Korespondence Jana Hellera (1925–2008) odhaluje tvář teologa, religionisty a starozákoníka, který spojoval erudici s lidskostí a přesnost s porozuměním lidské situaci. V dopisech psaných po celá desetiletí – rodině, přátelům, studentům i kolegům – se obráží nejen jeho osobní život, ale i duchovní a intelektuální dějiny českého protestantismu druhé poloviny 20. století. Hellerův jazyk je jasný, promyšlený a zároveň vřelý. V každém dopise cítíme člověka, pro něhož víra nebyla teorií, nýbrž způsobem, jak být s druhými a pro druhé. Kniha zachycuje jeho cestu od mladého bohoslovce až po zralého učitele, který dovedl otevírat text i lidskou duši zároveň. Závěrečná část přináší devět nových dopisů – napsaných jeho syny a žáky ke stému výročí narození – jako pokračování rozhovoru, který neskončil.