Daniela Krolupperová je překladatelka a úspěšná autorka knih pro děti. V projektu jsme již recenzovali tituly Vánoční tramvaj, Sněhová víla, Polární pohádka, Zákeřné keře, Rybí sliby, Jde sem lesem. Roku 2018 vydalo nakladatelství Portál publikaci Taje olivového háje, která čtenáře zavede až do kraje francouzské Provence, kde se to hemží vílami.

Taje olivové háje (Daniela Krolupperová, ilustrace Eva Chupíková, nakladatelství Portál), pohádkový příběh, ukázka

Zdroj: archiv recenzentky

Malou vílu Markétu odnese bouřlivý vítr mistral z hor až do zahrady opuštěného domu na pobřeží francouzské Provence. O zahradu se začne starat a v novém prostředí si zvykne. Skamarádí se i s dalšími vílami. Jedna z nich žije v kavárně, kde má za úkol pečovat o dobrou kávu nebo čaj a vnést do prostředí kouzlo dobré nálady. Jednoho dne se však na obyvatele městečka usadí smutek. Zahnat ho může jen dobrý skutek. Víly si usmyslí, že takovým skutkem bude nalézt majitele brýlí, které leží zapomenuté v altánu za domem. Ty patří tichému a zvláštnímu mladíkovi jménem Benedikt. Aby ho našly, musí se vydat do olivového háje, kde by měl být zvláštní tvor Šikmo. A tak začíná vílí putování, kde nebudou chybět kouzla ani trocha napětí.

Příběh tentokrát nekombinuje faktické informace s pohádkou, ale to vůbec nevadí, protože pohádkové vyprávění je velmi pěkně a poutavě napsáno, dýchne na vás atmosféra Provence, vůně kávy, levandule a mořského pobřeží. Čtenáři se dozvědí něco o rostlinách, které v kraji rostou, a poznají zvyky místních lidí. Poselstvím knihy je, že bychom neměli podléhat smutku a samotě, protože jinak nás pohltí. Lékem na ně je vědomí domova a dělání dobrých skutků.

Text je psán větším písmem a s většími rozestupy, navíc je bohatě ilustrovaný, proto se hodí pro začínající čtenáře.

„To, co se stalo, nezměníme. Ale proto bychom se neměli poddat smutku, zoufalství či beznaději. Je to velmi těžké, já vím. Přesto si myslím, že něco proti zlým a smutným věcem udělat můžeme. Něco dobrého. Cokoliv. Prostý dobrý skutek. Čím víc dobra mezi námi bude, tím bude náš život radostnější a krásnější. Člověk by měl pomáhat ostatním lidem.“ (str. 51–52)

Ilustrací se chopila opět Eva Chupíková. Jsou křehké a něžné, určitě si podmaní jak malé, tak velké čtenáře.

Knihu bych doporučila především holčičkám mladšího školního věku, ale potěší i dospělé, kteří si chtějí přečíst pěkný pohádkový příběh a mají rádi kavárny.

V knize Daniely Krolupperové Taje olivového háje vykonají malé víly dobrý skutek. Hledají zvláštního mladíka jménem Benedikt, který sepisuje jména větrů a věří, že na světě existuje strom vyšší než sto metrů… Zapomněl si totiž své brýle v altánu za domem a víly mu je chtějí předat a udělat tak svět veselejší. Umět podat pomocnou ruku a učinit dobrý skutek je okouzlující. Měli bychom si z víl vzít příklad. Aby udělaly dobrý skutek, vydávají se za chlapcem po moři až na jiný světadíl… Ale o tom více v knize, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Malou vílu Markétu odnese bouřlivý vítr mistral z hor až do zahrady opuštěného domu na pobřeží francouzské Provence. Víla se o zahradu začne starat a na nový domov si postupem času zvyká. Z domovu se výborně zahání smutek.

„Smutek je nepěkný. Černý, sem tam s našedlými pruhy. Má velmi temné oči, kostnaté ruce, zlý pohled a na sobě cosi plandavého. Nemá příjemný hlas, obvykle huhňá. Taky se nikdy nikomu nedívá do očí. Ze všeho nejraději padá. Na ostatní. V tom s přímo libuje.“

Naštěstí víla Markéta ví, jak na něj. Nejlepší způsob, jak odehnat smutek, je pracovat. A tak se začne pečlivě starat o zahradu. Pak opět udeří mistral. Markéta jeho řádění přečká v altánu. Ve chvíli, kdy silný vítr odezní, a kdy chce víla zjistit, jaké škody mistral napáchal, spatří cizí vílu, která se ještě klepe chladem a strachy. Jmenuje se Hedvika a mistral ji sebral z levandulového pole z velké květinové farmy. Stanou se z nich kamarádky…

Obě víly se vydávají do městečka, seznamují se s místní kavárenskou vílou Marií. Ta jim vypráví vše o svém „kavárenském“ poslání.

Na popud místního faráře se víly rozhodnou učinit dobrý skutek. Chtějí najít majitele brýlí, jež leží zapomenuté v altánu za domem. Ovšem zda se jim to vůbec podaří, zůstává tajemstvím.

„Přece se nemůžeme tak snadno vzdát! Kdyby každý tak rychle vzdal dobrý skutek, který chce vykonat, tak by nikdo nikdy žádný dobrý skutek neudělal. A smutek by se roztáhl tak, že by na světě na nic jiného nezbylo místo!“

Jak se celý příběh vyvrbí, se nechte překvapit v knize plné olivového háje, vůně levandulí i dalších pestrých květin či vůně kávy. Daniela Krolupperová v knížce přináší nádherný příběh o vykonání dobrého skutku, o podání pomocné ruky a o tom, že s dobrem je nám na světě lépe. Autorka se nevzdává naděje, že dobří lidé ještě existují. Všechny víly mají dobré „srdce“ a mají na světě každá svůj úkol, kterého se zhostí naprosto brilantně. Co může být hezčího, než když se svého poslání ujmeme se ctí a s pokorou jej vykonáváme. Jen se někdy nespokojme jen tak s něčím, ale jděme si za svým snem, ať je jakkoliv nereálný. To my mu dáváme život například tím, že pro něj vystoupíme ze své komfortní zóny a uděláme pro něj nemožné. Ani víly se v knize nevzdávají při prvním neúspěchu či při tom, že překážka bude těžší, než si myslely.

Vůně kávy. Olivový háj. Truhlíky s levandulemi. Káva se zpěněným mlékem. Kdo hádá francouzskou Provence, hádá správně. Děj knihy, kterou jsem přečetla, vás dostane právě tam.

Autorka Daniela Krolupperová má obsáhlou bibliografii. Její knihy čtu s dětmi moc ráda.

Stále si pamatuji obsah publikace O modrém světle.

Po přečtení i dalších knih této spisovatelky, z nichž bych jmenovala tyto: O ´Bluda, Dráček Mráček, Josífkův pekelný týden, Mizící hmyzíci, Rybí sliby, Zákeřné keře či Polární pohádka jsem se těšila, až si s dětmi přečteme její další vydanou publikaci – Taje olivového háje. Vyšla loni v nakladatelství Portál. Ilustrace jsou dílem Evy Chupíkové.

Tentokrát ji nedoporučím jen dětem, ale i dospělým. Mladé slečny jistě zaujmou poletující víly, dospělé čtenáře děj vtáhne do francouzské Provence se vším všudy.

Po únosu malé víly chladným větrem mistralem z hor až do zahrady opuštěného domu na francouzské pobřeží začíná skutečné vílí dobrodružství. Z anotace jsem se dozvěděla, že se víla o zahradu začne starat a na nový domov si postupně zvykne. Seznámí se i s vílou žijící ve vesnické kavárně, takže už není sama. Na popud místního faráře se víly rozhodnou udělat dobrý skutek: najít majitele brýlí, jež leží zapomenuté v altánu za domem. Brýle patří zvláštnímu mladíkovi jménem Benedikt, který sepisuje jména větrů a věří, že na světě existuje strom vyšší než sto metrů. Nakonec se za ním vypraví po moři až na jiný světadíl...

Vše je psáno tak citlivě, že během čtení máte pocit skutečného pobytu ve francouzské Provence. S vílami se ocitnete ve francouzské kavárně, kde pan kavárník v bílé košili a černé zástěře rozlévá kávu do malých šálků. Víte, k čemu víly šálky používají? Je to výborné místo na spaní. Budete cítit čerstvý chléb z žitného kvasu, klobásky s vlašskými ořechy a olivami a křupavé bagety ze sousedních krámků. Nestačí jednotlivý popis, kniha se musí přečíst celá. Je nádherná. Z celého srdce ji doporučuji jak čtenářům od osmi let věku, tak i dospělým.