V životě člověka, u něhož křesťanství není jen titulem před nebo za jménem, se celý život objevuje a rozvíjí jedno centrální téma – téma modlitby. Bez ohledu na to, v jaké církvi je člověk doma a žije-li v západním či východním civilizačním okruhu, je modlitba tématem, s nímž nikdo z nás nebude za celý svůj život hotov. Také proto mě potěšila rozsahem sice malá, ale vynikající kniha amerického novináře a někdejšího šéfredaktora jezuitského nakladatelství Loyola Press Jima Manneyho Modlitba, která mi změnila život (Portál 2023).

Kniha, která vyšla v angličtině skoro již před třinácti lety a byla citlivě přeložena Martinem Bedřichem, patří v šestici Manneyho publikací k těm drobnějším. V českém prostředí jde pak vůbec o první jeho přeloženou knihu. Leitmotivem, jak bychom možná u autora spjatého s jezuity čekali, je asi jedna z nejznámějších modliteb, kterou do života uvedl a na sobě prověřil sám zakladatel jezuitů Ignác z Loyoly.

Modlitba, pro kterou se vžilo označení examen, je rozložena do pěti jednoduchých kroků, jejichž promeditování by mělo člověku zabrat asi čtvrt hodiny denně. Examen má tuto strukturu: 1) Požádejte Boha o světlo. Chci se na svůj den dívat Božíma očima, nejen svýma vlastníma. 2) Děkujte. Den, který jsem právě prožil, je Božím darem. Jsem za něj vděčný. 3) Zhodnoťte uplynulý den. Pečlivě se ohlížím za právě prožitým dnem, veden Duchem svatým. 4) Postavte se čelem ke svým nedostatkům. Postavím se čelem k tomu, co je špatné – v mém životě i ve mně. 5) Pohleďte vstříc nadcházejícímu dni. Ptám se, kde v nadcházejícím dni potřebuji Boha.

Examen, jak si uvědomil i sám autor, je zvláštní druh modlitby. Nejde o speciální spojení se s Bohem kdesi mimo prostor a čas. „Modlitba,“ říká Manney, „pro mě byla jakýmsi odděleným časem. S examenem se hranice mezi modlitbou a životem rozostřily.“ Do examenu se vepsaly mnohé Ignácovy životní zkušenosti z dětství, z dospívání, z války, z prvního setkání s životopisy svatých, z rozhodnutí se svým životem navzdory své komplikované povaze něco udělat. Tak se examen stal trvalou součástí života. Není třeba ho odkládat na později. Lze ho mít všude s sebou a najít skrze něj způsoby, jak by i v náročných dnech mohl člověka zcentrovat a zklidnit.

Examen je vlastně modlitbou uvědomění toho, co je v mém životě silné, krásné, zdravé a dobré, a co je v něm naopak chaotické, špatné a bolavé. „Examen,“ píše Manney, „nám pomáhá napravit to, co je špatně, tím, že si věci ujasníme. Selhání je všudypřítomný, všezahrnující životní stav.“ Bůh, připomíná autor, není někde „tam nahoře“, ale tady. Naše setkání s ním tedy nemusí připomínat astronoma, který se dívá do volného vesmíru a hledá v galaxiích další obyvatelnou planetu. Může začít tady a teď, bez komplikované přípravy, svobodně a hlavně bez obav.

Ignác i Manney mohli možná trochu bojovat s tím, že se jejich modlitba a navíc Ignácova duchovní cvičení někdy dost liší od toho, co si obvykle představujeme pod pojmem modlitby. Je zvláštní, když autor připomíná svoji kamarádku, které examen přišel „velmi sebestředný“. Je to pravděpodobně věc osobního duchovního naladění a osobnostního ukotvení, ale examen nebo právě examen bych ústy teoložky Kateřiny Brichcínové nazval „modlitbou Tebestřednou“, přičemž oním Ty je myšlen Bůh. Nejde o to, že by křesťan nemohl s Bohem poeticky a ve vlnobití emocí a citů rozmlouvat o čemkoliv, o horských loukách, o bolesti hlavy nebo o teorii relativity. Může.

Pro každodenní život ale potřebujeme modlitbu, s níž budeme moci být rychle a blízko u Boha a která nás současně znovu něco naučí o nás samých. Jednoduchá, věcná a krátká modlitba examenu se pochopitelně může stát branou k jiným modlitbám. Spojuje v sobě totiž pro duchovní život to nejdůležitější: reverenci před Bohem a touhu nabírat si ze zdroje jeho lásky a milosrdenství a zároveň svobodu spoluurčovat běh svého života a stávat se sám pro sebe, pro druhé, pro církev i pro společnost vědomým, aktivním a činným.

Modlitba examenu změnila Jimu Manneymu život, a zdá se, že k lepšímu. Zkuste jí dát šanci i vy. Nic tím nezkazíte, spíš naopak, mnohé vyzískáte. Jeho kniha je svědectvím, že i ryzí věci duchovního života lze popisovat způsobem, na který není třeba doktorát z teologie, prožitky mystického vytržení a navíc literární talent Ernsta Hemingwaye. Jde to i jinak. Musí. A Bohudíky za to.

Provokativní název tohoto útlého svazku, který vydalo nakladatelství Portál, by samozřejmě mohl přitáhnout ty čtenáře, kteří věří, že nějaká přesně stanovená formule může něco změnit. Doufají, že když vyřknete ta správná slova v přesně stanoveném pořadí, něco se změní. Nezmění.

Autor knihy Jim Manney dobře ví, že tak to nefunguje. Chce vás jen chytře nalákat. V mém případě se mu to podařilo. Ve stručných odstavcích ukáže postavu Ignáce z Loyoly a jeho životní cestu. Umí jednoduše nastínit kontext a zpřítomnit jeho myšlení. Nebojí se vlastních příběhů, protože sám na sobě nebo na svých přátelích nejlépe demonstruje, jak se modlitbu examen modlit a jak její dlouhodobé používání člověka promění.

Tato modlitební forma slouží k večernímu ztišení a zhodnocení zážitků celého uplynulého dne. Skládá se z těchto konkrétních částí:

• Požádejte Boha o světlo
• Děkujte
• Zhodnoťte uplynulý den
• Postavte se čelem ke svým nedostatkům
• Pohleďte vstříc následujícímu dni

Tento modlitební postup může na někoho působit formálně, nebo dokonce může rychle přestat bavit. Autor doporučuje nepřestávat. Jen tak se dostaneme do hloubky a jen tak se naučíme osobnímu vztahu s Kristem, o který jde především. Nic menšího není cílem. Denně se setkávat s Nejvyšším, předestírat mu svůj život a ztišovat se k naslouchání jeho postřehům. To je cílem modlitby zvané examen.

Tato drobná publikace vydavatelství Portál je další z řady stručných a hlubokých návodů, jak se ve vztahu k Bohu posunout, jak jej rozvíjet a jak mu být podobnější.

Na první pohled jsem si knihu vybrala díky nadpisu. Zní hodně zajímavě. Přemýšlejte nad těmi slovy v hlavě. Přijde mi to úžasné. Svým způsobem se modlíme každý. Ať je to pro útěchu, posílení nebo potěšení, kdy si v hlavě promítneme, co se nám ten den stalo. Říká se, že modlitba je svým způsobem meditace. Není to jen pro věřící o Bohu, je pro všechny, kteří chtějí vnitřně růst.

Autor je znalec spirituality Jim Manney, který představuje 500 let starou formu, která změnila jeho vnímání modlitby. Jde o modlitbu zvanou examen, kterou rozvinul sv.Ignác z Lyoly, aby přivedl člověka k neustálému vědomí Boží přítomnosti. Říká, že Bůh není někde nahoře, ale je osobně přítomen v konkrétních životech nás všech. Díky pěti jednoduchým, ale účinným krokům se můžeme každý den setkávat s Bohem, jehož blízkost může vše změnit.

Tato modlitba není až tak o zpytování svědomí, ale je o Boží přítomnosti v reálném světě. Přistupuji k modlitbě s vděčností, ne s vinou. Což je úžasný krok. Obsahuje pět bodů, které jdou popořadě a zaberou max. dvacet minut denně. Mě se hodně líbí bod dvě. Děkujte. Opravdu v dnešní době chybí vděk za ty úžasné věci, které denně prožíváme. Nic není samozřejmostí, a i to, že prožijeme obyčejný den je nádhera. Je to dar a měli bychom si to denně uvědomovat. Examen pochází z latinského slova a znamená zkoumání či posuzování něčeho. A o tom to je. Každý okamžik každého dne se považuje za požehnaný čas.

Tato kniha je křesťanská, ale velmi blízkým způsobem. Duchovní život, který posiluje může vést každý. Hlavní myšlenka sice je cesta k Bohu. Když budu pozorný k hnutím svého vnitřního života, můžu slyšet Boha. Zásadní místo je ale v tom, co sami prožíváme. Vzpomínky mohou být nespolehlivé, ale své pocity musíme brát vážně, bez iluzí.

V examenu nejsou žádné hořící keře nebo dunivé hlasy z hory Sinaj. Bůh se zjevuje v tichém šepotu našich vzpomínek, myšlenek a pocitů, jež jsou vedeny Duchem. Je zde srozumitelně rozepsáno, jak vnímat určité části modlitby. Text vede k rozjímání a k náhledu z různých stran na určité pocity či činy. Kniha má svou hloubku a chce na čtení klid. Vždy jsem si dala pár stránek před spaním a knihu četla přes měsíc. Jsem ráda za její sílu. Přinesla mi několik jiných náhledů na vnímání jistých událostí a mám ještě větší vděk za to, jak to je. Jsem ráda za tyto knihy. Čím jich bude číst více lidí, tím více bude na světě fajn. Kéž by jich přečetlo co nejvíce lidí.

Hodnocení: 90%