Kniha vychází z pastorační a akademické činnosti jezuitského duchovního průvodce a teologa a oslovuje duchovní potřeby těch, kteří se nacházejí na periferii institucionálního náboženství. Na základě autorových pastoračních zkušeností z Evropy i Ameriky kniha zkoumá, jak může duchovní doprovázení – zakořeněné v ignaciánské a kontemplativní tradici – přispět k synodální proměně církve a tím k její větší otevřenosti nové generaci hledajících. Zabývá se životními realitami hledajících a nevěřících, zejména v sekularizovaných kontextech, a navrhuje synodální přístup k naslouchání a proměně. Jedná se jak o teologickou reflexi, tak o praktickou výzvu k novému pojetí poslání církve v dialogu se současnou kulturou.