Jedna z knih, která je velmi praktická, která se dá přečíst během jednoho dne, avšak prožít ji a získat zkušenosti, rady a případně i pomoc v životě bude na delší dobu. Tak je i koncipována. Má nabídku 42 aktivit, mimo ni úvodní a závěrečná slova.

Po úvodech si můžete přečíst dopis pro rodiče a odborné pracovníky a pak i pro samotné děti. Podobně na konci je poděkování autorky a pro čtenáře či odborníky seznam literatury, dalších zdrojů a něco o autorech.

Samotná kniha je rozdělena do několika bloků, autorka je nazývá oddíly. Každý oddíl je uveden krátkým textem kde autorka vysvětluje o čem je. První začíná představením tří dětí, které mají potíže, se kterými chce autorka pomoci malým čtenářům. Je to dobrý nápad, protože děti se mohou identifikovat s někým, kdo má podobný problém a není na to samo.

V prvním oddíle, 5 aktivitách je možné se zaměřit na zvládání myšlenek, pocitů formou kreslení, tvoření či psaní. Všechny aktivity jsou veskrze interaktivní.

Druhý oddíl má 11 aktivit, zaměřených na zvládnutí životních událostí, které nemusí dopadnout podle představ či přání. Opět nám autorka poví něco o prožitcích tří dětí v této oblasti. Aktivity pomáhají v přemýšlení, uvažování o věcech a jsou opět pěkně popsány pro dětského čtenáře. V závěru tohoto oddílu pak může čtenář využít i připomenutí, či shrnutí.

Další oddíly mají podobný scénář a úkoly či cvičení. Není smyslem recenze o nich komplexně hovořit, k tomu slouží samotná kniha, stojí za to však říci, že se věnují tématice rozhodování, uvědomování si sebe sama a také o péči o sebe.

První dva oddíly jsem popsal trochu více, aby budoucí čtenář věděl, co ho v knize čeká. Publikace je vhodnou pomůckou, pokud on sám, nebo spíše jeho rodič, nebo odborný pracovník vnímá, že v oblastech, které jsou popsány výše potřebuje pomoci či radu.

Knihu je možné využít pro domácí využití při práci s dítětem, ve škole, v družině, v poradnách a může být využita z části nebo postupně celá. Dobrým počinem jsou i připomenutí, souhrny, ke kterým se lze opakovaně vracet, stejně jako k jednotlivým aktivitám.

Kniha může pomoci dětem, rodičům i odborným pracovníkům (učitelé, vychovatelé apod.), vyžaduje jen motivaci dětí ke změně, je psaná hravě a zábavně a její části tuto motivaci podporují.

Poradím si s obavami, smutkem a hněvem je kniha, která se věnuje emocím, se kterými někdy bojujeme všichni – i my dospělí . O to těžší to ale může být pro děti, které ještě neví, jak s nimi pracovat.

Na začátku mě potěšil osobní dopis od autorky, dětské psycholožky. Působí mile a hned vytváří pocit, že kniha je psaná opravdu pro děti .

Postupně nás seznamuje se třemi dětmi – Marií, Aiydenem a Jiou. Každé z nich řeší jiný problém – obavy, hněv nebo smutek ze ztráty .

Kniha není jen o čtení, ale hlavně o zapojení. Děti si mohou označit, jak silně své emoce prožívají, učí se je pojmenovat, všímat si, kdy přicházejí, a zkouší s nimi pracovat . Nechybí ani kreslení nebo jednoduché techniky, jak se zklidnit.

Líbila se mi třeba aktivita s lahvičkou se třpytkami – krásně ukazuje, jak fungují naše myšlenky, když jsme rozrušení, a že i ty se časem dokážou zklidnit.

Je to kniha, ke které se dá vracet a postupně s ní pracovat podle toho, co dítě zrovna prožívá.

#knihyprodeti #ctemedetem #detskeknihy #emoce #poradimesisobavamismutkemahnevem

Poradím si s obavami, smutkem a hněvem – Tamar D. Black

Ve škole se děti učí číst, psát a počítat. Na výkon je kladen velký důraz.

Ale kdo je naučí, co dělat, když je přepadne strach? Když je zaplaví smutek? Když vybuchnou hněvem?

Naše děti se už od malička setkávají se zklamáním, neúspěchem i tichými myšlenkami typu „nejsem dost dobrý“. A právě tyhle věty v hlavě dokážou bolet víc než špatná známka. Proto věřím, že čím dřív se děti naučí rozumět svým emocím, tím pevnější budou jejich základy do života.

Tato kniha je laskavým a srozumitelným průvodcem světem dětských pocitů

Tři dětské postavy provázejí čtenáře situacemi, které jsou až bolestně blízké – a společně hledají způsoby, jak své myšlenky a emoce zvládnout. Ne potlačit. Ne zahnat. Ale pochopit.

Děti se tu učí:

jak „pozdravit“ své myšlenky a nenechat se jimi ovládat

proč někdy čím víc na něco nechceme myslet, tím víc to nejde

jak poznat, na čem jim skutečně záleží

které myšlenky pustit a kterých se držet

a především – jak být k sobě laskavé

Je mi vlastně líto, že když vyrůstala naše generace, o emocích se tolik nemluvilo. Často se zlehčovaly. „To nic není.“ „Neřeš to.“

I já na sobě dodnes cítím podhodnocování. Hlavu plnou negativních myšlenek a obav, se kterými se učím pracovat až teď v dospělosti.

Možná právě proto mi tahle kniha dává tak velký smysl. Protože věřím, že když děti naučíme pracovat s emocemi včas, nemusí si s sebou nést tolik pochybností do dospělosti.

Mluvíte doma s dětmi o emocích? Nebo je to pro vás téma, které se teprve učíte otevírat? Napište mi do komentářů, jak to máte vy.