V pozůstalosti jezuity Karla Říhy zůstává mj. několik textů, které ho představují ne tolik jako filosofa, ale jako znalce umění, kněze, který hledá spásu duší, člověka, který reflektuje prožitky dne. V těchto úvahách, povídkách, bajce a mýtu jsou přítomny konstanty známé z již vydaného Říhova díla: mravní konverze, která vede k nazíravému životu, a důraz na přikázání vzájemné lásky. Navíc se v našem souboru objeví: úcta k tradici v křesťanském umění (baroko, chorál) spojená s uznáním velkých moderních děl (Ludvík Kolek); meditace nad výjimečností člověka v rámci stvoření; řeč víry, které je bližší jazyk umění spíše než vědecký; prožitek poslechu hudby a lítost nad hrozbou zániku varhan; a také (část) korespondence s Karlem Skalickým. Soubor Říhových textů je doplněn o rozsáhlou životopisnou studii a sesbíraná svědectví, jak na něj vzpomínají ti, které formoval, nebo jeho kolegové a nástupci. Kniha tak významně rozšiřuje pohled na Karla Říhu, důležitou osobnost českého exilu a porevoluční obnovy teologických fakult v naší zemi.