Když katolický kněz napíše knihu pro muže o tom, jak být skutečným mužem, může se to zdát jako protimluv. Jenže Larry Richards si hodně užíval s holkama, ví, co je alkohol a jeho rodiče byli policisté. I on chtěl být strážcem zákona. Ve městě jako je Pittsburgh, by to bylo sice nebezpečné, ale zároveň ceněné povolání. Jeho cesta k Bohu nevedla přímo a právě proto je jeho kniha Buď mužem!: Jakým Bůh chtěl, abys byl (vydává Portál, překlad Monika Kittová) o tom, jak hledat muže v sobě, tak pravdivá a praktická. A také vtipná. Pobavilo mě třeba, proč se nikdy nedotknul drogy. Jeho otec mu prý jednou řekl: „Když tě načapám, jak piješ, potrestám tě, ale pochopím to. Jestli ale zjistím, že bereš drogy, zabiju tě.“ To Larryho straší dodnes, takže drogy nezkusil. A cesta k Bohu vedla přes Thorntona Wildera a Naše městečko. V něm umírající postava Emily může prožít znovu jeden den svého života. Rozhodne se pro dvanácté narozeniny a zjistí, jak si neumíme vážit života a nedokážeme jej prožít. Právě při tom se Larry Richards opravdu vyděsil a přišly mu na mysl úplně nové myšlenky – na to, že jednou také umře. Od myšlenek na smrt je už jen krok k myšlenkám o Bohu. Ten ale v téhle knize není jen tím pánem na kříži či něčím nedostižným v nebesích, je to tvůrce Všehomíra, kterého můžeme potkat vždy, když na něj pomyslíme, když ho potřebujeme, když se rozhodujeme, bojíme nebo jsme v pokušení. V knize je deset kapitol a na konci každé z nich je úkol. Když jej muži vykonají, dozvědí se o sobě spoustu věcí. Budou přemýšlet třeba o tom, co by o sobě chtěli slyšet na svém pohřbu. To je možná vtipně vypadající úkol, ale když si ho vyzkoušíte (i jako žena), není to vůbec jednoduché. Budu chtít, aby vzpomínali na moji krásnou postavu? S věkem se hodně proměnila. Na moje kuchařské umění? To možná ano, koneckonců láska prochází žaludkem. A když budou vzpomínat na to, jaká jsem byla, co chci, aby říkali? Když se rozhodnete, co chcete na svém pohřbu o sobě slyšet, můžete začít dělat něco proto, aby tomu tak skutečně bylo. Možná se vám některé úkoly budou zdát primitivní nebo dokonce hloupé, ale i tak zkuste překonat svoji pýchu nebo potřebu rychlého výsledku a zkuste to. Nic tím neztratíte. Jen můžete potkat záblesk boží jiskřičky sami v sobě.

„Můj učitel homiletiky měl zároveň na starosti mou formaci. Byl to františkán a nebyl právě vysoké postavy. Z prvního kázání může mít člověk docela strach, zvlášť když ho poslouchá někdo, kdo ho známkuje. Pokaždé, když jsem otevřel ústa, tento františkán o něco více zrudnul. (Někteří tvrdí, že takhle prostě působím na lidi.) Když jsem skončil, byl úplně brunátný. Kladl jsem si v duchu otázku, jak moc je asi naštvaný. „Vždyť je to mé první kázání!“

Moje homilie se tenkrát nazývala „Všichni jsme povoláni k tomu, abychom se stali svatými“. Tehdy jsem kázal vůbec poprvé v životě. Jakmile jsem skončil, praštil do stolu a řekl: „Tak především, Larry, já nechci být svatý. A za druhé, kdo si myslíš, že jsi, abys vykládal lidem, že mají být svatí?“

„Eeeh…,“ já na to. Vždyť jsem byl v semináři teprve krátce. „A vy si nemyslíte, že úkolem kněze je právě vyzývat ke svatosti v Kristu?“ „Ne, to není úkolem kněze. Tvým úkolem je říkat lidem, že je Bůh miluje a že všechno bude v pořádku,“ vysvětlil mi.

Možná už víte, že jsem na tuhle teologii nikdy nepřistoupil. Nevěřím, že tohle Bůh chce, ani že je to obsaženo v Božím Slovu."

(Larry Richards, Buď mužem! str. 181-182)

Po této ukázce už víte vše potřebné – jestli chcete naslouchat teologii Larry Richardse a nebo jestli víte, že Bůh všechny miluje a že vše srovná. Larry Richards se svou knihou Buď mužem! vtrhnul do mého života a já se náhle cítil jako kupec v chrámě, který je bit důtkami v rukou Pána Ježíše Krista. Vždyť já se přeci do teď snažil jak jsem měl čas a jak mi to vycházelo, proč tohle všechno?

Kniha míří na muže, kteří vědí, že jim prospívá menší dvorek a větší bič. Larry Richards staví před muže výzvu (a muži mají rádi výzvy) na zbytek života – aby byli muži, jakými Bůh chtěl, aby byli (což je podtitul knihy). Nijak nezastírá, že kniha staví laťku tak vysoko, že se téměř ztrácí v té výši z očí, jedním dechem ale také dodává, že Bůh nám dal všechny potřebné dary, abychom tuto laťku mohli zdolat.

Kniha je jednou velikou výzvou členěnou do deseti kapitol, deseti témat, v nichž je výzva, příklad ze života, citace z Písma, ale především vždy povzbuzení, důkaz, že se taková výzva dá zvládnout. Nikdy na výzvu nejsme sami, když přebýváme v Bohu a přebývat v Bohu můžeme, pokud se mu otevřeme. A otevřeme se mu jen tehdy, pokud s ním trávíme čas. A čas trávíme s tím, koho milujeme. Milujeme Boha?

Larry Richards utíná lavinu výmluv svým jasným postojem – jsme to my, muži, kteří musíme převzít zodpovědnost za svůj život, vést svůj život k Boží slávě, protože nikdo jiný to za nás neudělá. A jestli nebudeme svatí my, nebudou svatí ani členové naší rodiny. Jak to udělat? Jak to řešit? Jak zaujmout takový postoj? To vše je v knize obsaženo, tedy okuste a vizte.

Kniha mnou otřásla a určitě se k ní ještě několikrát vrátím, přečtu si ji pro další inspiraci do mého (duchovního) života znovu, protože mám pocit, že hovoří přímo k mému, mužskému, srdci.