Poradím si s obavami, smutkem a hněvem je kniha, která se věnuje emocím, se kterými někdy bojujeme všichni – i my dospělí . O to těžší to ale může být pro děti, které ještě neví, jak s nimi pracovat.

Na začátku mě potěšil osobní dopis od autorky, dětské psycholožky. Působí mile a hned vytváří pocit, že kniha je psaná opravdu pro děti .

Postupně nás seznamuje se třemi dětmi – Marií, Aiydenem a Jiou. Každé z nich řeší jiný problém – obavy, hněv nebo smutek ze ztráty .

Kniha není jen o čtení, ale hlavně o zapojení. Děti si mohou označit, jak silně své emoce prožívají, učí se je pojmenovat, všímat si, kdy přicházejí, a zkouší s nimi pracovat . Nechybí ani kreslení nebo jednoduché techniky, jak se zklidnit.

Líbila se mi třeba aktivita s lahvičkou se třpytkami – krásně ukazuje, jak fungují naše myšlenky, když jsme rozrušení, a že i ty se časem dokážou zklidnit.

Je to kniha, ke které se dá vracet a postupně s ní pracovat podle toho, co dítě zrovna prožívá.

#knihyprodeti #ctemedetem #detskeknihy #emoce #poradimesisobavamismutkemahnevem

Poradím si s obavami, smutkem a hněvem – Tamar D. Black

Ve škole se děti učí číst, psát a počítat. Na výkon je kladen velký důraz.

Ale kdo je naučí, co dělat, když je přepadne strach? Když je zaplaví smutek? Když vybuchnou hněvem?

Naše děti se už od malička setkávají se zklamáním, neúspěchem i tichými myšlenkami typu „nejsem dost dobrý“. A právě tyhle věty v hlavě dokážou bolet víc než špatná známka. Proto věřím, že čím dřív se děti naučí rozumět svým emocím, tím pevnější budou jejich základy do života.

Tato kniha je laskavým a srozumitelným průvodcem světem dětských pocitů

Tři dětské postavy provázejí čtenáře situacemi, které jsou až bolestně blízké – a společně hledají způsoby, jak své myšlenky a emoce zvládnout. Ne potlačit. Ne zahnat. Ale pochopit.

Děti se tu učí:

jak „pozdravit“ své myšlenky a nenechat se jimi ovládat

proč někdy čím víc na něco nechceme myslet, tím víc to nejde

jak poznat, na čem jim skutečně záleží

které myšlenky pustit a kterých se držet

a především – jak být k sobě laskavé

Je mi vlastně líto, že když vyrůstala naše generace, o emocích se tolik nemluvilo. Často se zlehčovaly. „To nic není.“ „Neřeš to.“

I já na sobě dodnes cítím podhodnocování. Hlavu plnou negativních myšlenek a obav, se kterými se učím pracovat až teď v dospělosti.

Možná právě proto mi tahle kniha dává tak velký smysl. Protože věřím, že když děti naučíme pracovat s emocemi včas, nemusí si s sebou nést tolik pochybností do dospělosti.

Mluvíte doma s dětmi o emocích? Nebo je to pro vás téma, které se teprve učíte otevírat? Napište mi do komentářů, jak to máte vy.