišé, ani na tuto problematiku příliš netlačil. Především se zaměřil na Simone a její zážitky ze školního prostředí. Tím, že předstírá, že je kluk, si zadělá na nejeden problém. V příběhu však nesmí chybět ani láska.

    Čtenář zažije se Simone spoustu věcí, například výlet na místa, kde byl děda šťastný, také zažije nebezpečné dobrodružství, které mohlo skončit velmi špatně.

    Takovou lehce absurdní postavičkou je mámin přítel Yngve. Chová se divně, nosí klobouky na lysé hlavě, ale zdá se, že má Simoninu mámu rád. Máma je potrhlá umělkyně s kreativními vizemi. Děda je stejně výstřední jako dcera, ale přesto v něm převažuje i láska k vnučce a k přírodě.

    I když je kniha pro starší čtenáře, nechybí v titulu obrázky. Ilustrátorem je Lukáš Fibrich, který pro nakladatelství Portál nakreslil již několik knih. Podařilo se mu vystihnout popis a výraz dnešních adolescentů. některé z obrázků mě vážně pobavily.

    Při čtení mě zarazilo, že mládež poslouchá písničky Agnethy Fältskog, která je součástí skupiny ABBA. Bližší zkoumání prozradilo, že Ulf Stark knihu napsal už v roce 1984, tedy v době, kdy neexistovaly mobily, počítače, internet a veškeré sociální kontakty vznikaly, například, v polorozpadlé kůlně. Přesto je kniha nadčasová - mohla se přihodit kdykoliv a kdekoliv.

    Je to svěží příběh, který se bude líbit především teenagerům. Ale není jen pro ně - díky tématu, který se odehrával v pozadí, jej ocení i čtenáři starší.

    - 08.10.2021


  • Holka, nebo kluk? - autor recenze: Radovan Zítko

    http://www.iliteratura.cz/Clanek/44199/stark-ulf-silenci-suchari

    Zábavná, ale nepodbízivá kniha s nevšedním dobrodružstvím pro školní čtenáře: čím vším si ve dvanácti musíte projít, abyste se zvládli přestěhovat, vypořádat se s obtížnou domácí situací a zapadnout mezi nové kamarády, když vás mylně považují za kluka?

    Dvanáctiletá Simone se s matkou, bohémskou výtvarnicí, stěhuje z původního bytu v západní části Stockholmu na jižní předměstí, do společné domácnosti s matčiným přítelem, bojácným Yngvem. Se změnou bydliště nutně souvisí i změna školy, kam vypravěčka Simone dochází – kvůli účesu a oblečení ji v nové škole považují za Simona, a v tu chvíli ne zrovna šťastná hrdinka se toho rozhodne využít. Vydává se za chlapce, což vede k jednomu nedorozumění za druhým. Spolu s dalšími postavami, s nimiž se setkává doma (s dědečkem, jenž utíká z léčebny dlouhodobě nemocných, aby u nich dožil, a přitom Simone podpořil a podělil se s ní o životní moudrost) i ve škole, kde se jako Simon stává členem klučičí party, se do pohybu dává kolotoč událostí, které na první pohled nemůžou skončit dobře.

    Nebyl by to však Ulf Stark (1944–2017), kdyby se hrdince nepodařilo vymotat se ze zašmodrchané situace, zamilovat se, najít, co ztratila, a vyrovnat se s nutným odchodem blízkého člověka.

    Spisovatel, v české verzi spolu s překladatelkou Marií Voslářovou, lineární příběh zpestřuje barvitými přirovnáními („slunce balancovalo na svahu skládky jako zralá broskev“, „Možná už věčná láska vyhynula – jako mamuti, plynové lampy a gramofony s troubou?“) a vynalézavými dětskými nadávkami („Krysoprase!“ (…) „Tchoří prde!“). Snad žádná dějová linie nezůstává nedořečená, jednotlivé motivy do sebe postupně zapadají a vytvářejí dramatické oblouky. A tak se i bojácný Yngve odhodlá k odvážnému činu a ani věštecká koule, která se objeví na začátku příběhu, z něj jen tak nezmizí – a před koncem jsme svědky jejího překvapivého návratu.

    Za určitý návrat, nebo snad za výpravu do minulosti, se dá považovat celá kniha. Simone je totiž ročník 1972 (pravděpodobně, kniha totiž ve Švédsku vyšla v roce 1984) a pohybuje se ve světě, který už nepamatují ani někteří z nás. To však nemusí být na škodu, naopak, dětem odkojeným internetem není od věci připomenout, že život existuje i mimo obrazovky a dotykové displeje. Nakladatelství Portál nadto vydalo tento Starkův text (po Kouzelných teniskách mého kamaráda Percyho z roku 2015) v čerstvém překladu a se svěžími ilustracemi Lukáše Fibricha, tvůrce kocoura Mourrisona, čímž se příběh velmi omlazuje. Naopak zestárla televizní adaptace, švédský seriál režiséra Hammericha z přelomu let 1988 a 1989. Při čtení českého textu nemusíme usilovně přemýšlet o tom, v jakých kulisách se příběh odehrává, co přesně mají postavy na sobě – hodně napoví Fibrichovy černobílé ilustrace. Na rozdíl od televizního obrazu jsou schematičtější, a byť je na nich vidět, jak ta která postava vypadá, poskytují prostor fantazii.

    Šílenci & suchaři se spolu s Kouzelnými teniskami řadí mezi Starkovy zásadní práce pro děti. Stark jako autor debutoval sbírkou básní v roce 1964 a první dětskou knížku vydal v roce 1975, postupem času se s mnoha desítkami titulů pro děti stal ve Švédsku oblíbeným a oceňovaným spisovatelem. Už před téměř čtyřiceti lety se nestyděl v dětské literatuře otevřeně psát o tom, že mezi hochy a dívkami jsou i tělesné rozdíly, a dokonce popisovat nahé tělo.

    Kniha Šílenci & suchaři nestojí na prvoplánových gazích, naopak, nešťastná Simone se například zamýšlí nad povahou pravdy a lži: „Jakmile člověk řekne pravdu, nikdo ho nebere vážně. Je potřeba lhát, aby vám uvěřili,“ a s odcházejícím dědečkem probírá otázky posmrtného života z hlediska šílenců i sucharů: „Navíc jsem vlastně i malinko zvědavý, co přijde pak. Suchaři v tom možná mají jasno. Buď věčný spánek, nebo věčný život. Ale nás šílence tam musí čekat něco, o čem nevíme nic jistě. Kdyby všechno bylo jasné a očividné, žádní šílenci by neexistovali.“

    - 05.05.2021

  • http://www.svet-mezi-radky.cz/2021/02/recenze-silenci-suchari-ulf-stark.html

    Již zesnulý švédský spisovatel Ulf Stark byl ve Švédsku populární a nejen tam, i v České republice si získal mnoho velkých i malých čtenářů. U nakladatelství Portál jako první vyšel jeho titul Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho. Podle všeho je kniha Šílenci & Suchaři o něco hodnotnější, jelikož autor zabruslil i do závažnějších témat, ale stále se drží v rámci žánru čtivého čtení pro děti. Ráda vám povím víc.

    Vypravování v ich-formě minulého času představuje životní etapu dvanáctileté dívky Simone. Styl psaní je jednoduchý, svižný, snadno děti (ale i dospělé) zaujme a vytváří skvělou atmosféru. Autor má opravdu báječnou fantazii, protože ty výstřelky a ulítlost, která je mimořádným doplňkem dělají z jeho tvorby opravdu osobité, nezapomenutelné a zábavné čtení.

    Publikace je doplněná o nápadité černobílé kresby Lukáše Fibricha. Český ilustrátor je známý jako kmenový kreslíř časopisu ABC. Už ilustroval mnoho českých i zahraničních knih a dle mého názoru skutečně vystihl vše, co se autor dětem snažil ukázat formou textu. Zábavné kresby jsou velkým kladem, opravdu titul dotříbí a pobavíte se nad nimi stejně jako nad textem samotným.

    Ústřední protagonistkou je dvanáctiletá Simone. Svérázná, soběstačná a svá. Trochu vyrůstala zřejmě jako dříví v lese, jelikož její maminka je volnomyšlenkářka a umělkyně. Když se se Simon setkáváme poprvé, právě si na svůj vlastnoručně upečený dort dává prskavky a zapaluje je. Nastal den stěhování a ke všemu má Simon i narozeniny. O dort se postarala. Maminka zatím pospává a nemá pro ni ani dárek. Ale to nevadí, Simon je zvyklá a má svého pejska Kilroye.

    Stěhují se k máminu novému příteli Yngvemu, který je sice suchar, ale i on má dobré stránky a snaží se. Ke všemu se tam ukáže ještě dědeček, který se rozhodl utéct z pečovatelského domu a dožít u své dcery a vnučky. A Kilroy se ztratil! Při stěhování na něj úplně zapomněli a tak to pro Simon nezačíná zrovna nejlíp. Navíc ji první den považují ve škole za chlapce. To díky krátkým vlasů a samozřejmě s ohledem na cizí národnost, protože v Čechách by se to jen tak nestalo s ohledem na dívčí příjmení s koncovkou ová. Ale to nevadí, v dnešní době je to poměrně běžné, takže děti určitě překvapené nebudou a určitě jim to bude dávat smysl.

    Tohle všechno vám tak nějak říká anotace. Ale anotace už nepoví, jak se s tím vším Simone vypořádá. Ve škole to bude ještě legrace kvůli tomu omylu a nejen ve škole! Sousedé mají nově přistěhovalé právem za podivíny! Svérázná umělkyně je opravdu svá, nosí netradiční oblečení a užívá si svou práci. Do toho holohlavý Yngve s těmi svými klobouky a kravatami. A dědeček, který je stejně šílený jako maminka, ale se kterým má Simone velmi krásný, srdečný vztah.

    Onen vztah vás stáhne k jednomu ze závažných témat, které kniha zobrazuje. Tím dalším je dospívání. Těžkosti dětství, přátelství i rivalita a dokonce první láska. I když si nejsem jistá, jestli si dvanáctileté děti vyměňují takové polibky (v dnešní době už zřejmě ano).

    Titul se nese na pozitivní vlně, i když to má Simone občas těžké. Chybí jí Kilroy a vkrádají se do ní zlé myšlenky, ale vždycky se to dá nějak zvládnout a Simone se nevzdává. Ke všemu se odehrává spousty zajímavých zvratů, ale také zábavných situací, které jsou možná trochu na hraně, ale dělají příběh opravdu neodolatelný. Já sama jsem se několikrát i zasmála a byla jsem tak pohlcená, že jsem příběh přečetla za dva dny.

    Co se týče v závěru, tak asi tušíte, že průšvih ve škole vrcholí. Do toho se motá první láska a přátelství. Maminka se tak nějak po celou dobu drží stranou, ale Yngve se projevuje více. A copak dědeček? Závěr je dojemnější a krásný, ač nostalgický, dodá jistou naději a já jsem byla naplněná příjemným literárním zážitkem, ale měla jsem po dočtení opravdu hezký pocit, který mi vydržel dlouho a objeví se vždy, když si na titul vzpomenu.

    Šílenci a suchaři nejsou jen pro cílové čtenáře, ale myslím, že se budou líbit i starším čtenářům jako svérázná, osobitá a zábavná oddechovka, která je netradiční a má, co nabídnout. Doporučuju, já jsem si příběh natolik oblíbila, že se chci poohlédnout po další autorově tvorbě a věřím, že mě neméně nadchne.

    - 12.03.2021


  • Stark, Ulf: Šílenci a suchaři - autor recenze: Jedu v knize

    https://www.facebook.com/jeduvknize/photos/a.733475583505760/1641818292671480/

    Vzala jsem Šílence & suchary blíže jejich přirozenému prostředí, tj. směrem na sever.

    Vzdálenost Hradec Stockholm 1524 km.

    Vzdálenost Deštné v Orlických horách Stockholm 1363 km, tj. o 161 km blíž.

    Knihy Ulfa Starka mě nějak minuly. A tak jsou dalšími dětskými kusy, které čtu jako dospělá.

    Dvanáctilá Simone to nemá lehké. V její rodině jsou jen šílenci & suchaři, nic mezi tím. Mamka je excentrická malířka libující si v extravagantních modelech, která dokáže zapomenout na dceřiny narozeniny a během stěhování i na psa. Děda uteče z domova duchodců v kozačkách vrchní sestry, aby doma mohl zemřít. Jejich protikladem je Yngve, matky partner. Simone se mezi nimi plácá, má dost máminy rozevlátosti i Yngveho chování při zemi.

    Když přijde do nové školy, učitelka si její jméno splete s chlapeckým. Simone se toho rozhodne využít a stává se klukem. Vzdorujícím, vymykajícím se konvencím, zlobícím se všechno a skoro všechny.

    Vtipné čtení a vážných tématech. O odlišnosti, snaze zapadnout, přijetí sebe sama, vztahu rodič - dítě - nový partner rodiče, o prvních láskách, umírání i nových začátcích.

    Líbilo se mi to. Prostě #readnordic

    - 26.01.2021


  • Stark, Ulf: Šílenci a suchaři - autor recenze: Petra Žallmanová, Tvar

    Ulf Stark, oblíbený a oceňovaný švédský autor dětských knih, už na český trh pronikl několika tituly. Zatím poslední jeho knihou v češtině jsou Šílenci a suchaři. Jde o příběh dvanáctileté dívky Simone. Nebo raději dvanáctiletého chlapce Simona?

    Excentrická matka, umělkyně pořádající bujaré večírky a odívající se ve změť vyzývavých barevných šatů a pompézních kožichů, která neustále něco někde zapomíná, si pořídí nového partnera. Yngve je nesmělý, opatrný, řídnoucí vlasy schovává pod směšně malé klobouky, a když má v novém bytě pověsit lustr, paralyzuje ho při obyčejném výstupu na židli závrať. Simone ho nesnáší. Nesnáší ho hlavně proto, že se kvůli němu stěhují do většího bydlení, z městského bytu do domku se zpustlou zahradou na konci města. Jejich stěhování je neorganizované a překotné a v chaosu odeznívajícího

    večírku na rozloučenou, uspořádaného pro všechny protivné sousedy, zapomenou ve starém bytě Simonina milovaného psa Kilroye. Přijde se na to až ráno. Pes je fuč. Simone je smutná a zároveň naštvaná, je unavená a nervózní. Nepořádnost a roztěkanost její matky ještě zhoršuje obavy z nástupu do nové školy. Rodinný nesoulad podtrhne neočekávaný

    příchod Simonina dědečka, který uprchne z domova důchodců a dostaví se do nového domu své dcery v podvlékačkách a dámských kozačkách, které ukradl jedné z ošetřovatelek, s oznámením, že tam přichází zemřít.

    Dědeček však rozhodně není tristním, chorým a nerudným staříkem, trpícím rozličnými neduhy. Je to Simonin maják v bouři zmatků, v níž se zmítá její současný život. Je vlídný a veselý a zároveň podobně excentrický jako jeho dcera. On jediný vycítí, jak těžká je ta zdánlivě obyčejná situace pro jeho dospívající vnučku, která si nepřeje nic víc než mít normální matku a žít v normálním, běžném, nudném světě. („Chuďátko moje,“ řekl děda. „Jsme rodina cvoků a nudných patronů, šílenců a sucharů. Tvoje matka patří k šílencům, stejně jako já. I moje matka byla cvok. A já vím, že s námi není lehké pořízení. A pak máš spoustu nudných lidí a sucharů. S těmi je možná kapku jednodušší život. Ale zase nejsou nijak zvlášť zábavní!“ „Jsem taky cvok?“ zeptala jsem se a pokusila jsem se usmát. „Nejspíš z tebe časem vyroste,“ zamrkal dědeček. (…] „Všichni v sobě máme spoustu různých sil, o kterých nic nevíme,“ pokračoval. „Jako moře, to je plné ryb, řas, proudů, podivné havěti a všeličehos živého. Suchaři přes tyhle neznámé vody opatrně budují ošklivé malé můstky. Jsou strachy bez sebe, že by se mohli zmáčet a zničit si boty. My šílenci se naopak pinožíme dole ve vodě. Proudům se nebráníme a necháváme se strhávat. I když to znamená riziko. A i když se kvůli tomu na nás suchaři dívají se strachem a odporem.“)

    První školní den nemůže dopadnout hůř. Paní učitelka přivítá nováčka ve třídě, ale splete se a krátkovlasou Simone oblečenou v obyčejném tričku a džínách považuje za chlapce. Začne jí říkat Simonku. Je to trapné a nešťastné. Než se Simone stačí vzpamatovat, už sedí vedle „toho pitomce Izáka“ a z nové škatulky není úniku. Po spoustě zmatků a komunikačních kotrmelců, nedorozumění a průšvihů, které se vyrojí v následujících dnech, začne Simone, tedy teď už vlastně Simon, s Izákem kamarádit. V Kůlně pak společně s dalšími kluky zkoušejí kouřit a rozebírají vnady spolužaček. Jedna z nich se do Simone dokonce zamiluje. Doma o školních útrapách neví nikdo kromě Simonina důvěrníka – dědečka, matka si Simonina rozladění a změny šatníku téměř nevšimne a Yngve se pokouší najít cestu k přátelskému soužití tím, že zakoupí nové štěně. Simone však touží po svém původním psovi, je to jediná spojnice se starým domovem, který jí tolik chybí. Simone se Kilroye vypraví hledat, bohužel neúspěšně, a navíc se ve městě zaplete do nepříjemné kolize, při níž je obviněna z loupeže.

    Simonin svět se mění v lesklou klouzačku, po níž se řítí ve zběsilé spirále nedorozumění a nedopatření spolu s dalšími „šílenci“, zatímco „sucharům“ kolem začíná docházet trpělivost – opakovaně si na ni stěžuje jak paní učitelka, tak soused. Simone je stále naštvaná a smutná, ale teď navíc taky zamilovaná. Do Izáka. Situace je stále napjatější, není vyhnutí, musí to prasknout. A taky to praskne.

    Na večírku u spolužáka, po jedné hodně nebezpečné, vyhecované sázce se bouřkové mraky rozeženou a ze Simona je náhle zase Simona. Druhý den jde do školy v šatech a společně s pakobylkou spolužačky Anny způsobí paní učitelce nervový kolaps.

    Ale tím příběh nekončí. Je tu taky návrat ztraceného kamaráda, je tu Yngve, kterému se konečně podaří získat Simoninu důvěru, a velká dědečkova rozlučková oslava, na níž hraje kapela z domova důchodců, pije se báječná bowle, kterou roznáší máma v babiččině rádiovce,

    a spořádá se spousta paštik a pirohů, nakládaných sleďů, kuřecích stehen a kachních prsíček s malinovou omáčkou.

    Chtělo by se říct, že se pak všechno uklidní a Simonin život dojde jakés takés rovnováhy. Já tomu ale nevěřím. Myslím, že všechno bude stejně zmatené a zbrklé jako dřív. Jen už má teď Simone víc těch, o něž se může opřít a na něž se může spolehnout.

    Nejprve má člověk pocit, že je to jen bláznivé povídání o jednom velkém nedorozumění. Ale pak se najednou začnou vynořovat hlubší psychologické linie. Touha po životní jistotě, sounáležitosti s vrstevníky, problematika rodinné podpory, nefunkčních rodinných vztahů a neochota přijmout náhradního rodiče, vzdor, rebelie a vztek vyprovokovaný stresem a bouřícími hormony, první láska, snaha o zalíbení se. A je toho tam ještě víc.

    Příběh z roku 1984 sice nevypráví o sociálních sítích, mobilních telefonech a počítačových hrách, ale ve své podstatě je nadčasový, nebo dokonce aktuální. Humor pojící se ke střetům „šílenců“ a „sucharů“ vše odlehčí

    a zpřístupní. Překlad je skvělý, ilustrace Lukáše Fibricha taktéž, obálka je výrazná a lákavá. Jen kvalita tisku a vazba působí lacině a odfláknutě, což je škoda – tenhle příběh by si lepší kabát rozhodně zasloužil.

    autor recenze: Petra Žallmanová, Tvar

    - 22.12.2020

  • E-SHOP – DOTAZY A REKLAMACE

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    eshop@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    knklapkova@portal.cz

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)