Kniha Po extázi prádelna (Portál, 2025) slibuje čtenáři návod, jak žít spiritualitu uprostřed všednosti. Místo strukturovaného průvodce ale nabízí rozprostřenou mozaiku příběhů, postřehů a vhledů, která může obohatit, ale i unavit či demotivovat.

Vydáním knihy nakladatelství Portál oživilo dílo z roku 2000, které bylo v češtině vydáno hned o pět let později (Eminent, 2005). Autor Jack Kornfield, americký psycholog, tak není v českém prostředí zcela neznámý. Do češtiny se dostaly také další jeho knihy, především v nultých letech tohoto století. Celkem jich vydal téměř dvě desítky a prodal přes dva miliony po celém světě.

Kornfield dokládá hlubokou znalost rozmanitých duchovních tradic. Byť židovského původu, zabydlel se především v buddhismu a čerpá také z dalších východních náboženských zvyků. Celoživotním dílem se snaží přiblížit tyto nauky západní civilizaci – a to i v knize Po extází prádelna. Křesťanství a jeho mystiky či buddhismus zdařile propojuje a vytváří inspirativní text pro duchovní život.

Toto přirozené propojení se vyjevuje kupříkladu při zasvěcování do meditace a její prospěšnosti. Různost duchovních nauk, které se k meditaci každá po svém vyjadřují, nepůsobí v textu křečovitě, ale naopak nenuceně. A čtenář se tak setkává nejen s meditací křesťanskou, ale i buddhistickou či hinduistickou. Kornfield při tom vychází také ze své hluboké osobní zkušenosti – coby buddhistický mnich pobýval v Thajsku, Indii a Barmě.

Dalším přispěním Kornfielda je prosycenost knihy příběhy a svědectvími jak velkých osobností spirituality, tak anonymních a „obyčejných“ osob, řádových sester, lámů i rabínů. Tyto proslovy dodávají textu na plastičnosti a autenticitě. Výpovědi jsou tematicky i osobnostně pestré – od hluboké mystiky po každodenní prožívání víry, od citátů Thomase Mertona či Ježíše, Suzukiho či Buddhy po vyznání prostých lidí, kteří tam, kde jsou, prožívají duchovní život.

Mozaika duchovních vhledů bez jasného středu

Tím ovšem výčet kladů končí. Po extázi prádelna předkládá postřehy a zkušenosti hodné zamyšlení. Podle čtenářova uvážení nabízí jejich včlenění do vlastního prožívání. Nicméně jinak je poněkud bezbřehá. Kornfield není úplně konkrétní v tom, o čem objemná kniha pojednává a co je jejím hlavním tématem či cílem.

Po přečtení titulu i podtitulu (Spiritualita a každodenní život) je čtenář v očekávání řádků o prožívání duchovního života v každodennosti, dost možná čeká návod k tomu, jak si udržet duchovní zápal a nadšení v monotónním, všedním životě. Toto však kniha nepřináší. Vzhledem k tomu, že chybí jasné jádro, čtenář se snadno utopí v rozličných pasážích a tématech a není mu ozřejměno, jakou mají vzájemnou souvislost či propojení s pomyslným tématem „spirituality v každodennosti“.

Alespoň částečnou odpověď nabízí podtitul knihy v originálním znění: Jak srdce nabývá moudrost na duchovní cestě. K tomu nabízí titul vskutku mnohé, třebaže místy může odradit vysoká až nedosažitelná liga, s jakou autor popisuje ušlechtilé stavy meditace či kontemplace. Stále se však míjí s pravděpodobným očekáváním čtenáře – tipy na duchovní prožívání v každodennosti. V tom Kornfield příliš přesvědčivý není.